Od autora: Obrázek s laskavým svolením Ambro / FreeDigitalPhotos.net Konzultační psycholog nebo psychoterapeut je u nás relativně nová profese. Lidé v zásadě vědí, že psycholog pomáhá vyrovnat se s některými životními problémy, ale zpravidla vůbec nechápou, co od něj očekávat, jak pracuje a co umí. Lékař se jeví jako nejbližší odborník k psychologovi. Známe ho od dětství a víme, že funguje nějak takto: vyslechne pacientovy stížnosti, ptá se, pošle ho na vyšetření, stanoví diagnózu a předepíše léčbu v podobě užívání léků nebo některých procedur. Klienti psychologů často očekávají, že psycholog funguje zhruba stejně: měl by si jen stěžovat, bude se ptát, pak řekne, co je špatně a co přesně je potřeba udělat, aby se problém vyřešil. Ve skutečnosti psycholog funguje jinak. Určitě by si měl stěžovat, bude se hodně ptát, ale to ostatní - co je špatně a co dělat - si určuje klient sám a s tím mu pomáhá psycholog. Za těchto okolností je nesmírně důležité pomoci potenciálnímu klientovi vytvořit si rozumná očekávání od spolupráce s psychologem. K tomu navrhuji využít zkušenosti každého z návštěvy lékaře a zvážit některé zásadní rozdíly v interakci s psychologem. 1. Koncept normy, na kterou se můžete ve své práci spolehnout. Při své práci se lékař opírá o známé normy fungování těla. Lékaři zkoumali, jak by měl v průměru probíhat ten či onen fyziologický proces u člověka. Když tedy lékař stanoví diagnózu a napíše recept, jeho cílem je přivést vaše tělo ke stejné populační průměrné normě na základě přesvědčení, že se v tomto případě budete cítit dobře. Lékař je tedy odborníkem na to, jaký by měl být konečný výsledek léčby a jak jej dosáhnout. Psycholog spoléhá na to, že vy sami jste ve svém konkrétním případě normou, že jen vy někde hluboko uvnitř přesně víte, co a jak potřebujete. V tomto případě je úkolem psychologa pomoci vám získat tyto vnitřní znalosti a jednoduše si je uvědomit. Specialistou na konečný výsledek práce s psychologem je tedy vždy klient sám a psycholog je specialistou na to, jak porozumět tomu, kam a jak jít. Mnoho psychologů se přirovnává k dirigentům. Souhlasím s tímto srovnáním, protože při práci s klientem nevím, kam přesně půjdeme, jaká přesně bude jeho cesta, ale mám schopnosti klienta po cestě doprovázet, aby prošel všemi nejobtížnějších míst a dostane se tam, kam potřebuje. Zná při tom všem psycholog nějaké statistické normy týkající se lidské psychologie a lidských vztahů? Samozřejmě zná – jak normy, tak zákonitosti fungování lidské psychiky, interakce lidského těla s prostředím, interakce skupiny lidí. Psycholog využívá tyto znalosti k výběru metod pro práci s konkrétním klientem (otázky, experimenty, techniky atd.), stejně jako k rozšíření klientovy vize o jeho problému nebo situaci, aby ukázal, jak se to děje s jinými lidmi (přesně psycholog může využít i své životní zkušenosti). Je důležité, aby psycholog nepovažoval statistickou normu nebo svou osobní zkušenost za jedinou správnou a pro konkrétního člověka nejvhodnější. 2. Metody diagnostiky a terapeutické účinky. Lékař a psycholog používají různé nástroje. Lékař analyzuje pocity pacienta, výsledky testů a vyšetření pomocí různých zařízení (například ultrazvuk nebo MRI) a léčí léky. Diagnóza a vliv lékaře jsou tedy převážně nepřímé a závisí pouze na jeho znalostech nebo schopnostech v léčbě daného onemocnění. Pro diagnostiku a práci psycholog využívá speciálně organizovaný rozhovor a další experimenty, při kterých rozebírá případné projevy klienta, tzv. jevy:pocity, emoce, pocity, myšlenky, činy, činy, postoje, přesvědčení, hodnoty. Dalším