Mnoho lidí, kteří dříve nebo později navštíví psychoterapeuta, čelí dilematu: mluvit či neříkat o tom svým blízkým. Důvodů k pochybnostem může být mnoho, jedním z nich – pravděpodobně tím nejčastějším – je stud a strach z toho, že budu vypadat slabě, nenormálně a že mě někdo odsuzuje nebo zesměšňuje. Jen by mě zajímalo....Když před ostatními schovám nějakou skutečnost ze svého života a považuji ji za ostudnou, zbaví mě to studu? Nebo to zahání stud ještě hlouběji a stydím se nejen za tuto skutečnost, ale i za to, že je ve mně něco, za co se cítím vadný... Něco jako stud za stud. Navíc se zdá, že tímto způsobem potvrzuji, že skutečně mám co skrývat a za co se stydět. Ukazuje se, že ve snaze vyhnout se studu ho stále prožívám, ale zároveň se také zaháním do izolace a neschopnosti svobodně nakládat se svými pocity.....nevím, jak jasně jsem byl schopen vyjádřit myšlenku....A tak Nyní, když někdo z vašich příbuzných nebo jen známých řekne: „Šel jsem k psychoterapeutovi, abych se poznal, abych se lépe pochopil, zajímá mě to,“ - může takový výrok někoho opravdu zklame nebo odcizí??