Od autora: Můj projev v materiálech mezinárodního environmentálního filmu a telefóra zemí regionu střední a východní Evropy, které se konalo 5.-7.6.2007. Nikdo neřekl ani slovo o vnitřním světě člověka, ale co ekologie duše? Koneckonců to všechno začíná u ní. Musel jsem napsat tuto zprávu a mluvit během jedné noci. Přestože jsem nebyl jedním z řečníků, byl jsem pozván jako posluchač. Už jsem to nemohl vydržet Druhý den se v mém projevu stalo módním sloveso „ekologie duše“. Je to proto, že se vždy ptají, co mají dělat. Ekologie duše Zachraňte naše duše! Bloudíme z dušení. V. Vysockij Respekt ke svým skutečným tužbám a pocitům, k pocitům druhých lidí a ke všemu živému nazývám ekologií duše. Myslím, že Vysotského slova, napsaná o potápějící se ponorce, odrážejí stav věcí na naší planetě, naší společné ponorce a vy a já „umíráme na udušení a hrůza nám rozřízne duši“. Duše umírá na zdrcující strach, který ji nechává bez vzduchu a který znemožňuje odlišit fikci od reality. Náš společný domov a místo člověka v něm lze znázornit v podobě hnízdící panenky. Nejmenší panenka je duše člověka, jeho pocity, další panenka je lidské tělo. Následuje oblečení, byt, pracoviště, město, země a nakonec celá planeta. Aby se člověk stal pánem svého domova a naučil se kompetentně interagovat s okolím, musí začít s environmentální výchovou u sebe, se svými pocity a svým tělem Domnívám se, že důvod bezmyšlenkovitého vztahu k přírodě je u člověka strach z výběru sebe sama, své skutečné pocity a touhy, strach z přírody a hloupá touha podřídit ji své vůli. A proto teď máme to, co máme: povodně, tsunami, vysychání moří a řek, odlesňování, smrt vzácných zvířat. Média prostě křičí o další ekologické katastrofě a opět narušují duševní pohodu svých diváků, posluchačů a čtenářů se rychle nahrazují ekologické krize. A ten člověk se znovu bojí: "Tak co dělat?" Odpovím slovy maďarského psychoanalytika Michaela Balinta: "Mysli směle, jednej opatrně." Chcete-li to provést, musíte postupovat podle jednoduchého schématu: CÍTIT - POROZUMĚT - HOTOVO - ZKONTROLOVANO1. Cítit Abyste se mohli správně orientovat v obraze svých pocitů, musíte si položit otázky: Jak se teď cítím k této osobě? Pít, kouřit, píchnout si injekci, sníst kus masa navíc, nainstalovat novou ropnou plošinu, vytvořit novou atomovou bombu? Nebo zmírnit napětí, které způsobuje strach někoho zavolat, strach ze změny zaměstnání, strach říct milované osobě o svých pocitech, říkám respekt k vašim skutečným touhám a pocitům, k pocitům druhých lidí a ke všemu živému? duše. Člověk, kterému záleží na ekologii své duše, nikdy nezničí svět kolem sebe. Bude to pro něj prostě nepříjemné Člověk, který má dobře vyvinutou citlivost, vidí sny. Dokáže si pamatovat své sny a dokonce ovlivnit svůj sen, potažmo život. Sny obsahují stopy o budoucnosti. Co přiměje člověka, aby se najednou bez jakéhokoli důvodu vzdal cestování autem, létání v letadle nebo cestování na lodi? Předtucha, intuice Vraťme se na minutu v čase a představme si, že by se zaměstnanci černobylské jaderné elektrárny najednou naučili cítit a chápat své pocity. Když by přišli do práce, určitě by to udělalidlouho před výbuchem cítil, že se něco děje. Ještě jednou by zkontrolovali stav nádraží a určitě by našli problém. Jsem si tím stoprocentně jistý.1. Pochopit Abyste pochopili, musíte si uvědomit svůj strach