V tomto článku chci hovořit o obecné myšlence psychoterapie orientované na tělo, jejích historických základech a o Wilhelmu Reichovi. Tento článek je převzat z mé webové stránky: Wilhelm Reich Co je psychoterapie orientovaná na tělo Nejprve si ujasněme, jak se psychoterapie orientovaná na tělo liší od jiných metod psychoterapie a jaké typy psychoterapie existují? Tělo orientovaná psychoterapie (BOP) je druh psychoterapie, která pracuje s tělem klienta za účelem dosažení zlepšení jeho duševní pohody. U nás se můžete setkat s mnoha různými interpretacemi tohoto pojmu, a jakmile se to neříká, od neškodné zkratky tělesná psychoterapie, tělesná terapie, až po nesprávnou „tělesnou orientaci“ a zcela hanlivé „teleska“. Ano, psychoterapie orientovaná na tělo je těžkopádné sousloví, proto je mezi odborníky zvykem tento pojem zkracovat na zkratku TOP Obecně je psychoterapie zaměřená na tělo dosti heterogenním fenoménem. Je to jako káva. Zdá se, že každý chápe, co je káva, ale káva může být velmi odlišná. Může být instantní, lyofilizovaný, může být v zrnech, může být mletý a existuje mnoho různých odrůd a kvalita je také různá. Tak je to v psychoterapii orientované na tělo. Pod tímto pojmem se skrývá mnoho metod, někdy velmi odlišných od sebe navzájem. Všechny ale spojuje „orientace na tělo“; fyzické tělo se v těchto metodách přesouvá z periferie do centra a stává se jednou z hlavních postav psychoterapeutického procesu. Na jedné straně tělo odráží utrpení a bolest člověka a je zhmotněním duševní nemoci. To je patrné zejména u tzv. psychosomatických onemocnění. To znamená, že duševní utrpení není „někde tam venku“, ve virtuálním podvědomí, ale „tady“, odrážející se v těle, prožívá tělem, tělo je nositelem této informace. Na druhou stranu prostřednictvím těla máme možnost pracovat s duševním strádáním a utrpením. Tělo se stává klíčem k přístupu k psychické realitě. Různé metody psychoterapie zaměřené na tělo pracují s tělem a skrze tělo s lidskou psychikou. Ale fungují jinak. Rozdíly v práci vyplývají z rozdílů v chápání toho, jak přesně se duševní nemoc odráží v těle a jak přesně by se s tělem mělo pracovat. Jak to může být a jak to přesně vypadá? Psychoterapeut může člověku nabídnout určitá cvičení a techniky, které si člověk dělá sám. Psychoterapeut může klientovi nabídnout tělesnou (dotykovou) interakci přímo se samotným psychoterapeutem, samozřejmě s jeho souhlasem Jedním z prvních, kdo se v psychoterapii věnoval lidskému tělu, byl Wilhelm Reich. Je považován za zakladatele psychoterapie orientované na tělo. Byl to on, kdo zavedl pojmy „svalová svorka“, „svalové brnění“, „charakterní brnění“. Wilhelm Reich byl žákem Sigmunda Freuda z takzvané „mladší generace“. Byl to reformátor a revolucionář, talentovaný a originální. Freudovi se ale Wilhelmovo sebevědomí nelíbilo. Reich byl marxista, snažil se stavět mosty mezi psychoanalýzou a sociologií. Věřil, že je nutné změnit společnost, aby byla zajištěna duševní pohoda lidí. Wilhelm Reich cestoval koncem 20. let přednášet do bolševického Ruska. Na těchto přednáškách řekl, že pokud nedojde k žádné sexuální revoluci, komunismus se zvrhne v byrokratický stát. Je třeba poznamenat, že v těchto letech psychoanalýza v Rusku vzkvétala. Nedivil bych se, kdybyste byli překvapeni. Ano, psychoanalýza na počátku 20. století byla v Rusku poměrně rozšířená. A někteří badatelé tvrdí, že tyto přednášky Wilhelma Reicha přesvědčily sovětské úřady, aby zakázaly psychoanalýzu, protože on takové věci tvrdí. Wilhelm Reich měl jiný názor než Freud, věřil, že skutečný problém v neuróze, který je třeba řešit, není bolestivý duševnísymptomy (úzkost, strach, obsese atd.), ale celá osobnost, charakter člověka. A proto se musíte zaměřit na změnu svého charakteru, své osobnosti jako celku. Wilhelm Reich řekl, že místem formování toho, čemu říkáme charakter, je tělo. Ale Reichův vztah s otcem psychoanalýzy, nutno říci, nevyšel. Freud ho kritizoval, odmítl napsat předmluvu ke své knize a nevzal ho k osobní analýze. Wilhelmova první manželka napsala, že „Odmítnutí, které Reich zažil, bylo nesnesitelné. Reich na toto odmítnutí reagoval hlubokou depresí.