ÚSPĚCH. RŮZNÉ ZPŮSOBY Pro požadavek „Knihy o úspěchu“ Yandex vrací 38 milionů (!) stránek. To je odrazem naší doby. Nejen knihami, ale i médii, uměním a vzděláváním je nám aktivně a úspěšně vštěpován kult úspěchu. Výsledkem je, že lidé dělají koláže ve snaze přilákat úspěch, kupují různé amulety, vizualizují a dělají mnohem víc, aby byli úspěšní. Vzhledem k zájmu společnosti to mnoho společností používá ve svých heslech: „Dokonalost je k nezaplacení“, „Nemožné je možné“, „Vezmi si ze života všechno“, „Protože si to zasloužíš“. Mnoho z nás se v dětství setkalo s manipulacemi zaměřenými na dosažení úspěchu, kdy naši rodiče říkali: když se budeš dobře učit, staneš se kosmonautem nebo prezidentem. Pokud je to tedy špatné, pracujte jako domovník nebo nakladač. „Vydělat milion je snadné,“ říkají četné stránky na internetu. "Riskuj!", "Věř!", "Nepřestávej!", "Buďte vytrvalí!", "Stanovte si cíle a jděte za nimi!" - mnohá školení, která slibují úspěch výuky, jsou naplněna těmito výzvami. Ale rád bych následoval tyto jasné výzvy, abych si připomněl výrok Jamese Camerona: „Je mnoho talentovaných lidí, kteří si nemohli splnit své sny, protože příliš dlouho přemýšleli, byli příliš opatrní a neodvážili se vykročit do neznáma. . A jsou opilci, kteří leží zabalení ve starém koberci někde na lavičce v parku, protože udělali tento krok. Jen ve špatný čas a na špatném místě." Nedávno mě oslovil dopisovatel jednoho z novin s žádostí o napsání článku o tom, jak se stát úspěšným. Zároveň mě požádala, abych popsal algoritmus úspěchu v dostupném jazyce. V tu chvíli jsem si vzpomněl, že za sovětských časů se ve všech novinách psalo o „vykořisťování“ ocelářů, operátorů kombinátů a dalších tehdejších hrdinů a lidé byli „vychováváni“ na těchto příkladech. Ale časy se mění, a proto se mění i hodnoty ve společnosti. Dnes vše směřuje k úspěchu, a proto se rodí společenská poptávka: jak se stát úspěšným? Samozřejmě vám projde formální, otřepaná, stručná rada: „Věřte si a vytrvale směřujte ke svému cíli!“ Ale tato rada pravděpodobně nikoho neuspokojí. Je to velmi běžné (lidí to nakoplo) a mnoho lidí vidělo film „Tajemství“. Pravda, počet milionářů se tím nezvýšil. Proto je zde potřeba něco „coolovějšího“, takříkajíc nanopsychotechnika nebo naopak prastarý tajemný rituál. Ale protože neznám ani první, ani druhé, jednoduše jsem se s korespondentem podělil o své myšlenky o tom, co může člověka učinit úspěšným, a co ho naopak navzdory všem jeho úspěchům činí nešťastným. Chci se o to podělit i s vámi. Touha být úspěšný podle mě může být buď absolutně zdravá touha, nebo projev neurotického rozštěpení. To, co dělá touhu zdravou, je její přirozená povaha. Když člověk začne mít o podnikání zájem a začne se mu věnovat, noří se hlouběji a hlouběji do předmětu svého zájmu, pak přirozeně chce stále lépe rozumět a dělat to, co ho fascinuje. Chce dosáhnout úspěchu. Po dosažení i středních vítězství zažívá člověk radost a uspokojení a je naplněn novou energií, aby mohl pokračovat na své cestě dál. Když je člověk poháněn neurotickou potřebou dosahovat vítězství „vždy a ve všem“, pak v tomto případě žádné úspěchy člověka nenaplňují radostí a nedělají ho šťastnějším. Dalo by se říci, že přeskakuje příjemné pocity a pocity a zaměřuje svou pozornost pouze na budoucnost a vidí v ní stále nové a nové úkoly, které je třeba vyřešit. Zároveň věří, že až je vyřeší, vstoupí do jeho života radost, ale na radost je zatím brzy. Není těžké uhodnout, že je v začarovaném kruhu. Když se projeví neurotické sklony, potřeba úspěchu se zveličuje. Karen Horney napsala: „Jeden z nejtypičtějších neurotických konfliktů v naší kultuře se mi zdá být konflikt mezikřečovitá, šílená touha být vždy první a zároveň touha být všemi milován.