Úvod Tato metodická práce je napsána na základě materiálů školicích seminářů o boji proti sebevraždám, které jsem vedl v roce 2014 v ústavech sociální ochrany regionu Samara. Školili se specialisté různých kategorií: mladší, střední a vyšší zdravotnický personál, specialisté na rehabilitaci a sociální práci, psychologové, vedoucí oddělení a oddělení. Tato metodická doporučení jsou zaměřena především na pomoc psychologům, kteří na sebe vzali nelehké břemeno prevence sebevražd mezi dospělou populací země a zejména mezi zdravotně postiženými. Praxe vedení takových vzdělávacích seminářů o boji proti sebevraždám ukázala, že psychologové, kteří neprošli speciálním školením na toto téma, se často setkávají s řadou problémů. Jmenovitě: - toto téma bylo vždy společností tabuizováno, k čemuž existují oprávněné i přitažené důvody - odborník má přirozený strach z odpovědnosti v případě neúspěšné rehabilitace - život člověka je v rovnováze; s tak choulostivým tématem jsou virtuózní odborníci potřebné dovednosti ve vedení terapeutického rozhovoru a specialisté této úrovně jsou vyškoleni ve vzdělávacích institucích, které se bohužel dají spočítat na prstech jedné ruky - no a konečně téma; smrti, a zejména smrti dobrovolné, vyvolává normální lidskou reakci – strach. A psychologové jsou také lidé. Vše výše uvedené naznačuje, že existuje naléhavá potřeba, aby psychologičtí specialisté podstoupili řádný výcvik proti sebevraždám. Vedení těchto specialistů by mělo mít na paměti, že při práci se sebevražedným člověkem se psycholog musí na každý rozhovor pečlivě připravit a takové přípravě věnovat možná více než jednu hodinu svého času. V systému sociálního zabezpečení je bohužel častá praxe, kdy na 500 klientů bydlících v penzionu má ústav 1, maximálně 2 psychology. Je zřejmé, že specialista v takových podmínkách prostě nemá fyzické schopnosti jakkoli kvalitně pracovat se sebevražedným člověkem Tato práce si klade za cíl pomoci psychologům zabývajícím se prevencí sebevražd najít odpovědi na následující otázky: - Jaký jev je toto - sebevražda, dobrovolná deprivace nejcennější já člověka, co má - jeho život - Odkud se berou sebevražedné sklony, jaké jsou důvody tohoto hrozného jevu - Jaká je motivace k sebevraždě, co k sebevraždě vede? - Jak se člověk dostane do tak divokého stavu pro normální lidi - Proč se v praxi najednou ukazuje, že bez speciálního školení je docela těžké o těchto tématech mluvit? zde shromážděné mají za cíl poskytnout psychologům institucí sociálního zabezpečení potřebné znalosti a pomoci jim rozvíjet dovednosti a schopnosti identifikovat potenciální sebevraždy a pracovat s nimi. Tento materiál také pomůže: - zkoumat fenomén sebevraždy pod mikroskopem - pochopit, co motivuje k sebevraždě - dosáhnout vize, že sebevražedný člověk, stejně jako všichni lidé, chce také žít a často mu může pomoci najít alternativu; způsob řešení složité životní situace. Při práci s tímto manuálem se psychologové naučí rozpoznávat signály přípravy na sebevraždu a včas na ně reagovat. Rozvinou porozumění typům sebevražedného chování a strategiím pomoci každému typu. Dosažená schopnost jasně porozumět rozdílům v situacích „krize pominula“ a „problém je uzavřen“, což pomůže vyhnout se hrozným překvapením při práci se sebevražednými lidmi. Rozvíjet porozumění tomu, jak poskytovat psychologickou pomoc pacientům v krizi. Začátek tréninkového semináře, praktický blok „Ponoření se do problému“ Na začátku semináře o boji proti sebevraždám má smysl udělat jedno z cvičení pro emocionální ponoření do tématu. Přednášející může