Hasiči, kteří se účastnili záchranné operace během teroristického útoku z 11. září, ve svých rozhovorech uvedli, že by si přáli mít příležitost vymazat události, které zažili, ze své paměti . Posttraumatická stresová porucha je výsledkem nedokončeného cyklu traumatu. Reakce těla na traumatickou událost, která ve skutečnosti skončila, ale zůstala v paměti těla. Hrůza z toho, co jsme prožili, v nás zůstává jako pocit otupělosti, mrazení, potlačený impuls k útěku či boji. Zůstáváme s tímto pocitem spolu se vzpomínkou na události, které jsme zažili, a pochopením, že musíme pochopit, jak se k tomu postavit a jak dále jednat. Šok, otupělost, emoční reakce nekontrolovatelné, panika a hrůza jsou zcela normální reakce, které není třeba léčit. Nadměrné události v nás vyvolávají nadměrné reakce a to je normální Dovolit si to zažít, někdy jako jediný dostupný způsob, jak jednat a cítit se naživu. Nemůžeme zapomenout na to, co jsme zažili. V naší tělesné paměti nám zůstane jako zkušenost. Prožitek toho, co jsme prožili, i zážitek, který jsme přežili, jsme u posttraumatického šoku nezapomněli na terapeutickou pomoc nejen v oblasti vědomí, ale také pozornost k tomu, jak cítíte své tělo sebe a jaké reakce pozorujete . Ne emoce, ale právě tělesný pocit jako pocit života ve vás. Na úrovni pocitů vzduchu v prostoru, jeho teploty, pocitu podpírajícího povrchu, podlahy, židle, pohovky. Bezprostředně po prožití šoku možná nepocítíte dopad traumatu. To může být práce obranného mechanismu jako pokračování mrazové reakce (imobilizace). Účinky se mohou objevit později, jakmile se začnete cítit bezpečněji. Tento proces je přirozenou fyziologickou reakcí na trauma a jeho prožívání. Máme v sobě zabudovaný mechanismus zotavení a je důležité nevytvářet mu překážky, ale pomoci ukončit instinktivní reakci na trauma Prožíváme jakoukoli událost, která nás plně traumatizuje. Událost může skončit navenek, ale neskončí v našich pocitech, jako bychom tam stále byli a to, co jsme zažili, pro nás neskončilo. Jedna z fází prožívání traumatické události. Prožití traumatu mění naši realitu, vnější i vnitřní. A důležité je pomoci si v traumatické události pomoci specialistů a lidí, u kterých se můžete cítit bezpečně. Trauma je třeba uvolnit v pocitech těla a získat vědomou podporu. Odstěhovat se, nemyslet na zážitek, jít do práce, rodiny a každodenních úkolů je také normální reakcí na nadměrnou událost, protože bez ohledu na to, co se stane a jak se v tom cítíme, naše fyziologie nám pomáhá přežít a snažit se o to udělat vše, abychom se zachránili S pozdravem psycholožka Olga Bychková!