Od autora: Tento článek vyšel zde: Manželka říká manželovi: „Drahý, řekni mi, tvá matka celý život mlčela, ale žije s tvým tátou, ale maminka nemlčela a táta ji opustil... Existuje zlatá střední cesta?“ Manžel mlčí a přemýšlí. V tuto chvíli syn (3 roky) sebevědomě říká: "NE!" Zvažme dvě možnosti: 1. Kdy nejde o to, co je pravda a co ne.2. Když pravda mluví ústy dítěte. První. Jde o to, že dítě poslouchá vše, co rodiče říkají, analyzuje (v rámci možností) a odpovídá. Dospělí o tom často musí jen snít, protože stejnou otázku můžete několikrát opakovat osobě žijící poblíž, ale on ji neuslyší. A to také není problém této osoby, to je problém dvou lidí, kteří jsou manželé. Lidé jsou zvyklí hodně viset na svých blízkých, všechny své strachy, všechny své strasti, své vlastní problémy, které jsou jen v jejich hlavě... Malé dítě je ještě ve věku, kdy ho můžete oslovit, kdy poslouchá, protože ještě ne Pohár přetéká poslední kapkou. Většinou mu rodiče při procházkách s miminkem zakazují sjíždět skluzavku nebo běhat loužičkami, protože by se miminko mohlo zranit nebo nastydnout. Co ale brání rodiči nosit teplejší boty a oblečení, které se může ušpinit, aby byl rodič v klidu? Touha ukázat, jaké má krásné dítě. Ale tato touha nemá nic společného s dítětem samotným. Pokud matka zažívá strach, když sleduje, jak její dítě sjíždí z vysoké skluzavky nebo šplhá po vysokém žebříku, pak je důležité, aby matka oddělila svůj strach od strachu dítěte. Pokud se nemůžete vyrovnat, pak během této doby máte příležitost „odejít za prací“. Co by mělo dítě dělat, aby se jeho rodiče cítili dobře (neprožívali strach nebo negativní emoce)? On (dítě) pak potřebuje úplně přestat cítit. A poté přestane slyšet, co mu říkají, jelikož se mu v hlavě vytvoří úplně úžasný rodič, který bude nadávat a bát se atd. Za druhé. Vzhledem k tomu, že dětská mysl ještě není poseta strachy a pochybnostmi, cítí se lépe se svou intuicí. Nepotřebuje mu říkat, co je pravda a co fikce. Tím, že svým příkladem rodičů ukáže, že existuje pravda, dítě ani nenapadne lhát. Ani takové slovo nebude znát. Ale bude schopen fantazírovat, čímž naznačí: "Vyvíjím se normálně." Samozřejmě, pokud rodiče řeknou dítěti pravdu, ale oni sami, když vypnou příchozí telefonát, komentují: „Nejsem doma“, dítě pochopí, že lhát je normální. A po nějaké době dostane rodič odpověď, aniž by pochopil, odkud „vítr vane“. Podělte se o své obavy a strachy vašeho dítěte. Postavte se stranou a v klidu se bojte, ale tak, aby miminko nevidělo Příklad: Nedávno došlo ve školce k takové situaci: můj syn (2,8 let) se rozhodl ukázat svou sílu a zvedl lavici (já. neviděl jsem to poprvé, takže jsem zareagoval docela klidně), teta sedící vedle mě vykřikla: "Spadneš to na nohu!" Můj syn se lekl tety, přiběhl ke mně a začal plakat. Tito. nebál se skutečného pádu lavice, ale bál se strachu z této tety. Dítě jsem uklidnila, načež pokračovalo v testech. A vysvětlil jsem tetě, že to není poprvé, co to udělal. Závěr: je lepší nechat lavici spadnout a včas ji podepřít, než z dálky křičet „spadneš!“, bez základu. na čemkoli, jednoduše vyděsit dítě, abyste před rodičem ukázali svou „spoluvinu“.2. Říkej pravdu a nic než pravdu. Pokud jste unavení a nechce se vám telefonovat, pak není nic jednoduššího, než to říct tak, že hovor přijmete, případně předem vypnete samotný telefon či jeho zvuk Příklad: Telefon zvedne dítě, a je tam teta, se kterou matka nechce mluvit. Matka požádá dítě, aby mu řeklo, že není doma, a dítě mluví do telefonu: "Maminka mi řekla, abych ti řekl, že není doma!" důsledky