například vyzvat účastníky semináře, aby si na minutu zapisovali všechny asociace, které se objeví se slovem „sebevražda“. Obrazy, slova, emoce, myšlenky, situace. Poté přednášející analyzuje a systematizujepojmenované asociace posluchačem. Nebo ještě lépe si účastníci sami provedou obsahovou analýzu výsledného textu. Můžeme navrhnout rozlišit následující kategorie asociací: - fyzické stavy - emocionální stavy (myšlenky) - asociace, které nebyly zahrnuty v předchozích skupinách analýza asociací odhaluje následující sémantický obraz asociací:- Sebevražda je spojena s negativními emocemi.- Sebevražda je spojena se špatným skutkem.- Samotná práce s asociacemi na toto téma zhoršuje náladu zúčastněných, jejich vědomí je naplněno negativní a někdy děsivé obrázky Obvykle je průměrný člověk schopen za 1 minutu vygenerovat 14 až 20 asociací, pokud je zkoumané téma zcela neutrální. V tomto případě se počet asociací často pohybuje od 1 do 8, což naznačuje, že téma je náročné na psychiku a pro většinu lidí je podvědomé tabu. Poté přednášející vyzve účastníky, aby napsali na papír jednu otázku každý o hlavním tématu - „Proti sebevraždě“. Pokud je na semináři do 12 účastníků, každý napíše jednu otázku. Pokud je jich více, posluchači se rozdělí do skupin a zapíší si 1 otázku z každé skupiny. Počet skupin, a tedy i otázek, by v žádném případě neměl překročit 12. Dále přednášející sbírá papírky a další část lekce probíhá v režimu tiskové konference Analýza otázek nám umožňuje rozlišit 2 kategorie: "Proč to udělali?" a "Jak tomu lze zabránit?" Obě tato témata jsou pečlivě studována v hodinách nabízených v příručce. - Informační blok „Fenomenologie sebevraždy“ Dále probíhá práce v režimu interaktivní problémové přednášky, která účastníkům dává možnost aktivně se ponořit do tématu, hledat odpovědi na nejdůležitější otázky fenomenologie sebevražedného chování. . A teprve poté porovnejte své chápání tématu s moderními terapeutickými postuláty suicidologie. Zde se přednášející pustí do malé provokace: vyzve účastníky, aby sami určili pravdivost či nepravdivost tvrzení, která nabízejí ohledně nejdůležitějších faktorů z oblasti. fenomenologie sebevraždy. Se správnou i nesprávnou odpovědí přednášející v případě potřeby položí objasňující otázky: "Proč to?", "Odkud toto přesvědčení berete?" Pochvala za správné odpovědi. Zjišťuje kořen mylných představ, pokud jsou odpovědi nesprávné, vyvrací, vysvětluje podstatu postulátů. Přednášející tedy v této části lekce v tichosti provádí jakousi kognitivní korekci správného vnímání základních pojmů fenoménu sebevraždy. Důležitou zásadou je zde „Pokud psycholog terapeuticky správně nepochopí situaci, není příležitost pomoci osobě spáchající sebevraždu“. pak je porovnejte s těmi „správnými“. V tomto případě „správnost“ znamená „terapeutičnost“, tj. přesvědčení, že pomáhající strana musí mít, aby mohla efektivně pracovat s klienty v krizi Takže, zde je seznam nejdůležitějších otázek denního bloku - V primitivních společnostech, které bojovaly o přežití proti přírodním silám sebevraždy byly mnohem přísnější než ve všech následujících dobách. Je to pravda? Lidé v primitivních komunitách byli k sebevraždám svých spoluobčanů celkem lhostejní. V té době byl život skutečně „každého osobní záležitostí“. No a tajemní „duchové“, kteří podle tehdejších názorů ovládali lidi, rozhodovali za jednotlivce, zda má žít nebo zemřít, zákazy sebevražd se začaly objevovat až se vznikem třídních společností. Vzhledem k tomu, že otroci byli v té době „majetkem“ pána, sebevražda začala být považována za