Od autora: Všichni někdy zažíváme chvíle sklíčenosti. Hlavní věcí v takových situacích je umět chránit svůj vnitřní svět před špatnými myšlenkami. Přečtěte si dobrý příběh, promluvte si s moudrým nebo příjemným člověkem, podívejte se na tajný význam situace, zkuste si odpovědět na otázku „Proč je mi to vlastně dáno, pokud je to všechno nepřijatelné? Netrvá dlouho, než se proměníš ve Stín. Kdysi dávno žil jeden stín. Nebyla vždy taková. Kdysi dávno v ulicích města kolemjdoucí se zájmem sledovali krásnou mladou ženu, která si bohužel nevěřila. A každý na světě ví, že pokud v něco nevěříte, pak to pro vás neexistuje (pro některé neexistují mimozemšťané, pro jiné není Bůh, pro jiné neexistuje cesta ven). Sama žena však tuto jednoduchou pravdu neznala. Nejprve přestala vidět svou krásu a přitažlivost v zrcadle, všímat si jejích předností a kladných vlastností, a pak pro ni úplně zmizel její vlastní odraz. Co mohl svět udělat? Po nějaké době se její touha přenesla na své okolí, v jehož očích zbledla, zbledla, zprůhlednila a pak odešla, rozpuštěna. Zůstala by nepovšimnuta, nebýt jednoho chlapce, kterému se opravdu líbily její laskavé modré oči. Opravdu chtěl znovu potkat ženu na ulici a usmát se na ni. Prosby dětí jsou nebem vždy vyslyšeny. A teď v ulicích města, když slunce jasně svítí, když se podíváte pozorně, můžete vidět jemný, krásný mladý stín...