Při studiu a rozboru základů a technik fototerapie jsem se opakovaně setkal s názory na výrazné schopnosti této metody při práci s „obrazem o sobě“. Je to tak, když jsem si tuto otázku urovnal v hlavě, šel jsem si pro odpověď na „Fotoschůzky“... Pokaždé před „fotografickou schůzkou“ jsem byl nadšený, že jsem mohl poznat klienta s jeho různými obrázky? očekávání společné studie. Vše začalo fotoreportáží. Procesem diskuse o problémech (o vzrušujících tématech a požadavcích, o postoji k jejich fotografiím) se klient začal ponořovat do atmosféry plné odstínů focení s psychologickým kontextem. Postupně jsme s účastníkem procházeli cvičeními fotografování a zpracováváním jeho různých snímků. Výběrem té či oné pózy si účastník mohl představit sám sebe jako krásného, ​​úspěšného a potřebného. Nebo to bylo záměrně navrženo k posílení demonstrací vlastních nedostatků. Obecně se jednalo o obrazy o sebevědomí, ženskosti, izolaci a stydlivosti, o vztazích k sobě a světu kolem nás. Analýza vnitřních pocitů účastníka byla povinná a důležitá. A tady mluvíme o uvědomění si pocitů, které se v klientovi během procesu objevují, a o pochopení tělesných reakcí, které jsou „obnaženy“ při provádění toho či onoho cvičení. Právě diskuse o zkušenostech účastníka během setkání je odlišuje od focení. Fotografie je často spojena se sebeprezentací – prezentací se stávajícímu nebo domnělému publiku. Účastník proto během setkání provedl cvičení „Fotografie pro...“. A pak bylo možné pozorovat různé pózy a mimiku klienta. Vyjadřovaly jeho postoj k událostem nebo lidem, pro které byl fotografován. A pokud klient pochopil, že se mu jeho prezentace pro fiktivního adresáta nelíbí, mluvil o své nespokojenosti a neakceptování obrazu, pak byl požádán, aby experimentoval s novými obrazy, ve kterých by se cítil sám sebou. A situace, kterou si klient zvolí, je považována za důležitou. Buď se rozhodne setkat s novým, jiným „já“ (prostřednictvím pózování, uvědomění si pocitů, uznání těchto pocitů atd.), nebo řekne „stop“ a pokračujeme v setkání v klientově komfortní zóně. Obecně lze „fotografická setkání“ nazvat experimentem, kdy účastníci využívají možnost vyzkoušet, „sondovat“, pochopit a tvořit a v důsledku experimentu získat nové zkušenosti. P.S. Příklady výroků klienta „Zpětná vazba“: - „Dnes jsem se začal učit o své důvěře. Když jsem se takto snažil vylíčit, narazil jsem na potíže. A já si kladu otázku proč? Ale začal jsi naznačovat, že si představuji situace, kdy potřebuji důvěru, a cítím ji ve svém těle. A otázky o mých úspěších, ze kterých nemám čas, abych se cítil šťastný, mě donutily přemýšlet. Na konci schůzky nebudu říkat, že jsem si začal zosobňovat obraz absolutně sebevědomé dívky, ale rozhodně jsem se jí snažil být. Je zajímavé se na fotku dívat“ Alena – „Když potkám kluky, začnu s nimi mlčet, i když v životě jsem upovídaná, zajímavá holka. Proč, ptal jsem se sám sebe na začátku schůzky. Když jsme ale vy a já narazili na mou vadu (dívka má nerovné zuby), napadlo mě, jestli to nemůže souviset. Když jsi mi nabídl, že vyfotíš můj úsměv, cítil jsem silný odpor. Ale ukázalo se, že se umím krásně usmívat a milovat svůj úsměv. Děkuji" Maria - "Děkuji. Dnes jsem se podíval do zrcadla, vyfotil jsi mě a líbilo se mi to. Myslím, že jsem se začal milovat víc než předtím. I když na samém začátku setkání jsem se cítila omezená, nejistá a začala jsem mít strach z vašich cvičení“ Katya – „Nerada se fotím. Ale s tebou to bylo klidné a pohodlné. A vaše otázky byly někdy nečekané, ale k věci Timur Ze „zpětné vazby“ klientů lze soudit, že pro ně má použití fotoprocesu při setkání jako jedné z technik fototerapie pozitivní efekt. Našel jsem si pro sebe nový.