Dmitrij Naumenko: psycholog, otec 5 dětí, podnikatel Před mnoha lety vstoupilo do našeho každodenního života takové slovo jako „tolerance“. používají specialisté v sociologii, imunologii, farmakologii a dokonce i matematici Nyní, kam plivnete, všude jsou novinové titulky, názvy článků, organizace propagující myšlenky tolerance, svátek se samovysvětlujícím názvem „Mezinárodní den. Tolerance“ a tak dále a tak dále Můžeme říci, že nyní tento koncept sám dosáhl své nejvyšší citovanosti a neustále slyšel, co to vlastně je – více dobrého, nebo spíše nezdravý psychologický koncept, který nadělá více škody než užitku Abyste alespoň trochu pokročili v chápání problematiky, je potřeba si pojmy definovat, protože kolik lidí, tolik a výkladů pojmu. Každý může přispět něčím svým, nemluvě o nesčetném množství „odstínů“ a nuancí Základní definice Vezmeme-li základní definici tolerance, pak na první pohled vypadá vše dobře. To je tolerance k jinému světonázoru, životnímu stylu, chování a zvyklostem. Zároveň je zde důležitý dodatek, že tolerance neznamená přijmout jiný světonázor nebo způsob života, ale spočívá v tom, že dává ostatním právo žít v souladu s. jejich vlastní pohled na svět. Zde se zastavíme, když jsme již dříve upozornili na to, že nejde jen o světonázor, ale také o chování a životní styl člověka, nyní se po krátkém úvodním poznámce podíváme na to, zda je vše ve skutečnosti tak, jak má hladké jako na papíře .Příklad 1. Tolerance zvyklostí Osobně zde nemám žádné dotazy. Vynikající příklad toho, jak to vypadá ve své normální podobě, myslím, že nikdo se zdravým rozumem by neměl žádné stížnosti proti Italům za to, že všude mluví zvýšeným tónem a aktivně gestikulují. Nebo Číňanům, protože hlasitě srkají, čímž vyjadřují skutečnost, že jim chutná to či ono. Závěr: tolerance je spíše požehnáním. Řekněme, že existují soudruzi, kteří věří, že země spočívá na třech slonech/velrybách a zespodu jsou až na samé dno želvy :) Jak se říká, proboha - zvaž si to jak chceš, mně je to jedno. Ale. Je zde důležité ale. Neobtěžujte mě svým pohledem na svět, pokud jsem vás nepožádal, abyste se o něj se mnou podělili, pokud přijdu a řeknu: „Kluci, mám zájem – řekněte mi alternativní verzi toho, jak Země funguje, podle vašeho názoru“ -tak prosím. Jinak to není nutné, je jasné, že to je příliš přehnané, ale můžete snadno nahradit jakoukoli jinou variantu projevu světonázoru. Závěr 1: tolerance je spíše požehnáním, pokud se nebudu plést do těch, kteří mají jiný světonázor , a nepletou se mi do tohoto světonázoru Závěr 2: tolerance je spíše psychická infekce, pokud mi někdo vnucuje svůj světonázor a já to musím vydržet, nebo já vnucuji svůj světonázor a ostatní to musí vydržet. Příklad 3: Tolerance k chování a životnímu stylu A zde začíná ještě zajímavější příběh, proto navrhuji zvážit několik příkladů v rámci jednoho. Příklad 3.1 - Tolerance ke „každodennímu“ chování Nejjednodušší příklad. Určitě se mezi těmi, kdo čtou tento článek, najdou lidé, kteří kouří. Teoreticky musí být nekuřáci vůči kuřákům tolerantní, protože to je prostě chování, které zákon nezakazuje. Co se ale děje ve skutečnosti? Když jde po ulici stejným směrem jako kuřák, ten, kdo nekouří, je nucen vdechnout všechnu tu „ladnost“ od toho, kdo je před ním, a je jedno, kdo to je – starší člověk, dítě, těhotná žena nebo někdo jiný. Musí vdechovat kouř jednoduše proto, že se náhodou