Lidé s nadváhou často vysvětlují svůj problém tím, že vedou sedavý způsob života a konzumují velké množství vysoce kalorických potravin. Obecně platí, že tyto dva faktory skutečně hrají velkou roli ve vývoji onemocnění, jako je obezita. Existují však psychologické vzorce stravovacího chování, které mohou zmírňovat nebo zprostředkovat reakce na pravidelné vystavování se silným chuťovým podnětům, které zase mohou mít individuální rozdíly. Existují tři hlavní typy poruch příjmu potravy, které mají podle výzkumníků své vlastní etiologické příčiny: vnější emocionální stravovací chování; Při vnějším stravovacím chování není konzumace jídla založena na vnitřních fyziologických podnětech: hlad, nízká hladina glukózy v krvi, nenaplněný žaludek atd., ale na vnějších - prostřený stůl, světlé obaly produktů ležících na výloze, pohled na lidi, kteří jedí, reklama na potravinářské produkty, jídelní lístek s atraktivními obrázky jídla v restauraci, aromatická, chutná vůně jídla Právě tento typ stravovacího chování určuje přejídání „do společnosti“, svačinky na ulici, nadměrné jíst na večírku, nakupovat nadměrné množství jídla. Nejméně třetina obézních pacientů má vnější typ stravovacího chování a je častější u mužů. Utváření vnější strategie návykového stravování je usnadněno kulturně podmíněnými stereotypy týkajícími se příjmu potravy jako prostředku komunikace a povzbuzení Toto stravovací chování přispívá ke vzniku: 1) nadměrné chuti k jídlu 2) nepřiměřeného, ​​pomalu se rozvíjejícího pocitu sytosti. , které je definováno jako mechanické přeplnění žaludku (tzv. „výplně“ , usilující o vstřebání velkého objemu potravy za účelem dosažení pocitu plného žaludku). Emocionální stravovací chování (hyperfagická reakce na stres nebo „opilost z jídla“) U emocionálního stravovacího chování není podnětem k jídlu hlad, ale emoční nepohodlí: člověk nejí proto, že má hlad, ale proto, že je neklidný, úzkostný, podrážděný. , nebo má špatnou náladu, je sklíčený, depresivní, uražený, stejně jako otrávený, zklamaný, neúspěšný, znuděný, osamělý atd. Obrazně řečeno, člověk s emocionálním stravovacím chováním své strasti a neštěstí „sežere“ stejně, jako je smývá člověk zvyklý na alkohol. Zpravidla se používá něco chutného a sladkého: čokoláda, dorty, zmrzlina, bonbóny. Proces pojídání sladkostí navrací člověka do klidu, relaxace a dodává sebedůvěru. Existuje 5 základních emočních stavů, které vedou k přejídání: strach, úzkost, smutek, nuda, samota Americký lékař G.M. Shelton nazval tento typ přejídání „opilostí z jídla“. Nerovnováha endogenních opiátů odpovědných za pocit spokojenosti a štěstí, který je podkladem např. pocitů úzkosti, se člověk snaží kompenzovat jídlem, které pomáhá stimulovat centrum potěšení a uvolňovat odpovídající neurotransmitery. Podobným mechanismem vznikají i chemické závislosti (včetně alkoholu). Obvykle vzniká emocionální stravovací chování, které nakonec vede k obezitě, z pocitu úzkosti, který je mylně považován za hlad. Restriktivní stravovací chování se týká nadměrného sebeomezení v jídle s nesystematickými přísnými dietami. Neustálé dodržování diety vede k dlouhodobému silnému pocitu hladu, dále k tzv. dietní depresi s odmítáním jídla a následně k obezitě. Kvůli tomu jsou období sebeomezení v jídle nahrazována obdobími přejídání, které přispívá k přibírání na váze. Jako potravinová odměna při hubnutí při přísných dietách mohou nastat období přejídání. V důsledku toho se vytváří začarovaný kruh. Restriktivní stravovací chování je nejčastější u mladých žen.