Od autora: Jaké to je milovat sám sebe? Člověk, který nemiluje sám sebe, je zbaven pocitu vlastní hodnoty, věří, že jeho hodnota spočívá pouze v jeho schopnosti něčeho dosáhnout, něčeho dosáhnout. LÉČIVÁ SÍLA LÁSKY Autor – L. V. Zimina, kandidát pedagogických věd, poradenský psycholog a školitel sociálně psychologického centra „VERA“. K lásce musí člověk dozrát. Kolem je obrovské množství nevyvinutých mužů a žen. Jdou s proudem, doufají ve svůj šťastný osud, nevědí, jak si správně zařídit osobní život, zachránit manželství nebo vychovávat děti. Od raného dětství je mnoho z vás vštěpováno myšlence, že byste neměli vyčnívat, neukazovat svou individualitu. Od dětství nám byl vštěpován „komunální“ přístup, být jako všichni ostatní. Vše zastřihněte rovnoměrně, jako trávu na trávníku. Možná je někdo květinou z „červené“ knihy, ale pokud vystrčí, bude bez mrknutí oka odříznutý Americká spisovatelka Oga Mandino řekla nádherná slova: „Tím, že mě příroda stvořila, udělala největší ze zázraků. Od počátku věků se nikdo nikdy nenarodil s myslí, srdcem, očima, ušima, vlasy, ústy jako já. Nikdo žijící a nikdo, kdo se narodí zítra, nebude mít stejnou chůzi jako já, stejný způsob mluvení a myšlení. Všichni lidé jsou moji bratři, ale já jsem jiný než oni, jsem jedinečný výtvor. Od nynějška se budu chlubit svou individualitou a hluboce skrývat to, čím jsem podobný ostatním.“ Co to je milovat sám sebe? Člověk, který nemiluje sám sebe, je zbaven pocitu vlastní hodnoty, věří, že jeho hodnota spočívá pouze v jeho schopnosti něčeho dosáhnout, něčeho dosáhnout. Snižováním naší důstojnosti říkáme svému vědomí: „Jsem špatný“ nebo „jsem neúspěšný“, „Jsem nedokonalý“. Na nevědomé úrovni se tak nastavujeme na ještě větší selhání. Pojem úspěchu je relativní a zcela závisí na tom, jaké štěstí cítíme. Vědomí člověka souhlasí s tím, co si o sobě myslí, a soustředí se na to, že všechno děláte dokonale. Každá zkušenost, každé úsilí je nakonec důležitým krokem k dosažení cíle. Francois de La Rochefoucauld jednou řekl úžasnou větu: „Člověk není nikdy tak nešťastný, jak si myslí, nebo tak šťastný, jak chce. Každý z nás je jedinečný výtvor, jedinečný v celé historii lidstva. Ale o sobě se dozvídáme pouze odrazem, který vidíme v očích druhých lidí a často docházíme k závěru, že naše důstojnost a naše hodnota jsou někde mimo nás samých. A pak už nezbývá místo pro pozitivní sebevědomí a opravdovou sebelásku. Samozřejmě můžete zkusit přijmout styl chování, který přináší potěšení ostatním i vašemu partnerovi a umožňuje vám rychle dosáhnout jejich pozornosti a lásky. Ale v tomto případě přestáváme být sami sebou a stáváme se někým jiným, kdo se těší úctě, uznání a lásce. Málokdo je na takto rozdvojenou osobnost připraven a dokáže své „já“ pošlapávat dlouhodobě bez negativních následků na psychiku. Vyprázdněním své duše a posunutím našich přirozených emocí a pocitů na úroveň nevědomí riskujeme, že se v budoucnu dostaneme do velkých problémů. Správně se říká, že láska je květina, která potřebuje nejen vhodné klimatické podmínky, ale také neustálou péči, zálivku a péči. Rodící se láska je ještě jemnější a subtilnější výhonek, který může zemřít na jediný průvan. Průvanem mám na mysli obyčejnou hádku, která později, s již navázanými blízkými vztahy, přejde bez povšimnutí. Pokud je vám například někdo drahý, poddejte se mu. Vědomé četné ústupky v malých věcech vám dají morální právo trvat na svém při řešení zásadních problémů. Ale v případech, kdy jsou ovlivněny vaše životní hodnoty, za žádných okolností jim nedovolte, aby vám „seděly na hlavě“, bez ohledu na to, jak dobře se ke svému partnerovi chováte a bez ohledu na to, jak se o něj zajímáte. Takové ústupky nepovedou k ničemu dobrému a v budoucnusituaci jen zhorší. Život je navržen tak, že