ocitl v tomto bodě vesmíru Ano, můžete říci: „Pokud se vám to nelíbí, předběhněte ho nebo ho nechte jít. Nabízí se ale otázka: „Proč bych sakra měl něco měnit, a ne ten, kdo kouří?předběhnout / počkat / ustoupit, abyste se vyhnuli škodlivým účinkům tabákového kouře na sebe a své blízké Zajímavý příběh. Volby jedné osoby zasahují do práva druhé osoby na zdraví. Tolerance? Příklad 3.2. - Tolerance k morálním vadám Podívejme se dále Obrovský prostor pro toleranci leží v morální sféře života, mladí muži a ženy (v rozmezí podmíněně 25-45 let) sedí a předstírají, že nevidí poblíž stojící starší lidi, těhotné ženy a malé děti Jak se k takovým postavám chovat? Měla by vůči nim existovat tolerance ze strany těch samých prarodičů, matek a dětí? Nepřikláním se k tomu, je jasné, že se vždy najdou výjimky: někdo s vysokou horečkou sotva dojede domů, někdo má smutek a je mu všechno jedno, někdo se opravdu ztratil v myšlenkách a „uletěl. “ Může se stát cokoliv. Ale nemluvím o výjimkách, ale o pravidlech, takže pokud žádná výjimka neexistuje, pak jsou pro mě takoví lidé s morálními defekty. A pokud ano, vady je třeba odstranit a ne kultivovat nebo předstírat, že neexistují Příklad 3.3. - Tolerance sexuální deviace Dnes to nemusí být každému jasné, ale v roce 1952 byly takové jevy jako homosexualita, transvestismus, pedofilie, fetišismus, sexuální sadismus a řada dalších klasifikovány jako sexuální deviace v rámci širší kategorie poruch osobnosti - sociopatické poruchy osobnosti navíc byly předpoklady ještě dříve - např. již v roce 1918 byla homosexualita hodnocena jako konstituční psychopatická méněcennost, včetně sexuálních perverzí. tím se to mohlo zastavit, ale pak se začaly měnit standardy lékařských dokumentů (pravděpodobně pod vlivem zainteresovaných stran) jsou dnes ti, kteří byli dříve považováni za duševně nemocné a osoby se zdravotním postižením, považováni za normální zemích (díky bohu ne ve všech ti, kteří byli dříve izolováni od společnosti a léčeni (i násilně), nyní volně chodí po ulicích a svým životním stylem a chováním vykazují zdravým občanům (ale i jejich dětem a vnoučatům) nezdravé formy). Nejzajímavější je, že někteří lidé ani s konkrétními příklady nechápou hloubku problému nebo ji dokonce chtějí vidět proti lidem s určitými odchylkami. Nemohu je odsuzovat a nemám na to žádné morální právo. Proč? Protože drtivá většina z nich je nemocná, nezdravá, dá se soudit člověk, který je nemocný? Ne, můžete být prodchnuti soucitem a porozuměním. Zároveň mu musíme pomoci zotavit se. Můžete vytvořit podmínky, ve kterých bude pro něj snazší žít (v rozumných mezích, aniž by došlo k narušení zájmů zdravých lidí).“ Je tu důležitý bod, rozumíme. Jsme soucitní. Přijímáme skutečnost, že takoví lidé budou nevyhnutelně mezi námi, ale měli bychom na jejich nemoc upozornit, aby to viděli všichni ostatní, a navíc prohlásit, že jejich životní styl a chování je variantou normy. Měli bychom na počest pořádat svátky a průvody? lidé se sexuálními odchylkami, měli bychom je ukazovat v televizi, volat jim do talk show, tisknout s nimi rozhovory a podobně. Měli bychom změnit naše zdravé morální standardy, protože někdo má sociopatickou poruchu osobnosti? . Domnívám se, že pravděpodobně i vy. Závěr: tolerance je zde psychická infekce, která nahlodává samotnou podstatu zdravé společnosti – společnosti sestávající ze zdravých lidí že je toho víc