Dnes chci hovořit o jednom velmi důležitém aspektu, který se extrémně zřídka objeví jako požadavek. Obvykle se v procesu terapie, obvykle dlouhodobé, „prohmatává“. by to označilo takto - dokončení vztahů s nenarozeným dítětem Nejčastěji se tento bolestivý bod objevuje při konstelacích Jedná se o metodu systémové rodinné terapie, která umožňuje prozkoumat situaci Klienta v generickém aspektu. „pole“ obvykle odhaluje přítomnost zážitků v souvislosti s nenarozeným dítětem, mohou se vyskytnout obtížné pocity spojené s ukončením těhotenství nebo neschopností donosit dítě, stejně jako s neplodností použití různých technik a metod Situace, kdy je žena nucena vzdát se mateřství, je obvykle spojena s kolosálním pocitem viny V mé praxi klientka tuto zkušenost neidentifikovala jak zde fungovala represe (to, s čím se psychika těžko vyrovnává, to vyhání do nevědomí. To, že na to člověk nemyslí, ho však nezbavuje vlivu těchto emocí na život v podobě „bezdůvodných“ záchvatů melancholie či jiných příznaků). Většina klientů stále těžce nese, když odmítají mít dítě. A i když se to v té době zdálo jako jediné možné řešení, tak se žena po čase začne litovat a vyčítat si. Znám příběhy, kdy se tyto zážitky staly dokonce příčinou fyzických onemocnění. V terapii pro začátek navrhuji promluvit si o této situaci podrobně. Ostatně toto téma je tabu. Zpravidla jsou takové činy spáchány tajně a žena zůstává sama se svými zkušenostmi. Stává se, že sama takové rozhodnutí neučiní, ale pak její manžel nebo příbuzní záměrně znehodnocují situaci a chrání se před nepřijatelnými pocity. V průběhu příběhu se většinou zrodí celá smršť vášní: kromě výčitek svědomí a autoagrese se probouzí hněv na partnera nebo toho, kdo dítě podporoval nebo zjevně inklinoval k opuštění. Když jsou všechny pocity identifikovány, začíná práce na jejich prožívání v bezpečném terapeutickém prostoru s podporou specialisty na podmínky přijímání a neodsuzování. Je třeba říci, že se často musíme potýkat s takovým fenoménem, ​​jako je neochota ženy odpustit si. A to se stává kamenem úrazu a je důkazem vnitřního konfliktu, kdy dospělá část odmítne mladou, zraněnou část. A pak je první prioritou je sladit. Teprve po odpuštění sobě a všem zúčastněným (včetně lékařů) můžete přejít k „ukončení vztahu“ se samotným dítětem. Konstelační metoda zahrnuje nácvik řešení frází, které vám umožní opustit těžké pocity a zažít tolik vytouženou úlevu, když žena v různých fázích těhotenství znovu a znovu přichází o plod, pocity jako bezmoc, méněcennost a zoufalství. se může usadit v její duši. Pokud přijde na terapii, začneme pracovat především se smutkem nad „ztracenými dětmi“ a pro každé z nich najdeme místo v rodinném systému. A pak už jen řešíme psychologické důvody neschopnosti stát se matkou (zdravotní parametry jsou do té doby zpravidla plně prozkoumány a důvody této situace nijak nevysvětlují Psychická neplodnost je fenomén, který). hodně se o tom mluví a píše. Ze svých postřehů dodám jen jednu věc. Nejednou jsem se setkal s bezdětnými páry, které ve svém okolí vzbudily velké sympatie. Při bližším zkoumání se ale ukáže, že dítě prostě nepotřebují. Tuto roli v ideálním případě hraje jeden z nich. To je velmi jasně viditelné zvenčí. Takoví lidé se navzájem přitahují podle kompenzačního principu. Ve vnitřní struktuře jednoho z manželů je jasně zastoupen zralý rodič, druhý má podvyživené (obvykle traumatizované) dítě. Tvoří harmonický tandem a působí zcela celistvě. Takovým párům.