To, že existuje souvislost mezi různými druhy duševních onemocnění a nadáním, je známo již dlouho a existují o tom důkazy ze života. Například talentovaný spisovatel Ernest Hemingway trpěl těžkým pitím a depresemi a spáchal sebevraždu. Velká filmová herečka dvacátého století měla sklony k alkoholismu a také se zabila – byla to Marilyn Monroe. Německý filozof Friedrich Nietzsche trpěl celý život melancholií a slavný Francouz Jean-Paul Sartre si pomocí stimulantů a alkoholu reguloval náladu a spánek. A tuto poněkud smutnou galerii portrétů lze příklady rozšířit do neuvěřitelných velikostí. Ještě před dvěma sty lety byly schizofrenie a melancholie – kromě jiných duševních nemocí – považovány za zdroj... kreativity. C. Lambroso (1835 - 1909) si byl jistý, že genialita je jen jednou z forem šílenství. Dost možná jako ozvěnu tohoto postoje (nebo jako fakt kreativní reality?) nedávný výzkum zdůrazňuje roli deprese a mánie, které doprovázejí životní cestu mnoha kreativních lidí. Podle kalifornských psychologů (Goertzel et al, 1978) uváděli ve skupině kreativních jedinců, které zkoumali, 10% nadbytek duševních chorob ve srovnání s kontrolním vzorkem. Hledisko, o kterém se diskutuje, je plně podporováno klinickými lékaři, kteří vždy nacházejí úzké spojení mezi duševním onemocněním a kreativitou. G. Eysenck (1993) také naznačuje, že psychoticismus – jako osobnostní rys, který charakterizuje extrémní chování a způsob myšlení – je základem mnoha forem kreativity. Podívejme se tedy na portrét génia. Jaký je portrét génia? V každodenním povědomí je nevyhnutelně obraz profesora, který není z tohoto světa, nebo umělce s mystickým darem tvorby. Zdá se, že obraz tajemného génia nezahrnuje žádné rysy vlastní „pouhým smrtelníkům“. Tlak těchto každodenních stereotypů zažilo mnoho psychologických teorií... I když psychologové opakovaně vyjadřovali názor, že „velikost vůdců je jen v menší míře důsledkem jejich výjimečné osobnosti, ale v mnohem větší míře je určována tím, skutečnost, že jsou ve správný čas na správném místě.“ , se dnes nikdo nepustí do sporu o existenci určitého souboru individuálních vlastností, které obecně odlišují kohortu géniů od ostatních lidí. Mezi různými charakteristikami, které popisují kreativní osobnost, lze identifikovat 7 základních kritérií, která určují neobvyklost světonázoru a chování charakteristické pro kreativní subjekty: - nezávislost názorů a nekonformnost úsudků - touha jít za hranice; „prolomit hranice“; originalita a nestandardnost - odolnost vůči nejistým situacím - konstruktivní aktivita v objektivních činnostech - síla Já, spojená s možností autonomního fungování a odolnost vůči tlaku společenského prostředí; - citlivost na krásu v širokém smyslu slova. Po mnoho staletí se vedou debaty o tom, kde leží hranice mezi kreativitou a patologií, genialitou a šílenstvím, impulsy inspirace a šílenými činy zoufalého vědomí. Ne každý člověk je génius nebo má záviděníhodný talent, ale každý je schopen tvořit, tedy tvořit něco nového – v sobě, v druhých lidech nebo v okolním objektivním světě. Kreativita jako zvláštní forma činnosti se ukazuje být nejdůležitějším předpokladem k tomu, aby člověk zabránil adaptačním poruchám, jinak řečeno, kreativita je prevencí jak destrukce osobnosti, tak různých forem maladaptace..