Od autora: Na mém webu se málokdo může pochlubit, že snese výčitky bez výmluv, urážek, hádek. Profesor Sergej Liebig provedl rozsáhlý výzkum v oblasti ženské výčitky, i když podle mého názoru se ani mužům tato zbraň nelíbí. A v tom spočítal, že někdy člověk čelí 2-4 výčitkám denně, což je asi 1200 za rok není to moc a proč? Pojďme zjistit, co je tato výtka a co má na člověka takový vliv. A podívejme se nejprve do slovníku, kde se můžeme dočíst, že REBACK je výraz nelibosti, důtka, nesouhlas, obvinění z neupřímnosti, lakomosti, podvodu A další slovníky jsou plné obrázků výčitek, které tomu dávají výklad jako -. vyčítat, vyčítat, vyčítat, obviňovat (někoho, někoho), odsuzovat, vyčítat, bodat a šťourat A člověk má dojem, že vyčítání je skoro průbojná sečná zbraň, se kterou setkání nevěstí nic dobrého. Ano, zde chápete, že výčitky, stejně jako zbraně, jsou velmi odlišné a na své cestě můžete narazit na: - přímou výtku, kdy člověk může druhému sdělit svůj zobecněný, tvrdý hodnotící postoj, svůj negativní, někdy hanlivý pohled a představa toho druhého to často zní jako urážka: - Nemůžeš nic dělat rukama - Všechno s tebou není stejné jako s lidmi - Tady svým vlastním nic nedosáhneš. vůlí nebo svou vůlí si přestanete důvěřovat, budete o sobě pochybovat, zvláště když se vám zdá, že vám do srdce promlouvá osoba, která vás miluje. Pochybujete o svých schopnostech, schopnostech a talentech. Okamžitě se na vás poslušně upne nejistota, přiblíží se k vám nejrůznější strachy. A po nějaké době se podíváte - a opravdu, všechno se vám vymkne z rukou, nemůžete ničeho dosáhnout, a proto není všechno jako u lidí. Deprese v této situaci není tak daleko - Srovnávací výčitky, někdy pro jiné lidi, znějí mnohem hůř než přímé. A tady je ještě lepší je ukázat ne na příkladu vztahů mezi mužem a ženou, ale na vztazích dítě-rodič. Vždyť kdo, ne-li rodič, v každodenním, každodenním životě učí své dítě „výčitce jako nástroji“ komunikace, často na dítěti samotném. A pak, jako dobře naučená a opakovaně poslouchaná lekce, už slyší výčitky namířené proti sobě. Setkali jste se někdy v životě s něčím takovým nebo podobným: - Ano, proč jste neměli dost sil na první místo?! - Ano, jste daleko od Petrovy... - Ale Mášini rodiče byli schopni poslat Mášu na výlet A v této situaci zůstane volbou nebo se staneš obětí, přijmeš vinu, která ti je připsána, a začneš se pokaždé vymlouvat, vysvětlovat, proč to nevyšlo, nebo v sobě rozvinout perfekcionismus, kousnout se. kousíček, pokračovat v životě a práci tak, abych byl vždycky nejvíc... a pak v kontextu bohatý, milovaný, první, krásný, hlavní atd. na to žádné číslo neexistuje a nikdy nebude. Cena ale bude příliš vysoká – ztráta zdraví a emoční vyhoření, tzn. stejná deprese, přinejmenším povaha výčitek. To je jasné. To je špatně skrytá agrese. Výčitky se používají jako prostředek k upoutání pozornosti na sebe, na to, co od vás požaduji. Výčitka je nutná jako zbraň, taková stvořená slovesná forma, její síla tě donutit jednat, změnit způsob, jakým chci. Proč funguje mechanismus výčitek? Také zřejmé. Už jako dítě, když slyšíme takový negativní verbální konstrukt od svého otce, matky nebo prostě významného dospělého, chápeme, že s námi nechtějí vstupovat do dialogu. Ostatně výtka jako způsob komunikace je nekonstruktivní, protože... nebere v úvahu ani osobnost, ani postavení toho druhého. Dítěti se prostě oznámí určitý CELKOVÝ, jako výsledek úsudku rodiče, jeho konečného posouzení o schopnostech, možnostech, nějakých akcích dítěte, to je „jste srab, ... nemáte ruce, ale háčky. ... vůbec nemůžeš myslet hlavou ... co jsi udělal k ničemu...“ Dokáže se miminko bránit? Měl dost síly najít v sobě a zaujmout vnitřní postoj a vyjádřit svůj názor svému rodiči? Stěží. Málokdy se u dítěte projeví agresivita. Častěji bude.