Moc je schopnost a schopnost prosadit svou vůli, ovlivňovat činnost a chování druhých lidí, a to i přes jejich odpor. Člověk má často touhu být „nad ostatními“, „cítit se nadřazený“. Je ale obrovský rozdíl mezi tím, když člověk opravdu umí něco dělat lépe než ostatní a cítí svou sílu, chce realizovat své schopnosti a člověkem, který si není jistý sám sebou a snaží se pomocí toho zvednout sebevědomí. moci. Například v prvním případě sportovec, který dosáhl vysokých výsledků ve své činnosti, vystupuje jako trenér, učí ostatní a využívá svou sílu ve prospěch svůj i druhých, a v druhém případě člověk s pocitem, že něco je necvičí pro něj, chce tento pocit kompenzovat šéfováním ostatním nebo poukazováním na jejich chyby. V tomto případě musí člověk, aby se cítil „nahoře“, „položit ostatní“, jinak bude bezmocný, což v jeho pojetí znamená „být slabý“. A to nemůže dovolit. A čím více energie člověk vynaloží na boj o sílu, tím menší má šanci realizovat své skutečné schopnosti. V tomto případě se člověk snaží ovládat sebe a ostatní do nejmenších detailů, je podrážděný, pokud něco dopadne jinak, snaží se držet své pocity a nikdy se nevzdávat a nevzdávat se. Jeho sebeúcta je postavena na obdivu a respektu druhých, k jehož dosažení využívá prokazování svých znalostí, finančních možností, známostí s vynikajícími lidmi atd. A pokud se tak nestane, sebevědomí se zhroutí, za což ten člověk obviňuje všechny kolem sebe kromě sebe. Takovým důvodem k podráždění a agresivitě je i prostý rozdíl v názorech, nebo když jiný člověk odmítne přijmout jeho radu, což je vnímáno jako urážka, za níž se skrývá pocit ztráty, závislosti a bezmoci. V důsledku toho se zvyšuje potřeba člověka ponižovat ostatní. S největší pravděpodobností takoví lidé sami prošli v dětství ponižováním, zažili předsudky nebo pohrdavý postoj k sobě samým a byli předmětem moralizování a nespokojenosti svých rodičů. A už jako dospělí a opakující stejné chování sami často prožívají strach ze svých činů, ale přitom nic nemění. Žijí v neustálém strachu, že je někdo přelstí, podvede a v důsledku toho se bude na ostatní dívat podezřívavě a všimne si sobeckého prvku v jejich chování, který nedělá radost ani jim samotným, ani jejich blízkým moc je generována strachem. Kdo se nebojí svých bližních, nevidí potřebu jim vládnout. Vlastnosti člověka s nadměrnou touhou po moci: - Člověk se srovnává s ostatními, i když nejsou jeho konkurenty nebo rivaly - Považuje se za jedinečného, ​​jediného nenapodobitelného. Člověk se snaží rozvinout několik schopností najednou, které by se mu mohly hodit v budoucí pozici: studuje několik předmětů najednou a chce je studovat tak, aby v každé ze studovaných oblastí byl určitě vynikající. Jeho přílišná očekávání však zpravidla nemají žádný základ pro realizaci a po klopýtnutí zažívá hluboké zklamání - zažívá skryté nepřátelství vůči ostatním. Citově spokojený bude až tehdy, když uvidí svou převahu nad ostatními. Navíc už se nefixuje na to, že je nadřazený ostatním, ale právě na to, že ostatní jsou horší než on. Nenechá si ujít příležitost ponížit druhého člověka při první příležitosti, zažívá neustálý strach, že by ho někdo mohl předběhnout. Pokud ho někdo podezírá z ambiciózních aspirací, přepadne ho rozhořčení, které někdy vyústí v záchvaty vzteku. Pak jasně odhalí své destruktivní aspirace. Abyste snížili svou závislost na moci, je velmi důležité rozvíjet vnitřní sebevědomí a soběstačnost, která spočívá v budování vnitřních směrnic, rozvíjení.