Od autora: "Nebojte se, že vás vaše děti nebudou poslouchat. Bojte se, že vás neustále sledují." "Vůbec není nutné říkat vždy přesně to, co si myslíte, to by bylo hloupé, ale cokoli řeknete, musí odpovídat vašim myšlenkám, jinak je to zlomyslný podvod." Montaigne Michel V naší společnosti všichni lžou. A rodiče přitom vášnivě chtějí jedno – aby jejich děti nelhaly. Právníci potvrdí, že každý má právo u soudu nevypovídat sám proti sobě. Jako rodiče však pravidelně žádáme své dítě, aby mluvilo o svých prohřešcích. Čteme našim dětem pohádky, kde leží všechny úžasné postavy. Pinocchio klame, Kocour v botách klame krále, Popelka klame prince. Kolobok mluví pravdu a vše pro něj končí smutně. Vyprávíme dětem příběhy o lžích, ale požadujeme, aby děti mluvily pravdu. Dospělí lžou. Když matka žádá své dítě, aby řeklo pravdu, nechce, aby řekl CELOU pravdu. Představme si situaci: zazvoní telefon, matka říká dívce: "Zvedni telefon a řekni, že nejsem doma." Dítě se snadno naučí, co ho učíme, a dělá to, co my sami. Zřejmě nechceme, aby dítě říkalo pravdu. Co tedy chceme? Myslím, že chceme, aby to dítě k nám bylo upřímné! Upřímnost a pravda jsou zásadně odlišné věci. Když mladý muž řekne dívce: „Budu tě milovat celý svůj život,“ očividně lže, ale je upřímný. Ukazuje se, že když dítě lže, bojíme se, že k nám přestane být upřímné. Sami tak dítěti dáváme špatné pokyny, jak se má chovat, a naše očekávání, že se bude chovat jinak, jsou marná. Dětské lži mají své fáze. V různých fázích života člověka je to různé. Například dítě do 2-3 let nikdy nelže díky takovému konceptu, jako je egocentrismus. Dítě si myslí, že se každý dívá na svět jeho očima, což znamená, že když něco udělalo a máma v místnosti nebyla, máma stejně ví, co udělalo, takže nemá smysl lhát. V zásadě by měl být rodič hrdý, když dítě poprvé zalže. To znamená, že inteligence dítěte je přiměřená jeho věku, navíc se jeho inteligence vyvíjí. Ale jestli bude dál lhát nebo ne, záleží na tom, jak se rodič zachová. Pokud dospělý vysvětlí dítěti, co je lež a co je pravda, a pokud mu vysvětlí, že si cení upřímnosti víc než čehokoli na světě, a až příště bude dítě mluvit upřímně, nepotrestá ho, ale vysvětlí, proč je situace špatná a jak by měla být Pokud budete jednat jinak, tak po chvíli dítě přestane lhát. Na základní škole dítě lže z jiného důvodu. Je tam velké pracovní vytížení a mnoho rodičů věří, že se dítě může naučit učit samo. Ale mnoho dětí, které nevědí, jak to udělat, začne lhát. Zde je opět skvělá role rodiče: když bude pomáhat při studiu a trest za lež bude větší než za přestupek, pak ke lžím nedojde. Teenagerské lži jsou zásadně odlišné. Chrání teenagery před světem dospělých. Protože mnoho rodičů provokuje své dítě ke lži. Máma provokuje svou dceru ke lži tím, že se ptá dívky, která šla na rande: "Líbal ses nebo ne?" Některé otázky nelze během dospívání pokládat, protože člověk má právo na osobní prostor. Většina rodičů si zvykne na to, že jde o dítě, i když je teenager vyšší než máma s tátou. A je jim úplně jedno, že jejich dítě je jedinec, který má právo na svůj osobní prostor, ve kterém není místo pro rodiče. Nikdo se nenarodí více či méně lstivý. Lhaní je vždy společenský fenomén. Lidé nemají prolhaný gen. Pouze jedna věc může změnit postoj dítěte ke lžím - upřímnost rodiče..