V jedné z mých skupin se stala zajímavá událost. Jeden z účastníků vyjádřil skupině „nedůvěru“ kvůli skutečnosti, že skupina vůči němu nedávno neprojevila dostatečnou empatii a soucit. Skupina zareagovala okamžitě, i přes svátek Každý, kdo mohl a chtěl, vysvětlil svou pozici, kde byl „střet zájmů“ vyřešen. Jedna z členek skupiny se přitom ve svých výkladech a úvahách dotkla velmi zajímavého tématu. A chtěl jsem o tom trochu „spekulovat“ Zde je to, co napsala paní ve skupině: „Myšlenka, kterou jsem dostala z dopisu A. i dopisu E., je vztah ve skupině. Pro mě osobně je to zvláštní typ vztahu. Na jednu stranu jsem z komunikace s nikým z mých přátel neměl tolik výhod jako z komunikace ve skupině. Na druhou stranu je pro mě těžké nazývat členy skupiny přáteli. To mě donutilo hodně přemýšlet A taky jsem si říkal – vždyť když chceme od někoho něco slyšet (radost, empatie), můžeme si o tom také popovídat. O svých úspěších, o své bolesti – a předpokládám, že pak bude více „zpětné vazby“. Ale v kontextu skupiny by to tak mělo být, nebo osobně je to otázka, kterou si každý řeší sám.“ Nejednou jsem ve skupinových hodinách zmínil, že jakákoliv skupina je prototypem zdravých rodinných vztahů. Že skupina je místem, kde každý z nás může být sám sebou beze strachu, že na oplátku dostane odmítnutí nebo odsouzení. A to, že skupina není „kruh přátel“, ale svazek stejně smýšlejících lidí, kteří jdou stejným směrem a překonávají stejné překážky. A na této cestě bude každý čelit nejen svým vlastním negativním stránkám charakteru, myšlenek a pocitů, ale také zbabělosti ostatních. Ale musíme jít... A právě tato břemena toho druhého, která musíme všichni společně nést, v nás pomohou vytvořit jádro, vytvořit nové návyky, které umožní budovat vztahy plynuleji a přátelsky. Skupina tedy není „kruh“ přátel, je to prototyp rodiny. A všichni komunikujeme se členy rodiny, zejména s těmi širšími, různými způsoby: někteří její členové jsou nám bližší a srozumitelnější, jiní jsou prostě autorita, jiní jsou si „blíž“ kvůli některým jemným znamením a někteří jsou prostě Nad rámec našeho chápání si vytváříme vlastní přístup ke každému, rozvíjíme své vlastní libosti a nelibosti, a to i v rodinách našich rodičů, stejně jako v rodinách, které jsme sami vytvořili, abychom učili a akceptovali odlišnosti své i ostatních vnímání sebe navzájem a situace; učí otevřené, přátelské, podpůrné komunikaci; učí vás vyjadřovat své pocity, naděje a obavy beze strachu; učí neočekávat v reakci výčitky, obviňování, obranu, hrubost, agresi; učí vás odmítat manipulaci a provokace, učí důvěře, soucitu a milosrdenství Učí tiše, od lekce k lekci. Učí ne vtíravě a bez nátlaku, ale pro každého ve skupině bude tento proces probíhat svým vlastním způsobem, různou rychlostí as různými zisky na cestě sebepoznání. Síla vám, trpělivost a Boží pomoc na této obtížné, ale tak požehnané cestě hledání sebe sama.