Myslím, že lidé zapálení pro sebepoznání často slyší o určitých traumatech z dětství, která později ovlivňují naše životy Trauma z dětství je v podstatě situace z dětství, jejíž vnímání se ukázalo být bolestivý. Stalo se tak z toho důvodu, že jsme jako dítě neměli dostatek prostředků, abychom se s tím, co se stalo, vyrovnali ekologicky. Chyběl dostatečný pohled dospělých na problém, pocit ochrany, péče, zapojení do dětské bolesti nebo podpory. Neznamená to, že by nemusela existovat, znamená to pouze, že to nestačilo. Přitom, hodnotíme-li minulost ze stavu „dospělého já“, snad ani tušíme, že se z této malé situace stala. trauma a klíčový bod ve formování našeho vzoru Nyní bude osobní příklad, ale potvrzující opačný bod, ve velmi hrozné situaci, přesně si nepamatuji, jak starý jsem byl, ale pamatuji si určitý vrchol diskuse pedofilů a varování rodičů dětí před tím. Ještě jsem nešel do školy, léto, bílý den. S mámou jsme si naplánovaly výlet do obchodu. Odmlčela se, aby zavřela byt, a já vesele a rychle sešel po schodech naší vícepatrové budovy. Když jsem vyběhl na ulici, rozhodl jsem se matku vyděsit hlučnými zvuky a schoval jsem se za základnu verandy. Schoval jsem se a čekal. A pak si naproti sobě ve vzdálenosti pár metrů všimnu podivného, ​​nevábného mužíčka v brýlích s kulatými obroučkami, který mě z nějakého důvodu začal kývat prstem. Hlavou mi probleskly obavy a kývl jsem na něj hlavou, abych mu dal najevo, že nepřijdu. Nadále stál stranou a kýval. Ztuhla jsem a dál kroutila hlavou. Pak vyšla maminka a já jí spěchal všechno říct. Přitom ten muž spěchal na ústup. Takhle jsem matku ještě neviděla, měla oči plné vzteku, nadávala tomu zvrhlíkovi a určitě by ho zabila, kdyby ho dostihla. Mimochodem, moje matka nikdy přísahala, že hrůzu této situace dokážu ocenit až teď jako dospělá. Pak mi jako malé holce stačila maminčina ochrana a pocit bezpečí, aby se to nestalo mým dětským traumatem a už mě nikdy neobtěžovalo Naše terapeutická sezení s klientkou jsou právě založena na nalezení klíčového bodu problému, kterým je má kořeny z minulosti a přidává zdroje, které byly kdysi nedostatečně přijímány ze stavu „Jsem dospělý“. Rychle a efektivně Na závěr bych ráda sepsala několik doporučení pro rodiče: – Neznehodnocujte problémy dítěte. I když se vám zvenčí zdá, že se dítě trápí maličkostí. – Často není pro dítě tak důležité samotné řešení problému jako účast na tom, co žije. Ukažte svým chováním, že jste s ním a za stejnou věc. – Nabídněte mu několik možností řešení aktuální situace, pokud to potřebuje. Takže uvidí, že ze všeho a vždy existuje cesta ven.