pokus zbavit majitele jeho majetku - V dnešní době se člověk častěji zabije, než je zabit jinými lidmi! Ano, sebevražda je aktuálně na alarmujícím 3. místě ve statistikách úmrtí. Na první - smrt na nemoci, na druhé - různé katastrofy a nehody, načtvrtá - vražda - Sebevražda je spáchána ze strachu o život. Všichni sebevrazi jsou zbabělí lidé - Ne, to není pravda! Tento „vzorec“ byl vynalezen takzvanými „tradičními terapeuty“, který ve vzácných případech snižuje hodnotu sebevraždy u adolescentů Ve skutečnosti hlavní motivy sebevraždy odpovídají stylu chování člověka ve stresové situaci. Mohou tedy existovat motivy jako odpor, pomsta, kapitulace, vyhýbání se, žádost o pomoc, sebeobviňování. Obvinění ze zbabělosti tedy může konstruktivně ovlivnit sebevražedné lidi pouze jednoho z pěti stylů chování – Sebevraždu páchají výhradně duševně nemocní lidé. Je to pravda? Mezi oběťmi sebevražd jsou jak duševně nemocní, tak duševně zdraví lidé. Pokud psycholog jasně pochopí fakt, že sebevražedný člověk není nutně abnormální, uvidí specialista mnohem více příležitostí pomoci. A bude si více vědom své odpovědnosti - Sebevražda je vědomé odebrání si života. V důsledku toho sebevrah nechce žít. Ne, to není pravda! Sebevrah se nevyhýbá životu, vyhýbá se bolesti. Chtěl by žít, ale jinak! Proto i potenciální sebevrah má vždy části své osobnosti, které chtějí žít! Posilujte tyto partie – a pacient si vybere život – Sebevraždou člověk hledá řešení bezvýchodné situace. Ano, ano. Situace se pro jedince stala nesmírně důležitou, usilovně hledá cestu, jak z ní ven, ale potenciální sebevrah je bohužel nakloněn k dobrovolné smrti... - Když lidé mluví o sebevraždě, prostě se snaží na sebe upoutat pozornost, možná vydírá ostatní. Nejlépe uděláte, když je budete ignorovat a oni se uklidní. Pravda Nepravda! I když je cílem daného jedince skutečně falešná sebevražda, pokusí se, byť demonstracemi a vydíráním, na sebe upoutat pozornost a donutit tak své okolí k řešení jeho problému. Pokud jsou takové osoby ignorovány, budou jejich pokusy stále riskantnější, v důsledku toho mohou způsobit značné poškození zdraví a dokonce spáchat sebevraždu „z nedbalosti“. Jakékoli, i komické pokusy o sebevraždu. Pro vaše okolí je lepší být přehnaně ostražití, než trpět poté, co už k tragédii došlo – Hlasité zprávy médií o sebevraždě tlačí potenciální sebevrahy k rozhodnému kroku. Ano, ano. Mnoho zemí proto zakázalo příliš emotivní zprávy na toto téma – Sebevražda se děje bez varování. Že jo? Ne, je to kategoricky nepravdivé! I při skutečné sebevraždě jedinec tajně jedná až v poslední fázi sebevražedného chování. Ve všech předchozích obdobích výslovně či nepřímo mluví o svých záměrech, tak či onak probírá svou situaci s ostatními, vědomě či nevědomě se snaží najít jiné východisko. Ve skutečnosti asi 80 % těch, kteří spáchají sebevraždu, s někým o svých plánech mluvilo. Toto je elementární prosba o pomoc – sebevražda je spáchána proto, aby si člověk přestal uvědomovat nesnesitelnou bolest, kterou jedinec zažívá. Dobře dobře. Jedno ze základních pravidel suicidologie: pomozte snížit psychickou bolest, kterou jedinec prožívá, a vybere si život - Sebevražedné sklony se dědí! Je to pravda? Nebyly nalezeny žádné specifické „sebevražedné geny“. Ani snížená vitalita a nízké hladiny serotoninu v těle, které mohou být přenášeny geneticky, vůbec nevyvolávají sklony k sebevraždě. Sebevražedné myšlenky a chování člověk získává spolu s výchovou a životními zkušenostmi – Dobří lidé se nezabíjejí a v dobrých rodinách k sebevraždě nedochází. Ne, to není