Pro Freuda je sen symbolicky zahaleným jazykem nevědomí a úkolem psychoanalýzy je číst jeho poselství a překládat obrazný jazyk do jazyka slova. Z pohledu některých analytiků tento způsob výkladu znesnadňuje vidět sen jako živoucí zkušenost. Mezi tyto specialisty patří Christopher Bollas. Sen považuje za děj, který je vytvořen zvláštní estetikou: ego (v jeho díle - nevědomý proces, který přináší řád) přeměňuje subjekt (sebereflektující vědomí) v myšlenku subjektu, jinými slovy obrací já do alegorie touhy nebo strachu. Snové prožitky jsou tedy převrácené objektové vztahy, protože když mluvíme o paměti a touze, ego dělá část svého já svým objektem, a tak organizuje intrasubjektivní setkání. Subjekt se stává objektem egem reprezentovaných potřeb, vzpomínek, tužeb a denních zbytků. A tak lze říci, že přeměnou subjektu v objekt ve hře paměti a touhy vytváří ego postavu, která hraje roli já v nekonečném divadle snu mezi estetickými výsledky snové práce je jeho scéna, která vede snícího k prožitku. Jsou k tomu dva přístupy: Převádění obrazů do slov a dramatických zážitků do tematických celků (Freudův přístup Zaměření na to, jak snová scéna reguluje téma, tzn. na podobě objektových vztahů. Jinými slovy, klademe si otázku – jak ego zachází se snílkem Události ve snu formuje Druhý, který Freud nazývá infantilní částí já. Sen slouží potěšení, ale přesto snící cenzuruje a maskuje jho, sen se mu nelíbí, je to ten Druhý, kdo přijímá potěšení. Ve snu subjekt poznává svého Jiného. Sen je prostor, kde musí být uspokojena touha Druhého, kde se nelze dotknout vědomých myšlenek subjektu, kde Druhý proměňuje denní příběh subjektu v noční příběh, takže subjekt musí znovu prožít svůj život podle hlasu nevědomí Hovoříme o umění ega uspořádat snovou scénu (scéna – výsledek estetické funkce ega, tj. schopnosti syntetizovat touhy a myšlení, přeměnit syntézu v dramatickou tvář, svádějící k. subjekt s touto zkušeností), což umožňuje zážitky. Snové zážitky jsou komplexní formou divadla. Ego, modulující snovou scénu, zobrazuje uspořádané a zjevné nevědomí a je strukturováno jako jazyk – jazyk vizuálního divadla, který současně ukazuje a skrývá myšlenku během analytického sezení zastavuje sekundární proces a umožňuje analytikovi a analyzovat vzory myšlenek a mezery v příběhu Freud nerozlišoval zážitek ze snu od jeho textu, někdy tlačil čtenáře k myšlence, že zážitky ve snu nejsou důležité; Christopher Bollas trvá na tom, že ve snech je třeba hledat nemyšlené poznání, které se vztahuje k nepotlačovanému nevědomí, jak se ego chová k subjektu ve snové scéně, odráží aspekty rané zkušenosti dítěte jako subjektu a objektu , lze si položit otázky: - Jaký druh světa vytváří sen pro snící subjekt - Jak sen zachází se snílkem v rámci zápletky. Systematickým studiem snů lze vidět, jak se ego chová ve vztahu k subjektu, jak to odráží postoj subjektu k sobě jako k objektu. Můžeme se ptát: - jak ego transformuje touhu subjektu - je to, co je? zobrazený na scéně dosažitelný To nám umožňuje prozkoumat paměť ega, která vychází z jeho základních struktur (které vznikají v prvních měsících a letech života, kdy si ego vytváří pravidla pro zpracování intrapsychické a intersubjektivní zkušenosti). Toto je gramatika ega, hluboká struktura,.