Od autora: Užitečný článek pro lidi pracující s tělesnými praktikami CO JE BLOK V TĚLE Stopy po urážkách, zklamáních, zradách, zradách atp. projevují se v podobě zón napětí v těle: z hlediska psychologie je blok stabilní napětí těla, za kterým je z hlediska funkční anatomie aktuální lidský problém; blok je stav tkáně, který se vyznačuje zkrácením, zvýšenou hustotou a tuhostí z hlediska bioenergie blok je zapouzdření určité části energie v určité části těla. v okamžiku psychického stresu se tělo stahuje a člověk zažívá celou škálu emocí, od silně negativních po pozitivní a sexuálně nabité. Pokud jsou emoce rozpoznány a vyjádřeny a po nich následuje reakce, napětí odezní a situace se přesune do sociální roviny a bude v budoucnu regulována sociálními zákony. Pokud nedošlo k žádné reakci nebo se člověk omezil, zůstalo napětí - plné nebo částečné -, což vedlo k výskytu řady specifických blokád v těle a na úrovni společnosti se situace „zasekla“. Ke stlačení těla nedochází náhodou – jsou to svaly, které jsou seskupeny pro adekvátní reakci. Po stlačení musí následovat reakce, tzn. odrazit ránu jakýmkoli možným způsobem člověku - fyzicky, energeticky, emocionálně. Nejlevnější způsob reakce bude reflex (založený na podmíněných a nepodmíněných reflexech), energeticky nejnáročnější je odražení útoku na mentální úrovni. K tomu dochází ke koncentraci energie v těch částech těla, které musí reprodukovat odvetný útok (například vymrštění paže při úderu). Pokud k uvolnění nedojde, energie tam zůstane, což způsobí pocit bolesti a nepohodlí. Blok zůstává v těle, dokud se buď situace nevyřeší reakcí nebo (ve vzácných případech) po terapii, nebo problém přestane být aktuální, čemuž se říká před lety. Duchovní růst, který má za následek přirozené přehodnocení mnoha minulých událostí, proto často vede k významným tělesným přeměnám a naopak duchovní stagnace vede vždy k chronické stagnaci v těle. Opakovaná situace stejného typu nám umožňuje mluvit stabilního vzoru chování, a to zase vede ke vzniku motorického vzorce Vývoj bloku v těle je následující. Zpočátku je to zcela cizí struktura a jako taková je pociťována osoba, která pociťuje nepohodlí, křeče nebo bolest, jasně rozlišuje hranice bloku a je schopna si ji představit ve formě cizího předmětu, jako je např. nůž, hřebík, kámen nebo kus ledu. Od určitého okamžiku se z bloku stane symbiont místo cizího a člověk to přestane cítit. To znamená, že událost byla potlačena nebo si na ni zvykl. Takto si zvykáme na osobní okolnosti, zvykáme si na nesnesitelné situace, snášíme ponižování a bolest ve vztazích atd. Za tímto typem bloku může být strach nebo charakterový rys, který o sobě člověk ví, považuje ho za negativní, ale nic s tím neudělá, nepovažuje to za možné nebo si na to prostě zvykne. V těle jsou takové bloky pociťovány jako obvyklé, mírně vyjádřené napětí, které se neustále připomíná. Pokud si člověk po psychickém traumatu vypěstuje přesvědčení nebo postoj, který následně ovlivní celý jeho život, časem se do osobnostního systému zabudují bloky. Navíc bloky zpravidla jen zřídka žijí samy a raději se „usazují v koloniích“. Každý z nich plní svůj vlastní, přísně definovaný úkol a společně tvoří „mřížky“ – formativní konstrukty osobnosti. Bloky přímo souvisí s povahou akce a povahou odezvy, tzn. bloky se objevují tam, kde byl impuls zablokován a nezabírají první volné místo. Takže pokud jste chtěli promluvit, ale nepromluvili jste, vyvinete specifické napětí krku,.