pravda! Historie zná jak darebáky, tak spravedlivé lidi, kteří spáchali sebevraždu. Navíc takové morální hodnocení tabuizuje sebevražednou situaci a ztěžuje její poskytnutípsychologická pomoc jednotlivci v krizi i jeho rodině. - Postoj sebevraha k sebevražedné situaci je ambivalentní: nevidí jiné východisko, ale chce, aby se našel někdo, kdo ho zachrání před smrtí. Ano, ano. A takový nejednoznačný stav mysli sebevražedného člověka vytváří příznivé příležitosti pro účinnou pomoc zaměřenou na úplné poražení sebevražedných motivů a chování - Všichni sebevražední jedinci trpí duševními poruchami. Je to pravda? Mezi oběťmi sebevražd jsou jak duševně nemocní, tak zcela zdraví lidé. Rigidní zaměření na „duševní“ onemocnění navíc výrazně zužuje hranice a možnosti psychologické pomoci, která může být poskytnuta lidem se sebevražedným chováním během války nebo boje, počet sebevražd se zvyšuje. Pravda? - Není pravda, klesá. Během války se zvyšuje odolnost lidí. Navíc autoagrese, která může být podle psychoanalytiků jedním ze zdrojů sebevražd, směřuje ven. Tím „konflikt se sebou samým“ během vojenských operací ztrácí svou relevanci... - K sebevraždě dochází na všech úrovních společnosti a ve všech společenských třídách. Ano, v celé historii lidstva si lidé jakéhokoli sociálního postavení, jakékoli úrovně finančního postavení a slávy vzali život. Mluvení o sebevraždě může přispět k sebevraždě. Je to pravda? Pokud se ovšem nejedná o reklamu na sebevraždu, výzvu nebo zavedení módy pro „osobní smrt“. Jakákoli jiná konverzace zaměřená na pomoc člověku zmatenému v jeho zážitcích mu dává další šanci zůstat naživu - Pokud sebevražedná krize pominula, nebezpečí pominulo! Pravda? Konec sebevražedné krize neznamená, že rehabilitace potenciálního sebevraždy byla úspěšná. Po nějaké době, kdy se situace opět zhoupne stejným směrem, je možná nová krize, ale s dokončeným pokusem o sebevraždu - Pokud se člověk v minulosti pokusil o sebevraždu, neznamená to, že bude vždy a sebevražedná osoba. Ano, ano. Ale pouze pokud je kompetentně a úspěšně dokončena psychologická rehabilitace - Lidé, kteří se pokusí o sebevraždu, jsou vždy zcela rozhodnuti zemřít. Je to tak, sebevrah zůstává ambivalentní až do samého konce, toto téma jsme již prozkoumali o něco výše. Tuto otázku lze použít jako závěrečnou kontrolu testu - Neexistuje žádná souvislost mezi sebevražednými touhami jednotlivce a sebevraždami příbuzných, přátel a nejbližšího okolí. Pravda? Sebevražda blízkých je pro naše okolí vždy velkým stresem. Pokud je přirozená smrt příbuzných v psychologii akceptována jako 100% stres, pak sebevražda, stejně jako vražda, je 2 až 3krát větší stres! Sebevražda rodičů je špatným příkladem pro děti a vnoučata. V suicidologii jsou známy takové řetězce sebevražd, včetně těch, které jsou v časovém úseku značně opožděné - Sebevražedný člověk uvažuje podle principu „Všechno nebo nic!“, v jeho vnímání se spouští efekt „tunelového vidění“. Ano, ano. Toto myšlení má často podobu vojenské mentality „vyhraj nebo zemři“. Tunelové vidění neumožňuje sebevražednému člověku vnímat všechny různé alternativy, které jsou ve skutečnosti k dispozici. Úkolem pomáhající strany je dát sebevrahovi možnost vidět alternativy - Muži se zabíjejí častěji než ženy. Ano, dokonaná sebevražda je 3x častější u mužů než u žen – muži se o sebevraždu pokoušejí častěji než ženy. Ne, ženy v různých zemích se o to pokouší třikrát až desetkrát častěji než muži. Ale! Ženy mají mnoho demonstrativních pokusů (falešná sebevražda), navíc ženy z rozrušení nemohou zvolit adekvátní sebevražedné