“ Wilhelm Reich konečně opustil psychoanalytickou společnost v roce 1934. Snažil se pochopit souvislost mezi lidskými instinkty a společenskými formami nadvlády. Psychoanalýza a politika. V důsledku toho byl Wilhelm Reich odmítnut jak psychoanalytiky, tak marxisty. Ve 30. letech byl vyloučen z komunistických komunit Wilhelm Reich „znovu vynalezl kolo“ a zaplatil za to Sám, pronásledovaný, nepochopený a nepoznaný. Mnoho studií a experimentů bylo mimořádně zajímavé, představil koncept „orgonové energie“. Někteří historici psychoanalýzy a řada psychoanalytiků se domnívá, že Reich vytvářel nový kult, že jeho myšlenky „naznačují náboženský systém myšlení“. Ale o dílech Wilhelma Reicha najdete málo a jeho knihy nenajdete v knihkupectví, můžete se zeptat ve stejném Knihomolu „V říjnu 1957 provedli razii agenti americké vlády vydavatelství Orgone Institute v New Yorku. Vzali všechny knihy, naložili je do popelářského vozu, odvezli je do ulice Vendyvoort a hodili do spalovny.“1 (1 jsou přímé citace z „The New Inquisition“ – Robert Anton Wilson; str. 42 – 45) Ano, ano, přátelé. Stalo se tak v polovině 20. století, ve státě, kde je „jaksi“ zakázáno nakládat s myšlenkami lidí tímto způsobem. Byly to knihy od Wilhelma Reicha, zde jsou některé z těch knih, které byly spáleny: „Impulzivní osobnost“, „Funkce orgasmu“, „Analýza postavy“, „Psychologie davu a fašismus“, „Sexuální revoluce“, „Lidé v Potíže, „Vražda Krista“, „Rakovinová biopatie“ atd.. Mimochodem, sám Reich viděl podstatu sexuální revoluce, kterou obhajoval, v tom, že se lidé prostě přestanou stydět za své tělesné potřeby „Reich popudil americkou lékařskou komunitu (...) tvrdil, že domestikovaní primáti se vycvičili k takovému stupni masochistické poslušnosti, z něhož jsou doslova „fyzicky“ i „duševně“ nemocní. Reich navíc popudil vlivnou americkou komunitu psychoanalytiků argumentem, že freudovská terapie sama o sobě nic neléčí a měla by být doprovázena tzv. „tělesnými cvičeními“1. Navíc řekl, že je extrémně nebezpečné využívat jadernou energii. Reich trval na existenci určité vitální energie, kterou navrhoval nazývat orgon. Nejzajímavější je, že myšlenka vitální energie není nová a připomíná nám myšlenky východních duchovních tradic o existenci energie (v Číně - Qi, v Indii - Prana, Shakti). Reich extrémně popudil fundamentalistické vědce. Zejména Martin Gardner, bojovník za čistotu „správné vědy“, který všemi možnými způsoby naznačoval, že Reich je šílenec trpící halucinacemi „Po pečlivém prostudování všech tiskovin věnovaných odhalování Reichových výzkumů, které prováděl téměř 30 let vědecké práce, nevím V Gardnerových dílech jsem nikdy nenašel žádný odkaz na jeho opakování experimentů Dr. Reicha a získání opačných výsledků. Jako agnostik předpokládám, že o nich snad pan Gardner někde psal, pravděpodobně v nějakém obskurním periodiku s malým nákladem, a že informace o těchto experimentech nejsou přetištěny v renomovaných publikacích, které jsem prostudoval. Ale podle literatury, kterou mám k dispozici, Gardner nikdy neprováděl experimenty, aby ověřil tvrzení Dr. Reicha.“1 Dokud se hypotéza nebo teorie neprokáže jako nepravdivá, má právo na existenci a ještě více na další výzkum. A to navzdory své revolučnosti.