Často mě oslovují lidé, kteří jsou ve slepé uličce. Když se něco pokazilo, zradil nebo byl vyhozen z práce blízký člověk, nebo není kde bydlet, nebo nemůžete najít dobrou práci, nebo nečekané zdravotní problémy... Situací je mnoho. A v každé takové situaci je první věcí, kterou po zmatku zažijeme, strach. Strach z přežití, strach ze samoty, strach z neúspěchu a dokonce strach z úspěchu („co když všechno vyjde, co s tím budu dělat? Nejsem na to zvyklý…“) můj život. S přítelem jsme cestovali po Švédsku. Peněz bylo dost, občas jsme pracovali na poloviční úvazek, maloval jsem domy, dělal shiatsu masáže, můj přítel uměl stříhat vlasy a byl ošetřován jako kadeřník, také jsme pracovali jako kuchaři v různých švédských komunách (to jsou centra, kde lidé žijí společně, platí poplatek, využívají společnou restauraci, sály, prádelny, jak se říká „žijeme jako kolektiv“) Práce si nás našla sama, stačilo jen komunikovat a být k dispozici pro různé nabídky od různí lidé, čas od času mluvíme o tom, čím můžeme být užiteční. Tak se stalo, že v jednom takovém švédském středisku nám bylo zamítnuto ubytování a museli jsme se okamžitě vystěhovat. Bylo to na venkově, asi sedmdesát kilometrů od Göteborgu. Divočina je jedním slovem švédská, ekologická divočina, kde je veřejná doprava nulová a k přesunu z jedné vesnice do druhé jste museli něco použít, abyste se tam dostali, a najít místo k bydlení je velký problém. Hotely byly drahé ve švédštině (už si nepamatuji, kolik v korunách, ale v eurech - minimálně 80 eur za noc, a samozřejmě jsem nechtěl dát všechny peníze, abych zůstal na pár týdnů.. .). Situace byla slepá ulička. Opustili jsme toto krásné švédské centrum, a když jsme se dostali za tento švédský asfaltový okraj, byli jsme zmatení, kam dál. Po obou stranách cesty byl les, mohutné smrky a borovice, duby, jilmy. Krása! Kočky se ale drbaly u srdce, protože nebylo jasné, kde dnes strávíme noc... Rozhodli jsme se, že si necháme věci pod stromečkem a jdeme na houby. Bylo tam hodně hub. Asi za patnáct minut jsme nasbírali dva obrovské igelitové pytle s mléčnými houbami a hřiby. Pro Rusy by to byl houbařský ráj. Z nějakého důvodu místní obyvatelé ve Švédsku houby vůbec nesbírají. Hlavně pěstované. A tak při bloudění hlubokým lesem nečekaně potkáváme našeho kamaráda, který se jmenoval Tobiáš. Když se nás zeptal, jak se máme, řekli jsme s úsměvem na tváři, že řekli „Výborně“, i když jsme nevěděli, kde dnes strávíme noc. Na to řekl - žádný problém, strávíš se mnou noc. Celý večer jsme strávili loupáním hub u Tobiáše a smažením brambor s houbami, které Tobiáš z nějakého důvodu odmítl. I když brambory s houbami byly vynikající. Druhý den nám Tobiášův známý nabídl bydlení výměnou za nějakou práci, za kterou jsme také dostali zaplaceno. Říct, že jsme byli šťastní... To není správné slovo! Ještě před dnem jsme neměli kde bydlet, ale teď máme bydlení, práci na částečný úvazek a možnost cestovat o víkendech po švédských končinách. Co nám pomohlo v této patové situaci a co může pomoci všem v situaci, ze které nevidíme východisko. Musíte se zaměstnat, rozptýlit se, udělat něco fyzicky – projít se, projít se. Neizolujte se, ale naopak se o svůj problém s někým podělte, protože než nám svět může něco dát, musíme mu říct, co přesně potřebujeme. Neztrácejte odvahu... Co to je? - mnozí mohou namítat... Přítomnost ducha je poznání nad rámec slov, které můžete najít východisko z jakékoli slepé uličky. Hodně štěstí při řešení jakýchkoliv situací! Psychoterapeut Vyacheslav Vladimirovich Chukhrov© Vyacheslav Vladimirovich Chukhrov, 2021. Všechna práva vyhrazena #antarmoun #viacheslavchukhrov #modernpsychoterapie WhatsApp +79191259452 Viber +79191259452