získat to, co chcete, je často mnohem jednodušší, než si to udržet. Láska, a zejména její udržování na „vysoké notě“, vyžaduje neustálou práci, vytrvalost a sebeobětování. Když někoho milujeme, jsme připraveni pro něj obětovat vše. Sebeobětování jde vždy ruku v ruce s láskou a mnoho milujících lidí obětuje partnerovi své nejhlubší touhy. Poté, co se zcela oddali jinému člověku, ztrácejí kontakt se svým vnitřním světem, stávají se nerozhodnými a ztrácejí schopnost najít svou životní cestu a pohybovat se po ní. Touha obětovat hodně pro milovaného člověka je nádherná. Ale obětovat vše bez přemýšlení o důsledcích, překračovat své sny a plány je velká a neodpustitelná chyba. Věřte mi, že člověk, který vás skutečně miluje, takovou oběť nepřijme. Ale kvůli někomu, kdo prostě předstírá, že je zamilovaný, proč do toho jít Láska by se neměla zaměňovat s vášní? Zamilovanost není láska. Opravdová, plnohodnotná láska zahrnuje reciprocitu – kdy od partnera přijímáte neméně pozitivní pocity a emoce, než mu sami dáváte. Stav vášnivé lásky je podobný stavu vyvolanému užíváním stimulantů. Cítíme se energičtí, snižuje se potřeba odpočinku, snižuje se chuť k jídlu a zvyšuje se pocit optimismu. Stáváme se silnějšími, cílevědomějšími, zdá se, že jsme schopni hory přenášet. To vše má ale i jednu nevýhodu. Mnozí, kteří ztratili mysl z potěšení způsobeného výbuchem emocí, zapomínají, že stav euforie, ať je jakkoli příjemný, určitě pomine. Přejde to, jak pominou všechny silné emoce, a pak musíte být připraveni na to, že pokud se láska nekoná, opuštění stavu vášnivé zamilovanosti bude téměř vždy spojeno s těžkou depresí a apatií láska k osobě, která se s vámi neshoduje podle většiny kritérií, která jsme stanovili? Mnoho mužů a žen, neúspěšně obléhajících potenciálního partnera, doufá, že se možná časem vše změní a on se nakonec zamiluje. Na světě neexistují dva stejní lidé, na tuto otázku neexistuje a nemůže být jednoznačná odpověď. Pokud jste však důvěřovali svým pocitům a shromáždili potřebné informace, analyzovali je a ujistili se, že důvody nedostatku pozornosti vůči vám jsou spojeny s úplným odmítnutím vašeho genotypu, je snazší a lepší odejít. Je nemožné radikálně změnit to, co se po staletí hromadilo v genech a co jste vy i on zdědili po mámě a tátovi. Možná s náležitým úsilím můžete dobýt tělo svého partnera, ale je nepravděpodobné, že budete schopni zcela dobýt duši, a proto na vás mohou v budoucnu čekat vážné problémy. Přivést zpět zesnulého partnera je obtížné a často marné. Poté, co tento čin provedl jednou, je schopen jej díky získaným zkušenostem opakovat znovu a znovu a nyní s větší lehkostí. Rozloučení s milovanou osobou je velmi stresující. Ztrácíme nejen partnera, ale i vizi naší budoucnosti. Pro psychickou rovnováhu si člověk musí vždy představit, co ho čeká dnes, zítra, za rok. Všechny jeho myšlenky a plány do budoucna jsou zpravidla spojeny s konkrétní osobou procházející životem vedle něj a jeho ztráta vyvolává pocit, že žádná budoucnost neexistuje. To je ale velká mylná představa. Je to pouze vaše představa o budoucnosti, která byla zničena, nikoli budoucnost samotná určuje naši přítomnost a budoucnost. Často zažíváme věci, které se dlouho nestaly. Minulost jsou naše vzpomínky a pocity s nimi spojené. A tyto vjemy podléhají člověku. Nejjednodušší způsob, jak přeprogramovat minulost, je napsat knihu o svém životě, ne pro zveřejnění, pro sebe. Hlavní je podrobně reflektovat všechny události, které se vás stále týkají. Je dobré, když momenty, které vyvolávají bolestné vzpomínky, popíšete s humorem, jako byste je znovu přepisovali. To, co je napsáno, začne svou vlastní existenci a při čtení příběhu svého života se na to budete dívat jakoby zvenčí. Podívejte se a pochopíte, že je v něm všechno.