a naučit se jej zvládat. Tato dovednost je potřebná k odvážnému a odvážnému myšlení. Pochopte situaci na základě svých pocitů, střízlivě zhodnoťte události. Bez toho nebude žádná pečlivá akce. Myšlenky a činy spolu přímo souvisejí: čím odvážněji přemýšlíme, tím opatrněji a promyšleněji jednáme Existují dva typy porozumění: intelektuální a emocionální. Nebudu tvrdit, že by měly být kombinovány ve stejné míře, ale v různých případech by se tyto typy porozumění měly kombinovat podle potřeb jak toho, kdo rozumí, tak toho, kdo je chápán. A hlavně si člověk musí uvědomit, proč se potřebuje starat o sebe, druhé lidi, přírodu. Proč potřebuji zdraví? Proč potřebuji lidi? K čemu je příroda a život obecně? 1. Jednejte a jednejte opatrně. To znamená milovat a vážit si života na všech čtyřech úrovních lidské existence: emocionální, fyzické, sociální a duchovní. Navazovat zdravé vztahy k sobě, k lidem a životnímu prostředí a starat se o ně Jsem zmatený, když pozoruji rozdílné chování téhož člověka ke zvířatům a lidem. Objímá třeba stromy, ale nikdy dítě, psovi vše odpustí a manželovi za každou chybu „nadává“, čímž manžel vážně onemocní. Kdyby tato žena věnovala pozornost svým pocitům a dala věci do pořádku, udělala by ze své duše produkt šetrný k životnímu prostředí a zacházela by s ní nejen se zvířaty a rostlinami. Láska člověka je totiž tak bezmezná a silná, že je trestné ji zavřít do klece a nedovolit jí, aby pracovala v plné božské síle, čím více pracuje srdce, rozdávající lásku, tím je silnější a lásky se v něm narodila, navrhuji spolupracovat s přírodou, pomáhat jí. Podřídit se přírodě a ne ji dobývat Naše planeta je živý organismus, který se narodil, roste a vyvíjí se a pravděpodobně jednou zemře. Naším úkolem je zachovat Zemi co nejdéle a chránit ji. O svůj domov se musíme starat jako každý živý tvor a být připraveni na všechno. Pokud planeta žije a dýchá, můžeme říci, že někdy onemocní. Jak se stalo v naší době. Ale může se uzdravit, věřím v to. A člověk musí začít léčit planetu tím, že se uzdraví sám. 2. Zkontrolujte správnost svého jednání ve vztahu k sobě, ostatním lidem a přírodnímu světu. Někdy je rozhodnutí jednodušší, než ho později opustit. Představte si, že nějaký vědec všechny přesvědčil, že jeho rozhodnutí bylo správné. A zablokoval například řeku nebo zahájil výstavbu na území rezervace. Upřímně věřil a mohl všem dokázat, že je to prospěšné, že se přírodě nic destruktivního nestane. A najednou, když jeho akce již začaly, byly přiděleny kolosální prostředky na nový superprojekt, vědec si uvědomí, že všechno nejde tak, jak plánoval. Něco nepředvídal, nepočítal. A okamžik pravdy přichází, když potřebujete najít odvahu přiznat, že váš plán je špatný, a zastavit své činy. Jen málokdo je toho schopen. Existenciální úzkost je přirozený lidský stav, energie nezbytná k životu. Je nedílnou součástí lidské existence. Pokusy vyhnout se úzkosti, dostat vše pod kontrolu – včetně dobývání přírody – jsou odsouzeny k neúspěchu Kontrola je iluze kontroly. Přírodu můžeme jen pečlivě pozorovat a pomáhat jí. Nebo nás možná sleduje? Pak skláním hlavu před její trpělivostí Ať se nám to líbí nebo ne, léčení Země bude muset začít u nás samých, u ekologie naší duše. Čím dříve to uděláme, tím dříve pocítíme, jak přírodě správně pomoci, zachránit ji, uzdravit sebe i sebe. Děkujeme Vám za Váš zájem.