Stává se, že se člověk cítí špatně a spěchá životem a hledá odpověď na to, co ho trápí. Všeho se chytá, hledá různé způsoby, jak svou situaci vyřešit. Ve strachu se řítí, ale nemůže najít odpověď. Dělá spoustu věcí, čte spoustu chytrých knih, ale řešení stále neexistuje. jeho otázka.. Proč člověk utíká sám před sebou.. Tady (bez ohledu na to, jak triviálně to může znít) se musíte zastavit.. Zastavte se na místě, kde jste a naslouchejte svým skutečným pocitům. co ti říkají? Čím se k vám chce dostat? Poslouchejte upřímně... a uznejte, co přichází. „Ano, cítím se špatně.. Ano, cítím se velmi špatně.. Můj život je k ničemu.. Stydím se za sebe.. Nežiju podle ideálu.. Jsem velmi unavený z toho neustálého závodu .. jsem nešťastná žena...“ (tato slova jsou jen vodítko - nahraďte svými pravdivými). A když si upřímně přiznáte, co opravdu cítíte, je tu spojení s vaším vnitřním... Spojení s tím, co vždy žilo uvnitř, ale nechtěli jste si to přiznat. A chtěl jsem od toho tolik utéct, natáhnout krásný vnější obrázek a je jasné proč. Protože vás nenaučili poslouchat sami sebe. Protože cítit různé pocity nebo přiznat, že se cítíte špatně, je (tak nějak) známkou slabosti. A skutečnost, že člověk žije (a ne robot s daným programem) a může se cítit špatně a může být nemocný a vypadat daleko jinak, než co dělá na stránkách lesklých časopisů - to se nevyplácí kosmetický průmysl vysílat! Pokud se přijmete a nebudete utíkat za společnými ideály, pak úroveň štěstí v zemi (wow) stoupne. A jak pak vydělají ti, kteří dříve vydělali na vašem neštěstí? Ano, společenský vliv je velmi silný a jeho nedodržení znamená vystavit se nebezpečí. Koneckonců by mě nemuseli přijímat, neuznávat, zesměšňovat, diskriminovat atd.. A je to děsivé.. Je to děsivé pro naši dětskou část.. Protože kdysi dávno se mi mohli tak smát, nepřijmout mě, ponižuj mě.. A dítě si v sobě automaticky vypěstuje pocit: „Nejsem takový“, „Jsem špatný,“ „Potřebuješ být jiný / jako všichni ostatní – pak bude se mnou všechno v pořádku.“ .. A od té doby naše vnitřní „ne jako já“ , drcené mnoha negativními poselstvími k sobě samému a cítící obrovskou bezbrannost – ukryté někde hluboko uvnitř.. A navrch se navrstvila pravidla správného života (vysílaná společností), zapamatovaná afirmace o tom, jak jsem dobrý a úžasný, a o tom, co potřebuji chtít a jak žít... A ubohé malé neschopné „já“ stále žije v té nejšedivější a nejvzdálenější skříni, a to z nějakého důvodu, navzdory skutečnosti, že posunuli jste se na kariérním žebříčku, cítíte se tak nemocní a smutní. Ve skutečnosti ve vás všechna tato nespokojenost nadále žije, bez ohledu na to, jak před sebou (své skutečné pocity a myšlenky a chcete najít) utíkáte odpověď, kterou hledáte - začněte nejprve slyšet sami sebe, toho, koho neslyšíte. Neutíkejte do pozitivních, správných pocitů – je lepší nechat vyjít všechno, co ve vás pláče. A když se sjednotíte s tím, co je ve vás, pocítíte obrovskou tíhu/smutek/bolest... Ale také pocítíte trochu více svobody a podpory – koneckonců jste se sjednotili sami se sebou..