Mnoho děsivých obrázků, kterými se děsíme, je založeno na pocitech, nejčastěji na pocitu strachu. To je důvod, proč se při konzultacích pravidelně ptám na pocity: "co cítíš?", "čím se děsíš?" Dále ověříme realitu - jak děsivý je vývoj událostí? Do jaké míry je fantazie skutečná, řekněme. Pak se opět vrátíme do přítomného okamžiku: Pokud se bojíme nemoci, tak jaké příznaky v danou chvíli jsou a jak jsou nebezpečné Pokud se bojíme, že z dítěte nevyroste člověk, kterého bychom chtěli, pak se vrátíme do přítomného okamžiku - "jaké je právě teď vaše dítě?" je teď vedle tebe, co jsi dnes udělal nebo řekl, abys vyjádřil svou hodnotu vztahu?“ Pokud se bojíme, že nesložíme zkoušky, pak si po návratu do reality položíme otázku „co teď mohu udělat pro zvýšení? moje šance na úspěch Proč bych měl dělat tyto zkoušky Chci být tím, kým studuji?“ Dalším krokem je odhalení vašich skutečných přání? Víme, co NECHCEME, protože se děsíme těmi nejděsivějšími obrázky. Ale víme, co chceme? Je tam místo pro obrázky toho, co chceme v naší mysli? (vyžadováno konkrétně ve vztahu k tomuto strachu, když ve své představě vidíme děsivé obrázky, zdá se nám, že se to stane). Ale čím více se bojíme, tím jasnější budou obrázky a tím obtížnější je přesvědčit nás o opaku. Návratem do reality však můžeme zůstat v klidu a zpracovat své pocity. Navíc můžeme pocity proměnit ve zdroj – definovat, co je pro nás důležité, naše touhy. Za každým strachem se totiž skrývá potřeba: touha být zdravým člověkem nebo péče o bližního, nebo třeba hodnota vztahů či vlastního úspěchu a seberealizace Po čase se už ani nevracíme tyto hrozné obrazy, které malujeme ve své fantazii. Nevedeme si statistiky všech našich obav a toho, kolik z nich se naplní. Často se ale objevují nové důvody k obavám. Není proto nic jiného než zvyk žít ve strachu, čas od času se vyděsit, abyste se posunuli vpřed a udrželi si vnitřní motivaci něco dělat. Zaměřil bych se na to tím, že se zastrašíme, nebudeme se moci připravit na potíže, bez ohledu na to, jak moc se nám opak může zdát..