Úzkost může na člověka číhat vždy a všude. Plíží se za člověkem jako dravé zvíře. A člověk se snaží schovat, utéct a někdy zmizet. Když se úzkost stane extrémní, změní se v paniku. Úzkost je nepříjemný, negativní emoční stav. Úzkost se projevuje nepochopitelným, nevysvětlitelným pocitem blížícího se nebezpečí, očekáváním nepříjemných nebo ohrožujících událostí, špatnými předtuchami, neurčitými obavami. Stav úzkosti se projevuje v napětí a úzkosti, kterou bych nazval přemírou „mysli“ nebo prostopášností „mysli“. Dále vysvětlím, proč si to myslím Dost často může být předchůdcem úzkosti nějaká psychotraumatická situace (nemoc sebe nebo blízkých, významný konflikt, odchod blízkého člověka) nebo řada událostí (dlouhodobá). stres z rodinných problémů, stresující pracovní situace, důležité změny v životě člověka, včetně těch příjemných, jako je narození dítěte atd.) První věc, kdy se objeví strach nebo úzkost, je, že téměř každý člověk se snaží POCHOPIT jeho důvody , uvědomit si, s čím to souvisí, tzn. snaží se nad situací zamyslet a zajistit, aby se podobná situace již neopakovala. Tedy jednat logicky. A zpravidla to na začátku cesty přináší určitou úlevu emocionálnímu stavu. A to přímo souvisí s fungováním mozku. Zatímco přemýšlíme, dáváme svým pocitům a emocím jakousi anestezii. Ale protože emoce nejsou prožívány, hromadí se, myšlení a analýza problém jen prohlubují. Brzdí řešení emocionálního, a tedy iracionálního problému Pokus řešit emocionální problém pomocí rozumu vtahuje člověka ještě dále do trychtýře negativních emocí. Člověk přemýšlí o tom, co..., zda se nestane něco špatného..., jak se věci budou zhoršovat..., jak nepřijít pozdě... a to vede k úzkosti a strachu každý den, ve kterém se setkávám úzkost. Jsou vybíraví, často nevyrovnaní, snaží se předběhnout události, ovládat všechno možné, aby zabránili nějaké tragédii. Jsou napjatí až na doraz. A to jim brání soustředit se na to hlavní, pracovat, žít, odpočívat. A zdá se, že už neexistuje hrozivá situace, ale jen jedna myšlenka, kterou nemůžeme ovládat, spouští nepříjemnou emoci. To je přemíra „inteligence“. Jde o to, že emoce lze vyřešit pouze tím, že je prožijete! Tito. teprve po setkání s predátorem se od něj můžeme navždy osvobodit. A zatímco my utíkáme před nepříjemnými pocity, bestie za námi je stále silnější a nebezpečnější a pokusy vypořádat se s emocemi na úrovni porozumění, poznání, na úrovni kognitivní jsou často neúspěšné. Je to jako zkusit plavat v bazénu s lyžemi. Lyžování na sněhu je pohodlné a příjemné, ale ve vodě začínají zpomalovat a překážet. Takže myšlenky začnou zpomalovat léčbu úzkosti a strachu Existuje mnoho různých technik pro nápravu úzkostných poruch. Jedním ze způsobů svépomoci je však zastavit ty akce, které nepomáhají, ale zhoršují problém zahrnují: 1. Neustále s někým probírat svou úzkost a strach (přítel, blízcí) nebo procházet fóra a internet na téma, které člověka trápí. Ano! To je nebezpečné, dává vám to další zdroje strachu a nové příznaky úzkosti a paniky, které si člověk na sobě může docela efektivně vyzkoušet.2. Pokusy zbavit se špatných myšlenek, nemyslet, přepnout. Čím více před něčím utíkáme, tím rychleji nás to předběhne. Pokud vás nějaká myšlenka děsí, promyslete si ji, doveďte ji do bodu absurdity. Konec je nejčastěji absurditou, ke které nemůžeme v žádném případě dojít, protože... snaží se vyhnout.3. Vyhýbání se nebezpečným místům (ne opravdu nebezpečným - tmavé uličky a podezřelí lidé u vchodu), a to subjektivně nebezpečným místům: obchody, ulice, úřady atd. Tím se život ochuzuje, činí ještě méně vynalézavým a subjektivně ještě nebezpečnějším.4. A další způsoby.