Od autora: Tento článek byl publikován zde: Lidé, kteří hledají radu, velmi často nedokážou pojmenovat, co chtějí. Spíš si mohou pojmenovat, co nechtějí. Jsou také lidé, kteří na otázku: "Co chceš?" Odpovídají: „Nevím“... Ale jsou lidé, kteří ani nevědí, že mohou něco chtít. Při konzultaci, při objasňování otázky touhy člověka, 30 procent dospěje k závěru, že chce být jen šťastný. Pak se hned nabízí otázka: Jak pochopíte, milí přátelé, že jste šťastní? Pro každého člověka je štěstí zcela individuální záležitostí. Dnes je štěstí. A zítra je štěstí. Ale tyto státy jsou jiné. Dnes - protože jsou všichni živí a zdrávi, zítra - protože jsem s vděčností dostal od vedení bonus... Chtěl bych se tedy zeptat: kdy pochopíte, co je to Štěstí? Kolik štěstí chceš? Někdo řekne, že chce být šťastný pořád, každý den, někdo vykřikne, že štěstí je, když jsou všichni doma, jiný se zamyslí a dodá, že štěstí je, když... a tak dále slunce. Tento obrázek ukazuje Slunce, které osvětluje Zemi. Úplně normální situace. Pokud zvětšíte velikost Slunce, pak v každém případě některá část Země pod ním bude neosvětlená. Navrhuji zvětšit Slunce ve srovnání se Zemí. Ukazuje se: Pokud zvýšíte Slunce (Štěstí) co nejvíce, pak tam bude stále neosvětlený kus. Proto je z definice nemožné být neustále šťastný. Člověk, který je neustále ve štěstí, bez frustrace, nemusí své štěstí pochopit (nevidět) a jít ho hledat znovu, čímž záměrně odsoudí hledání k neúspěchu... A zde je zcela na místě zmínit rčení: „co máme, nedržíme, když prohrajeme, brečíme.“ a „sousedova je lepší“, co jsem chtěl sdělit POROVNÁNÍM jasu Slunce, že je důležité být in dva stavy: štěstí - smutek, den-noc, teplo-zima atd., abychom si dokázali užít oba pocity a pochopili rozdíl mezi nimi Jak štěstí, tak smutek mají své kouzlo. Je důležité tomu rozumět. Je důležité pochopit, že když je člověk smutný, jeho tělo si chce trochu odpočinout od jásání štěstí, nebo když se chce člověk radovat, znamená to, že jeho tělo chce vybít pozitivní energii v něm nahromaděnou. Hlavní je slyšet impuls vlastního těla a neignorovat ho... Děti umí být veselé i smutné. Cítí potřebu jednoho nebo druhého. Pro ně neexistuje taková myšlenka, že „až přijdu domů, budu plakat...“ Dělají všechno najednou. Když lidé vyrůstají, ztrácejí spojení se svým tělem a snaží se necítit to, co se zdá být pro ně velkým problémem. Vážení otcové a maminky! Jen vy můžete svému dítěti dovolit, aby si užívalo vlastního života v takové míře, jakou si samo dítě přeje. A pokud chcete zjistit, co vlastně chcete, drazí dospělí, přijďte za mnou Jekatěrina Zavarukhina