nástroje, správně vypočítat dávkování prášků na spaní atd. Také v okamžiku samotného pokusu o atentát ženám často chybí mužská vyrovnanost - Největšípočet sebevražd spáchaných mladými lidmi. Ne, asi 60 % sebevražd jsou starší lidé. A tato skutečnost vyžaduje zvláštní ostražitost pracovníků ústavů sociálního zabezpečení Většina lidí, kteří umírají na následky dokonané sebevraždy, se již o sebevraždu pokusila. Ano, v případě dokonaných sebevražd se 80 % obětí sebevraždy pokusilo vzdát svůj život již dříve. Mezi drogovou závislostí, alkoholismem a sebevražedným chováním neexistuje žádná významná souvislost. Pravda? Samozřejmě, že ne! V období odvykání zažívá tato kategorie závislých extrémně nestabilní psychický stav. Negativní fyzické a emocionální stavy zesilují. Ve stavu opilosti klesá kritické myšlení a snižuje se odpovědnost. Drogově závislí a alkoholici jsou vystaveni vysokému riziku nehod, násilných úmrtí a sebevražd Všechny akce během pokusu o sebevraždu jsou impulzivní a naznačují malé nebo žádné předchozí plánování. Impulzivní pokus o sebevraždu je jen jeden typ sebevražedného chování. Takže ne všechny pokusy jsou impulzivní. Většina sebevražedných lidí je v depresi. Ano, ano. Deprese, bolest ze ztráty, blížící se bolest z dobrovolné ztráty života jsou hlavní složky sebevražedné situace - Sebevražední lidé hledají smrt a chtějí zemřít, nelze je zastavit. Samozřejmě, že ne. Jinak by veškerá prevence sebevražd neměla vůbec žádný smysl. Výše jsme tuto myšlenku několikrát zkoumali z různých úhlů. Tuto otázku lze použít ke kontrole asimilace tohoto informačního bloku. Dále v interaktivní přednášce má smysl uvažovat o hlavních životních pozicích ve vztahu k sebevraždě a sebevraždám. Moderátorka může oslovit diváky přibližně tímto apelem: - Nyní vám řeknu různé životní polohy ve vztahu k sebevraždě a sebevraždě. Pro ty, kteří jsou blízko jedné z těchto pozic, se prosím dostavte. Například zvedněte ruku - Každý má právo na život a právo zemřít. Sebevražda je osobní záležitostí každého; nemá smysl šťourat do duše někoho jiného. Formulace „osobní věc každého“ umožňuje jednotlivci stáhnout se od sebe a vůbec nemyslet na život někoho jiného. Proč takový člověk potřebuje „extra stres“?! - Je zapotřebí úplný zákaz sebevraždy, nejen ze strany církve, ale i na úrovni státu, obecně je to úplný opak předchozího postoje. Zde mohou být lidé kolem vás co nejaktivnější. Kdo má k této pozici blízko, objevíte se? Je to ale opravdu dobré a přispívá k účinné prevenci? Jak si myslíte, že? Absolutní tabu obvykle způsobí, že jednotlivci přestanou ostatním o svých plánech říkat. Pomoc lidem v krizových situacích se v tomto případě stává velmi, velmi problematickou! Navíc po osvícenství přestala být církev nezpochybnitelnou autoritou společnosti - naše okolí je povinno poskytnout veškerou možnou pomoc v boji proti sebevraždě a zároveň je citlivé na volbu sebevraždy. : nemůžeme znát všechna jeho duševní muka Ano, v tuto chvíli je tato poloha optimální . Umožňuje poskytnout pacientovi maximální užitek, ale bez direktivního vnucování sebevrahovi, což může být v této extrémně choulostivé situaci nevýhodou. Při dané životní pozici má pomáhající strana možnost vést především partnerský dialog, vytvářející podmínky, za kterých si klient sám vybere „pro život“ - Hlavní závěry z části „Fenomenologie sebevraždy.