Není žádným tajemstvím, že téma plného kontaktu a setkávání, v Buberově chápání „JÁ-TY“, zabírá v teorii Gestalt přístupu velký prostor. Moje myšlenky na tuto záležitost souvisejí s dopadem sebeodhalení terapeuta na projevy klienta, zejména odhalení retroflexe. Pokud předpokládáme, že péče o klienta je zčásti určována napodobováním péče, kterou terapeut realizuje v kontaktu s klientem, pak s přihlédnutím k tomuto postulátu můžeme uvažovat o možnostech sebeodhalení terapeuta jako facilitačního procesu v poradenství. Nabízí se však otázka, co udržuje terapeut v kontaktu s klientem Pokud je zdrojem jeho osobní síla, pak „dobrý“ klient napodobující terapeuta odrazí jeho slabost, tedy potlačí prezentaci jeho? nekompetentnost a další pocity, které on sám nemusí dopustit na kontaktního terapeuta. Zdá se, že tato otázka se prolíná s tradiční analytickou otázkou negativního a pozitivního přenosu nebo jazykem Gestaltu, typů projekcí klienta do očekávání a napodobování terapeuta. Obecně jsem se tohoto tématu dotkl spíše jako úvaha a domněnka. Rád bych slyšel názory čtenářů na toto téma.