nástrojem psychologa je on sám s některými svými projevy v kontaktu s klientem (emoce, myšlenky, impulsy či touhy), proto se často říká, že psycholog pracuje sám se sebou. A možná nejdůležitějším způsobem diagnostiky a korekce pro psychologa je interakce nebo kontakt s klientem. Efektivita práce klienta s psychologem nezávisí ani tak na jeho kompetenci, ale na tom, jak se vyvíjel vztah s klientem, zda v ně existuje dostatečná důvěra, aby klient dosáhl výsledku, který potřebuje. Budování vztahů je jedním z klíčových úkolů psychologa, ale na tomto procesu se podílí nejen vědomí a vůle terapeuta, ale i nevědomí terapeuta i klienta. Tento proces nelze zcela kontrolovat. Pokud tedy klientova práce s konkrétním psychologem nevyšla, vůbec to neznamená, že je psycholog špatný nebo nekompetentní. Možná je pointa právě ve zvláštnostech jejich vztahu, které nepřispívaly k plodné týmové práci, což rozhodně nevylučuje úspěšnou práci s jiným klientem nebo jiným psychologem. 3. Rozdělení odpovědnosti za práci a její výsledky. Psychologové jsou někdy obviňováni z nezodpovědnosti. Podíl odpovědnosti psychologa je totiž nižší než u lékaře. Lékař zpravidla nese obrovskou a někdy i zdrcující odpovědnost za zdraví a dokonce i život pacienta: rozhoduje o tom, co dělat, jak léčit, jaké léky a chirurgické zákroky použít. Zodpovědností pacienta v tomto případě je jednoduše dodržovat všechny pokyny. Zaručuje to výsledky? Ne vždy, protože lékaři nejsou bohové, nevědí vše o lidském těle a vlastně ne vždy si poradí s pomocí známých léčebných metod, a proto se často velmi trápí, když nemohli pomoci, ačkoliv udělali vše, co bylo v jejich silách. Psycholog a klient nesou přibližně stejnou odpovědnost za společnou práci, ale odpovídají za různé věci: psycholog za organizaci pracovního procesu a klient za plnou účast na něm a výsledku. Pochopit něco o svém životě a svých potížích, zůstat v terapii a neopustit ji, když je to velmi bolestivé a těžké, zkusit něco nového ve vztahu s terapeutem nebo implementovat změny v reálném životě – to vše je odpovědností klienta. Klient psychologa nese oproti pacientovi lékaře výrazně větší díl odpovědnosti, ale díky tomu získává klient určitý benefit. Spočívá v tom, že při práci s psychologem se klient učí přebírat zodpovědnost za svůj život, samostatně ho měnit v souladu se svými potřebami a možnostmi, které mu okolní svět poskytuje, a budovat odpovědné vztahy s druhými lidmi. A to je dovednost, která klientovi zůstane navždy i po skončení spolupráce s psychologem. 4. Efekt práce po jejím skončení. Specifikem práce lékaře je, že pokud pacient v budoucnu znovu onemocní stejnou nemocí, bude stále potřebovat pomoc lékaře, aby se uzdravil, a pokusy o samoléčbu mohou být nebezpečné pro zdraví a život pacienta. U psychologa klient získává řadu dovedností, které mu pomohou v budoucnu samostatně zvládat mnoho životních těžkostí, včetně podobné, se kterou se zpočátku uplatňoval. Nejdůležitější z těchto dovedností je uvědomění, tedy lepší pochopení sebe sama a svých reakcí na to, co se děje (vaše vjemy, pocity, myšlenky, potřeby atd.). Dalšími důležitými dovednostmi jsou flexibilita či větší odolnost vůči stresu, prožívání života tady a teď, prožívání širokého spektra emocí, komunikační dovednosti, budování zdravějších vztahů s druhými lidmi, zodpovědnější přístup k sobě, svému životu, druhým lidem , atd. Závěrečný článek, doufám, že výše uvedený popis pomůže člověku na základě jeho životních zkušeností z komunikace s lékaři lépe pochopit, co může.