To se mi už nikdy nestane, tohle ne V první části článku jsme mluvili o traumatech z nedostatku (tj. o nedostatku komponent nezbytných pro člověka vývojový život). Ale stane se, že se traumatická událost přesto stala, ale nejsou na ni vůbec žádné vzpomínky. Nejčastěji se jedná o úrazy velmi raného věku, tzv. „předverbální“. Silný životní stres způsoboval nesnesitelnou bolest, pojmový aparát a vědomí ještě nejsou vyvinuty, což neumožňuje pochopit nabyté zkušenosti a prožitý afekt se zmocňuje moci nad osobností. Uvnitř člověka je učiněno rozhodnutí: "To se mi už nikdy nestane, tohle ne!" a po celý zbytek života je člověk veden tímto infantilním rozhodnutím, uchyluje se k vyhýbání se a obraně. Například, pokud byl takový raný stres způsoben rodičovskými konflikty, pak se člověk v budoucnu automaticky vyhýbá konfliktům a paradoxně vyvolává ty události, kterým se brání. Někdy je přítomna vzpomínka, ale v podobě, v jaké kdysi byla vpuštěn do vědomí pudem sebezáchovy. Muž trpěl bolestmi, byl velmi vyděšený a neměl prostředky, aby přežil tuto hrůzu, pak vědomí přerušilo utrpení, došlo k „odštěpení afektu“ („toto nebylo se mnou“). V takových případech může člověk mluvit o hrozné, traumatické události, kterou prožil, jako by se díval na film, aniž by prožíval negativní emoce a jakoby na prožívané události neviděl nic zvláštního. Člověk tak žije, objektivně, vše je u něj v pořádku, nehledá pomoc. Jen někdy dochází k drobným „poruchám“ posttraumatického charakteru nebo k somatickým onemocněním. Takoví lidé se obracejí na specialisty, zejména když se vyskytnou problémy s jejich vlastními dětmi nebo příbuznými, co se mi vlastně líbí metafora v přednášce L. Petranovské: „Pro přežití vitálního stresu se pěstuje podosobnost – „náčelník ochranky“ Představte si. že jste ředitelem banky, aby se to neopakovalo, najmete šéfa bezpečnosti a poskytnete mu neomezené pravomoci a zdroje ve vaší bance jako houby po dešti Kontrolní body přibývají jednoho krásného dne, vy sami se už nemůžete dostat do své vlastní banky, protože propustku je třeba objednat tři dny předem a místo, kde ji můžete získat, je již oplocený „šéf“. funguje. Když se to nepodaří, máme zdroj truchlit a smířit se. Trik je ale v tom, že truchlit a plakat můžete jen v bezpečí. Každý si pamatuje sám sebe v dětství, kdy se držíte, dokud neuvidíte své rodiče, dokud se nenaskytne příležitost být utěšen. Tuto metodu, jak neuvíznout v traumatu, používáme po celý život, protože... v tomto případě nenastává posttraumatický stav. Pokud taková možnost neexistuje, místo skutečného bezpečí a ochrany se vyvine „náčelník ostrahy“, který hlídá naši kapsli, aby se vyhnul spouštěcím mechanismům řešit konvenčními metodami. Informovanost nepřináší úlevu, konverzační psychoterapeutické metody i při dlouhodobé (5-7leté) práci mohou zůstat neúčinné. Nemůžete mluvit s „náčelníkem ochranky“, často musíte roky čekat, než „udělá chybu“. sebe, mentálně inscenujte události, které trauma způsobily, ponořte se do skutečných pocitů charakteristických pro danou situaci, představte si alternativní scénář a prožijte ty stavy, které jste tehdy chtěli zažít, ale nepovedlo se vám to. V důsledku kontaktu se silnými pocity se člověk vyvíjí.