“ S neurotickou potřebou člověk usiluje o úspěch, ne proto, aby uspokojil své potřeby, je pro něj důležité, aby všem dokázal, že je „tvrďák“, dobrý, výborný student, dobrý atd. Neurotická potřeba neboť úspěch je posedlý, impulzivní a nenasytný. Obsedantní, protože touha dosáhnout úspěchu má obsedantní formu. Člověk se zasekne, je v transu ze své touhy. Všechny jeho myšlenky jsou podřízeny jednomu hlavnímu cíli – stát se úspěšným. Může v noci ležet vzhůru a přemýšlet o další věci, která ho učiní úspěšným (nejčastěji záležitost nepostoupí za myšlenky). Ve snaze stát se úspěšným může člověk přestat udržovat vztahy s přáteli a být přítomen v rodině pouze formálně. To je pochopitelné, všechny jeho myšlenky jsou pohlceny myšlenkou dosažení úspěchu. Někdy se to opravdu stane, ale člověk to nedokáže adekvátně ocenit, takže z toho nezažívá radost. Impulzivita se projevuje tím, že člověk začíná nové věci bez dostatečného povědomí, bez zvažování pro a proti. Najednou se v něm objeví silná touha začít dělat něco nového. Tato touha je doprovázena iluzí, že uspěje a dosáhne úspěchu. Tento impuls se zpravidla rodí jako reakce na vnější okolnosti. Touha vypadat úspěšný v očích ostatních je hlavním motivem ve všech věcech. Na prvním místě je hodnocení lidí kolem vás, „být úspěšnější než ostatní“. Pokud si například někdo z okolí takového člověka otevřel nový podnik, pak má také hned chuť něco vytvořit. Pokud někdo napsal knihu, pak je tu cíl napsat ji také. Jednoho dne mi jedna z mých klientek řekla, že když právě šla s kamarádkou do obchodu, neodolala a koupila si po ní boty, přičemž tento nákup původně neplánovala. Jak přiznala, vůbec je nepotřebuje. Podlehla neurotickému impulsu. Zaměření se pouze na ostatní dělá z člověka rukojmí společnosti a odcizuje člověka jemu samému. Nenasytnost se projevuje tím, že člověk není schopen osvojit si své úspěchy, vždy se mu zdá, že se skutečně stane úspěšným, až když dosáhne něčeho víc. Jak si někdo nevzpomenout na pohádku o zlaté rybce nebo anekdotu o prášcích proti chamtivosti? Nenasytnost vám brání zastavit se a „nadechnout se“, i když to zvenčí může vypadat jako vysoký výkon, ale když začnou vznikat chronické nemoci, když aktivitu vystřídá únava a prázdnota, cena takového maratonu je jasná. Práce bez dovolené a o víkendech, nepřehledný pracovní režim, neustálé zapojení do různých projektů, nepravidelná pracovní doba – to vše v konečném důsledku vede k syndromu vyhoření, že takový člověk může dosáhnout dobrého kariérního růstu, umět se s tím vyrovnat potíže, být úspěšným podnikatelem a důstojně zajistit život své rodiny. Ale to nejdůležitější, co člověk nedostává, je radost ze svých vítězství, jeho štěstí a celý jeho život je v budoucnosti, tzn. ve svých fantaziích. Dříve nebo později takový člověk získá pocit, že se točí jako veverka v kole a stále tam není to vytoužené štěstí a úspěch, ale jen únava a prázdnota, podrážděnost a únava. Navíc si najednou všimne, že děti už odrostly, vztah s manželkou se zhoršil a celkově toho hodně promeškal. Takový klient při konzultaci většinou říká: „Mám všechno: auto, byt, daču, dobrou ženu, děti, dobře placenou práci, ale nějak mě to netěší, uvnitř je prázdno. Snažím se to vyplnit, ale nejde to. Odjel jsem na dovolenou a začal jsem se častěji setkávat s přáteli, ale radost nebyla žádná.“ V neustálém závodě za úspěchem člověk plýtvá veškerou svou silou. Navíc „utíká“ kolem důležitých a významných okamžiků v životě. Iluze, že ještě trochu a já chytím ptáčka štěstí za ocas, dříve nebo později».