Psychoterapie v nás nic přímo neléčí. Strukturuje propojení v mozku, abych měl k sobě větší přístup z různých stran, což znamená, že se mohu lépe podporovat. Když jedna věc spadne, vím, co dalšího v sobě mohu použít k obnovení dobrého zdraví. Nebo alespoň porozumět tomu, co žádat od druhých. To znamená, že mentální odolnost vůči stresu života, který žiji, se zvyšuje, když jsem více strukturovaný, je pro mě snazší rozpoznat, co ještě chci, když jsem naživu. Není pro mě těžké sestavit plán, jak toto přání splnit, a pak nezažívám destruktivní zážitky na cestě k naplnění svého přání. Je těžké mě utopit nebo spoutat hanbou, rozdrtit mě pocitem viny. Včetně sebe Když mám více strukturovaný mozek (neurony), jsem vždy na své straně. Vždycky se přistihnu, když zakopnu, zakopnu nebo mě srazí nějaký útok. Často je naším problémem to, že když najednou „spadneme“ do sebe, nikdo nás nechytí. V těchto chvílích jako by nikdo nebyl doma, dítě zůstalo samo se svým majitelem ve velkém sídle, zatímco dospělí někam odešli. Najednou se stane něco nad jeho síly, pochopení a připravenost. Ale stále nejsou žádní dospělí a my selháváme. Někdy do propasti. Tak se dějí záchvaty a deprese, somatické stavy, neurózy a mnoho dalšího. Samozřejmě to není terapeut, kdo strukturuje můj mozek. Jsem to já, kdo to dělám v jeho přítomnosti a čas od času s ním vedu dialogy o tom, co mě znepokojuje. Co mi není jasné, mluvíme s ostatními různými formami o tom, čemu o sobě stále nerozumíme. Na tuto skutečnost mě může terapeut pouze upozornit. Že rozhovor nemůže být o něčem důležitém. Jde mu vždy o to, že terapeut podporuje proces dialogu (i beze slov) a nepodporuje zastavení a přerušení. Když se zastavím, mohl by navrhnout, abychom si o tom také promluvili. Koneckonců, tato zastávka je také způsobena nejednoznačností a nedostatečnou strukturou v konkrétní oblasti vnitřního života, postupem času je možné dosáhnout dostatečného stupně strukturování neuronové sítě pro konkrétní osobu. Někteří z nás pak ještě s úlevou říkají – „po N letech terapie je mi konečně v hlavě všechno zapadlo".