Od autora: Článek vyšel v elektronickém časopise "Dámská dílna" Při práci s klientkami často docházíme k závěru že sebeláska je klíčem ke vzniku a vyřešení všech problémů, které v našich životech existují, ale často nechápeme, co to znamená „nemilovat se“ a jak vypadá „milovat se“. Ukazuje se, že „milovat se“ není jen o každodenní koupeli a natírání se vonnými oleji Jak to všechno vidět ve svých životních situacích a problémech a hlavně, co s tím – jak se to naučit milovat se Proto jsem se rozhodl napsat sérii článků na toto téma A dnes - osobní příběhy „Nemiluji se, takže... A kdybych...“ Všechny příběhy jsou naprosto pravdivé – od. můj život. Nemiluji se, takže......někdy nedokážu říct ne. A pokud promluvím, cítím se provinile a vždy se omlouvám. A kdyby milovala, klidně a důstojně by řekla „ne“, protože každý člověk má právo říct toto slovo stejně jako „ano“. A také na to mám právo... je pro mě těžké požádat o pomoc, protože se bojím slyšet „ne“ (protože si pak budu myslet, že nestojím za nic a nikdo mě nepotřebuje). Proto jsem lepší sám sebou – bude to dobrý důvod být na sebe hrdý. I když se přemáhám. Ale nebudu prosit a ponižovat se! A kdybych se miloval, klidně bych požádal o pomoc, protože „prosit“ není totéž jako „ponižovat se“ (to si myslí jen moje chorá fantazie). Vždy se totiž dá najít někdo, kdo mi bude radost pomáhat (a pro mě je radost pomáhat druhým). Jsem připraven slyšet „ne“ jako odpověď na mou žádost, ale to neznamená, že mě nikdo nepotřebuje, jen mi ten člověk tentokrát nemůže pomoci. A mimochodem, každý člověk (nejen já) má právo říct „ne“))). A najdu si další důvody, proč na sebe být hrdý... Přišel jsem s nedosažitelným ideálem toho, jaký bych měl být. A tento seznam obsahuje obrovské množství nedostatků, které je třeba zcela vymýtit, je naprosto nepřijatelné; Až se jich zbavím, pak začne skutečný život. A kdybych miloval, pak v mém životě nebyla žádná „chyba“, ale byla tu „moje zvláštnost“, kterou bych vzal v úvahu stejným způsobem, jako beru v úvahu počasí za oknem, když Chystám se jít ven. Koneckonců, myšlenka na změnu počasí mě nenapadá))) A právě teď bych žil skutečný život s těmito svými „vlastnostmi“. Vím, jak jít ven, když prší. A někdy ho dokonce milovat... Bojím se udělat chybu, pokud to přinese nenapravitelné následky - přestanou mě milovat, vážit si a respektovat, protože člověk, který dělá chyby, je špatný. A kdyby milovala, pochopila by, že existuje člověk a existují jeho činy. A když udělám špatnou věc, neznamená to, že se sám stanu špatným. A jsem hoden lásky bez ohledu na své činy. A moje vlastní láska také... Myslím, že nenajdu dobrou práci/muže/peníze - proč bych měl mít takové štěstí, protože nejsem dost dobrý? A kdybych miloval, věděl jsem, že mě čeká ta nejlepší práce/muž/peníze, protože jsem opravdu dobrý a jako každý člověk si zasloužím to nejlepší. A neztrácel bych čas maličkostmi. A méně jsem se bála riskovat... při pohledu do zrcadla si říkám „kdyby můj zadek byl menší...“. A kdybych milovala, pochopila bych, že moje tělo je přesně takové, jaké by pro mě a můj život vzhledem k mému životnímu stylu mělo být. A nakonec nejsem jen své tělo... Absolutně nesnesu některé povahové rysy svých blízkých a neustále se jim snažím říkat, že se potřebují změnit. A kdybych je miloval, nechal bych je na pokoji a dovolil bych jim být tím, kým jsou. A mimochodem i pro sebe. Ale co na to říct, protože mám spoustu „nedostatků“, kterých se nutně potřebuji zbavit! Pořád se snažím změnit počasí)))...bojím se, že budu někoho milovat víc než on mě, protože mi pak nezbude nic. Po celou dobu mi chybí láska. Vedu si proto přísnou evidenci a hlídání množství lásky – kdo, komu a jak moc. A se slovy potvrzení.