“1. Při sebevraždě člověk zoufale hledá východisko z bezvýchodné situace. Na rozdíl od obyčejných lidí nevidí jiné možnosti než smrt. Úkolem pomáhající strany je dát suicidovi možnost vidět jiné způsoby řešení problému.2. Postoj potenciálního sebevraha k sebevražedné situaci je ambivalentní: nevidí jiné východisko, alechce, aby se našel někdo, kdo ho zachrání před smrtí. Bez navázání vztahu důvěry však sebevrah nepřijme žádnou pomoc.3. Cílem sebevraždy je ukončit vědomí nesnesitelné bolesti. Základním pravidlem suicidologie je pomoci snížit bolest a sebevrah si vybere život.4. Základní emoce, které sebevrah prožívá, jsou bezmoc a beznaděj. Úkolem pomáhající strany je dát suicidovi možnost se od těchto pocitů osvobodit. Stav se změní - člověk bude zachráněn.5. Jedinec uvažující o sebevraždě zažívá zúžení vědomí, které se projevuje v takzvaném „tunelovém vidění“. Úkolem pomáhající strany je najít spolu se sebevrahem co nejvíce alternativních řešení této situace. 6. Riziko sebevraždy pomine až poté, co sebevrah zavede do života pro něj pozitivnější možnost řešení krizové situace Informační blok „Základy psychologické pomoci obětem sebevraždy“. klientů musí psycholog ovládat pojmy jako „Typy sebevražedného chování“ a „Fáze rozvoje sebevražedného chování“. Na základě „typu“ a „stadia“ se určují rizika sebevraždy a strategie pomáhajícího chování. Důležitá je také schopnost správně budovat terapeutický rozhovor se sebevražednými lidmi, porozumění fázím terapeutické pomoci a vlastní stav psychologa. , jeho připravenost či neochota pracovat s tabuizovanými tématy .Sekce „Strategie psychologické pomoci podle typu sebevražedného chování.“ Sekce „Kritéria pro hodnocení rizika sebevraždy – podle hlavních fází rozvoje sebevražedného chování“ Část „Fáze vedení terapeutického rozhovoru s krizovým pacientem“ Část „Hlavní chyby při vedení terapeutického rozhovoru se sebevražedným klientem“. “ Praktický blok „Aktivizace osobní zkušenosti psychologa nezbytné pro práci se sebevražednými klienty.“ V této metodické práci byly tedy nabídnuty materiály ze školících seminářů o boji proti sebevraždám. Specialistům, kteří nemají praktické zkušenosti s prevencí sebevražd a rehabilitací obětí sebevražd, samozřejmě nebude stačit pouhé přečtení tohoto textu. Studium navrhovaných materiálů tužkou, opakované provádění těch cvičení, která jsou přímo uvedena v příručce, stejně jako cvičení, která vyplývají z kontextu tohoto materiálu, vám umožní zvládnout téma mnohem lépe a dokonce být připraveni pracovat s jednoduchými případy deprese doprovázené sebevražednými myšlenkami. Zbytek závisí jak na odhodlání psychologa, tak na jeho profesionálním talentu. Závěrem ještě jednou připomenu, že k fenoménu sebevraždy nelze přistupovat lhostejně a zaujmout pozici vnějšího pozorovatele. Lidé nemají právo soudit člověka za jeho duševní bolest, které se snaží takto radikálně zbavit. Ale MUSÍME být pozorní k lidem, abychom přišli na pomoc včas, abychom našli možné způsoby řešení problémů, způsoby, jak zmírnit bolest. Pouze v tomto případě může psycholog poskytnout kvalitní pomoc a tím zachránit život člověka. Vždy totiž může nastat situace, kdy vám nebo vašim blízkým někdo zachrání život Na konci každého vzdělávacího semináře většinou dostáváme zpětnou vazbu od účastníků semináře. Formulář, ve kterém to můžete udělat, je v příloze 4 této příručky. - Seznam „Aplikací“:1. Materiály pro psychology, kteří se zúčastnili vzdělávacího semináře „Anti-suicide“.2. Možnosti pouzdra pro praktickou práci.3. Pokyny pro moderátory skupin k řešení případů „Psychologická rehabilitace obětí sebevražd“.4. Formulář zpětné vazby od účastníků semináře. Zájemci si chtějí zakoupit plnou verzi této metodické práce v elektronické podobě a také konzultovat téma práce s-17.