Od autora: ...Vždycky je tak dobré vrátit se domů, ale někdy nerozumím sám sobě: proč bylo po hlučné metropoli v Poltavě plno? Proč vám najednou bylo Poltaváků líto? A Bůh ví... Kyjev zanechává na lidech svou stopu a... je však těžké být indigo, cítit a rozumět všemu takovému. Duše lidí a měst... Vzpomněl jsem si na Kyjev... Chreščatyk... Večerní světla Maynadu... Zvuk fontán ve městě v noci... Mládež vrhající barevné lucerny do nebe...; ulice města, zalité sluncem a vůněmi raného podzimu... Proč se my, pouzí smrtelníci, nemůžeme vrátit tam, kde jsme byli šťastní, do stejného Kyjeva? "Poletím domů z Paříže, takže břehy Poltavy vzplanou." (E.O.) ... Kdysi dávno, když ještě neexistovala taková rozbitá civilizace, kdy na obloze nehučela letadla a nekymácely se jaderné reaktory, stál na bříze Vorskla kostel s čárou. Prostí věřící neměli velké groše a s Bohem v srdci vykonali velkou pouť do chrámu a postavili svou církev do souladu Byly války, střílely se kanonády, nepřátelé bojovali proti nám a ukazovali své síly a kostel stál. Nenápadná a jednoduchá, za svůj život byla svědkem nejedné svatby, nejednoho křtu a nejednoho odchodu do důchodu. Kostel stál. Procházela svou duší nejednou slzou, nejednou radostí, nejednou smutkem a jednoduše do sebe absorbovala naše bohatství a bohatství a vznešenost Života. Život musí být krásnější a má velkou moc nade vším, co je shnilé a černé, což s sebou nese neštěstí té smrti, a... jak je možné nemilovat Život Lidský život musí být rychlejší a když se na takové smrti správně díváte? , pokud doslova čelíte, zůstat Pokud můžete uniknout z labyrintů smrti, od té chvíle začnete rozumět Životu a milovat ho. Duše člověka je nesmrtelná, stejně jako duch. Můžete zemřít, hnít, proměnit se v lidské tělo, ale z duše... Dokážete ji zabít nemrtvou? Ach ne! Co jiného můžete říci o těch, kteří, dokud je vaše duše v tom krásném chrámu? Čistá a svatá. Nesmrtelný. Pokud rozumíte více, než váš jazyk dokáže říct, rozumíte těm, kteří nepodléhají myslím druhých, jste „bílá vrána“ mezi lidmi... „Kdo jsem?“ Nabijete se energií a začnete si pro sebe vybírat možnosti: indigové dítě, jasnovidec, parapsycholog, médium... "Kdo jsem?" Kdo jsem... Kdo..?" Zatracený Lyudin. V první řadě je třeba se zbavit lidí. S duší, naším chrámem... Přijmete-li život a všechno, jeho barvi je tenčí a jasnější, ví a chápe více, méně knír. Takže žijete monotónně, nevnucujete sebe a svůj život nikomu a lidem... Lidé si vás začínají vážit jako úžasného člověka, obchází je V našem životě se obrázky mění a mění, a když se vrátíte domů z daleka x okraje, pak mám pocit, že toto místo je jako ruce matky, mimovolně, něžně a pohodlně. V létě se otáčíte. Procházíte se ulicemi Poltavy a vidíte se jako ještě zralejší a moudřejší člověk. Hodina, kterou jsi žil daleko, daleko, tě mění, a ty žasneš nad lidmi z Poltavy s moudrostí a sny: kde žijí lidé šťastně, naše děti, které ještě neznají smutek v životě. Ať žijete, dokud jsou ještě děti... Přes hory a moře jste před očima viděli shromáždění a stávky, zatýkali bezdomovce a plakali na Chreščatyku, prosili o milost, leželi a seděli rovně na zemi; byly tam výškové budovy a metro hučelo, až se země třásla; Letci stoupali z nebe z Boryspilu a mniši kráčeli ulicemi Kyjeva a kázali Krista; Desítky poutníků kráčely do ženského kláštera v Bekhterivském Provulku; přivezli vězně do vyšetřovací vazby Luk-Janivskij a bitvy se odehrávaly v parku Siretsk... Ctnost života s nekonečným tokem u Kyjeva a líně narušeným tokem u Poltavy, kde lidé křičeli beze spěchu . Žít, užívat si života, radostně žasnout nad budoucností. Život plyne a plyne a poblíž kostela Spasitele sedí na zemi jáhen Oleg a čistí lustr. Sedět sám se sebou jako Boží muž je jednoduché, jednoduché, jako samotná země, a dělat svou práci a učit se o minulosti. Já vás absolutně