"Kolobok" je jednou z nejznámějších pohádek v Rusku. Asi všichni to známe, když ne nazpaměť, tak velmi blízko textu. Působí to jako zábavná pohádka pro děti: postavy jsou cool, děj jednoduchý a srozumitelný a dokonce dynamický A za touto jednoduchostí se skrývá hluboká psychologická vrstva. Zvedneme závoj! Kdo se skrývá za obrazem Koloboku, jeho tvůrci a „negativními postavami“ Začnu možná samotným Kolobokem? Existuje řada pohádkových archetypů, které „putují“ z pohádky do pohádky (oběť, hrdina, králové/královny). Tyto archetypy najdeme nejen v pohádkách, ale také v mytologii, legendách a vážných a hlubokých dílech, která odrážejí lidský život. Kolobok je tedy dalším jasným ztělesněním jednoho z těchto archetypů. Totiž Shuta! Nebo Trickster? Jedná se o veselou, na první pohled frivolní postavu, neobdařenou fyzickou silou ani superschopnostmi. Soupeře ale obratně poráží svým důvtipem! Je to lehkovážný prosťáček jen na první pohled, ale ve skutečnosti je jeho osobnost zásobárnou moudrosti a dokonce i posvátných znalostí. Pohádka začíná výrobou koloboku. A děda s Babou jsou do toho zapleteni. Zde ztělesňují 2 protichůdné principy, které tvoří jediný celek. Mužský a ženský, Slovo a skutek, Design a kreativita. Všechno to začíná tím, že dědeček říká: "Upeč mi, dědku, housku!" A po zprávě následuje akce. Když si Baba stěžuje na nedostatek mouky, radí oškrábat dno sudu. On je Idea, ona je Inkarnace. Bez nápadu je inkarnace nemožná, bez inkarnace je nápad k ničemu, pokud sáhnete opravdu hluboko, pak jsou dědeček a Baba projekcí starověkých bohů, tvůrců všech věcí a dobrodružství začínají tím, že Trickster Kolobok u okna se nudil a bez rozmýšlení se šel projít a nechal Babu s dědečkem. Jde o symbolické odloučení od rodičů. V podstatě pohádka o tom, jak se člověk odloučí od rodičů a začne svou vlastní životní cestu, která může být plná těžkostí a nebezpečí „Kolobok se valí dál...“ A na své životní cestě potkává různá zvířátka nebezpečí pro něj a ze kterého se „snadno dostane“ s pomocí vtipu a vynalézavosti, zdá se, že je zde vše jasné: tato setkání symbolizují obtíže, které jsou v životě nevyhnutelné. Ale je tu ještě jeden bod, který si zaslouží pozornost. Každé zvíře, se kterým se setká, je pro ruský lid totem. Naši předkové samozřejmě slovo „totemický“ nepoužívali, ale každé pohádkové zvíře je zde hluboce symbolické. Pojďme stručně a po pořádku Zajíc je jakousi obětí. V pohádkách je zobrazován jako nešťastný a utlačovaný, hledající spravedlnost. Často je obětován silnějšímu a mocnějšímu (čti významnému) predátorovi. Možná to symbolizuje potřebu něco obětovat v dospělém nezávislém životě Vlk je známou postavou světové mytologie. A nejčastěji symbolizuje zlo, krutost, nějakou zlou sílu. Je silný, mocný, ale v sobě nosí zlo a smrt. A v ruských lidových pohádkách se nebrání způsobovat bolest těm, kteří jsou slabší. Buď se pokusí vylákat kůzlata z kozy - svobodné matky - a sežrat je, pak naruší nebohého zajíce... Existují však pohádky, ve kterých se vlk ukáže jako dobrý pomocník. Ale to je samostatné téma... Vlk je pro Koloboka spíše jakousi zlou silou, kterou opět obchází zpíváním své hloupé (na první pohled!) písně. Přeložíme-li to z jazyka symbolů, můžeme dojít k závěru, že jak člověk vyrůstá, učí se odolávat potížím, medvěd je ve slovanské tradici zvláště uctívaným zvířetem. Byl to mistr lesa. A ačkoli je to nejstrašnější obyvatel středního pásma, nechovali se k němu už se strachem, ale s respektem. Pevně ​​zakořenila víra, že medvědi jsou začarovaní lidé. A v pohádkách a vírách měl medvěd zcela zvláštní roli - symbolizoval mužskou sílu a sexualitu. Symbolicky hrál roli oddávajícího. Takže setkání s touto postavou by mohlo velmi dobře!