Od autora: Napadla mě myšlenka - podělit se s vámi o své psychologické nástroje. Budu rád, když se vám materiál bude hodit. Jste obeznámeni s touto situací: syn nebo dcera neposlechli, chovali se neslušně, jednali nesprávně. v zásadě to děti mívají – nezodpovědné a možná nebezpečné. V reakci jste reagovali TAK emotivně, že jste překvapili nejen dítě, ale i sebe. Třeba takhle: Poté, když jste popadali dech, začali jste zjišťovat, co vás to popadlo... A začnete pociťovat vinu, stud, bezmoc... A co s tím vším dělat dál, není velmi jasné. Můžete zcela svalit vinu na dítě a říct si, že to způsobilo ono, můžete se jít omluvit. Ale NEDĚLAT TO už je velmi problematické...Co tedy dělat? Navrhuji techniku, která se mi zdá velmi jednoduchá ve formě, velmi adekvátní, velmi funkční. Toto je 5-kroková metoda Muriel Schiffman, Gestalt terapeutky, studentky A. Maslowa a F. Perlse. Shiffman tuto metodu nazývá metodou autoterapie, i když zdůrazňuje, že tato metoda dostatečně pomáhá lidem, kteří netrpí vážnými psychickými problémy. Myslím, že to zvládne každý, jen některým k vyřešení jejich problémů autoterapie stačit nebude. Je potřeba spolupracovat i s odborníkem – psychologem, psychoterapeutem Co je podstatou metody? Jak jsem již řekl, mluvíme o nevědomém „substrátu“, který nás exploduje nebo potlačí ve zdánlivě absolutně nestresujících situacích. Když na situaci reagujeme přehnaně a neadekvátně, když se z ničeho nic objeví hněv, zášť, slzy, duševní bolest. Co je to za „substrát“? Jsou to naše nezpracovaná traumata z dětství, která jsme zapomněli, ale dál aktivně ovlivňují nás a naše životy a nedávají nám příležitost uvědomit si a chytit „agenta“ naší minulosti na místě činu chytit nepřítele a varovat před nedostatečností a přemírou. A nakonec identifikujte obvyklý vzorec chování a přestaňte jej používat. Krok 1. Rozpoznejte nepřiměřenou reakci, uvědomte si, že byla přehnaná situace, která prožívá mnoho tělesných příznaků – bolest hlavy, břicha, potíže s dýcháním, bušení srdce. Fyzické symptomy zde působí jako markery skrytých pocitů, těch pocitů, které se bojíte cítit nebo je dokonce jen přiznat. Krok 2. Vnímejte vnější emoce Někdy může být těžké přiznat si, že je způsobilo jednání malého dítěte takový vztek v tobě, ale je třeba to udělat. Pochopte a pojmenujte tento pocit, i když se přesvědčíte, že se nic nestalo. Pokud si na pocit, který jste zažili, nemůžete vzpomenout, musíte ho zahřát tím, že na to najdete vhodné uši. Požádejte někoho, kdo nekritizuje ani neradí, aby vám jen naslouchal. Když o tom incidentu začnete mluvit, emoce se zvednou samy. Někdy místo pocitu může přijít na mysl bolest hlavy nebo jiný tělesný příznak... Pak je potřeba to trochu prozkoumat, zamyslet se, co je ZA tím. Kdy mě rozbolela hlava, co se stalo před tím, jak jsem se tehdy cítil, co se stalo potom Krok 3. Co jsem ještě cítil? Jaký jiný pocit jsem prožíval bezprostředně před vnějším pocitem? Ne vnější emoce, ale taková, která trvala jen pár okamžiků, a proto mohla uniknout vaší pozornosti; ten, který byl utopen, jakmile se zmocnily vnější emoce. Dobře se soustřeďte a budete si to moci zapamatovat, stejně jako si později pamatujete, co jste koutkem oka viděli, a v tu chvíli si sotva uvědomujete, že jste to viděli. Například těsně před rozvinutím vnější emoce, hněvu, jste mohli pocítit náhlý pocit strachu Krok 4. Co mi to připomíná, když přemýšlíte o situaci a vašich reakcích na ni? Kdy jindy takto reagovali?".