Překvapivě často děti, ano, DĚTI, se považují za důvod, proč se jejich rodiče hádají a pak se rozvádějí. Děti mají tendenci obviňovat samy sebe z rodičovských konfliktů. Důvodem jsou rozpory ve věcech výchovy, role otce a matky v rodině, která se týká opět dítěte. Dítě vidí, že ON je hlavní příčinou rodinných hádek. To znamená, že rozvod je kvůli němu... I když se táta/máma zamiloval do jiné osoby, děti stále dokážou vidět svou vinu – táta odešel k někomu jinému, protože jsme pro něj s mámou nebyli dost dobří. Maminka našla další – podobné závěry. "Jsi bezcenný, co můžeš dát dítěti, už mě nebaví nosit všechno sám!" Nebo máma: "Jdi si udělat domácí úkol/uklidit/přinést/udělej to." A táta odpověděl: "Proč ho otravuješ." Dále: "Dítě potřebuje /koupit/nosit/pomoc." Odpověď: "Koho z něj chcete udělat zdravotní sestru?" A problémy odměn a trestů jsou obecně kamenem úrazu. A pokud je komentář: "Neposlouchej ho/ji, pojď sem ke mně." A pak předvídatelné „Ano, žij, jak chceš!“, pak dítěti úplně přestane docházet do hlavy, že jeden rodič je špatný a neměl by být milován a druhý je dobrý. Roste nervozita a úzkost. To ovlivňuje studium, vztahy s vrstevníky a sebevědomí. A hlavně se naučí přesně tento model chování. Stejně hrubým způsobem se bude ve škole/firmě chovat například chlapec k dívkám, případně devalvovat ostatní a možná i sebe. V jiné variantě počká, až se za něj rozhodne. A pokud jde o přenos negativity z rodičů na učitele, identifikace je obecně samostatná věc. To vše má za následek demonstrativní chování a konflikty s dětmi a učiteli. Další situace, kdy děti trpí rozvodem. Žena už z nějakého důvodu není spokojená se svým manželem. Přeskočím popis scénáře od drobných dohadů v různých druzích nedůslednosti, dokud se žena nerozhodne rozvést se. Rozvod v přítomnosti nezletilých dětí probíhá přirozeně soudní cestou. Po soudu děti často zůstávají s matkou. A tady začíná to nepochopitelné. Podle druhé poloviny rozvrácené rodiny matka nedovoluje otci vídat se s dětmi a brání mu v komunikaci s dětmi. Obrací děti proti jejich otci, možná si tak vybíjí svou zášť nad neuspokojivým rodinným životem. A opět děti ničemu nerozumí... Proč nemůžete komunikovat s tátou? A... stávají se tím velmi vyjednávacím čipem v rodičovských vztazích. Nebo po rozvodu udržují bývalí manželé normální vztah. Komunikují, dokonce spolu spolupracují. Všichni dospělí řeknou, že je to normální, civilizovaný rozvod. Děti by v takových případech neměly trpět. A dítě zase ničemu nerozumí. Když spolu normálně komunikují, tak proč spolu nemohou žít... A... na základě své mysli se snaží své rodiče usmířit jakýmikoli prostředky. Od demonstrativního chování po nemoci a dokonce i pokusy o sebevraždu. Děti nesou rozvod těžké. I když jeden z rodičů projevuje antisociální chování. hrubost, krutost. V dítěti je vždy naděje: „Třeba se všechno změní... Máma a táta se přece jen udobří, když se vzali.“ A přítomnost druhé rodiny s dětmi se do dětských hlav vůbec nevejde. Začnou se považovat a priori za horší. Sebevědomí letí dolů.. Agresivita, demonstrativnost má tendenci stoupat.. Mámina svatozář je rozbitá. Ještě jednou udělám rezervaci - neberu v úvahu případy, kdy se zachování rodiny stane pro její členy nebezpečné. Vše je zde zřejmé. A neříkám, že snažit se zachránit rodinu kvůli dětem není nejlepší řešení. Jakými manželi se stávají děti z rodin, které zažily rozvod? Za prvé: asimilují tento model vztahů mezi manželi a přenášejí ho tak či onak do své vytvořené rodiny. to je fakt. Za druhé: internalizují pokřivený rodinný model, pokřivené role manželů. Chlapec neví, jaká by měla být hlava rodiny, a klade veškerou zodpovědnost za rodinu.