Od autora: Úryvek z článku „Egoismus“ Článek vyšel v časopise „Ve městě“, Koroljov Plná verze článku: EGOISMUS, pokračování článku „Egoismus“. ” Co je horší - sobectví nebo altruismus Jak jste již četl Výše, nazývám sobci, kteří se nestarají o sebe, o svůj život, o své zdraví, kteří doufají, že vše přijde samo nebo že jim pomůže jejich nejbližší bohatý příbuzný? řešit problémy. Nebo se najednou k moci dostane vláda, která se nakonec spravedlivě podělí o všechna životní požehnání nebo zaplatí pořádnou dávku za jeho nerozumně prožitý život. Altruisté rádi řeší problémy jiných lidí a podílejí se na životech svých blízkých a přátel. V rodině se rozpouštějí ve svých příbuzných, nechají se ponižovat, urážet a toto břemeno nesou s hrdostí. Ve společnosti nezištně bojují za „spravedlnost“: proti válce, zatímco ve své duši nenávidí všechny kolem sebe a jsou připraveni mnohé z nich zabít; proti zabíjení zvířat při nošení kožených bot, kabelek a peněženek a pojídání kilogramů masných výrobků; proti drogám, při cucání cigarety a pití vína; proti bohatým, kteří neustále žebrají o peníze za své dobré skutky... Zcela obětují svůj čas a energii pro „dobro“ lidí v očekávání, že to ostatní ocení a zaplatí v plné výši. Pro mě je sobectví a altruismus téměř to samé. Egoista, který si nedokáže zorganizovat život, to vyžaduje od svého okolí, bez ohledu na ostatní, přes hlavu jeho rodiny a přátel. Ze stejného důvodu altruista - neuvědomující si sebe a své vnitřní potřeby, neumět si zorganizovat život, aby dal svému životu nějaký smysl - ho prý dává ve prospěch druhého. To je substituce a útěk ze svého života a manipulace ve vztahu k tomu, komu je obětována. Altruista zpravidla po čase začne nenávidět toho, komu věnoval svůj drahocenný čas, a vyžadovat podobnou oběť i ve vztahu k sobě. V každém případě egoista i altruista nežijí svůj vlastní život a do konce života zůstávají naštvaní, nešťastní, slabí a osamělí. Jsou egoisté vždy hrdí, podle mého názoru, nejsou vůbec hrdí? Egoista ničí sebe a své okolí. Neví, jak tvořit, tvořit, tvořit. Ví jen, jak vzít, zpracovat a svinstvo. Existují různé druhy nemocí a sobectví je jedním z nich. Egoista žije na úrovni zvířat Měl jsem malého yorka. Jedná se o plemeno psa, které si snadno zvyká na kočičí stelivo. Pokaždé, když vykonala potřebu na určeném místě, byla odměněna něčím chutným. Jednou jsem odešel a požádal matku, aby se o psa postarala. Když jsem dorazil, matka mi zmateně vyprávěla, jak ji to malé stvoření oklamalo. Pes chodil na kočičí pelíšek velmi často, přesně v době, kdy ji matka viděla, zaujal patřičnou pózu a pak si radostně odběhl do kuchyně pro pamlsek. Maminka ji chválila, hladila, ošetřovala. Představte si to překvapení, když na konci dne chtěla vyčistit záchod a zjistila, že je úplně suchý. Ukáže se, že ji pokaždé oklamal malý roztomilý pejsek, který přijal podmínky hry a získal tak dárky pro sebe. Ale podstata této vzpomínky není o psovi, ale o tom, že egoisté se chovají stejně. Toto chování je u zvířat a malých dětí zcela normální. Egoista je člověk, který roste v těle, ale v procesu správné „výchovy“ nebo díky svému evolučnímu vývoji zůstává na úrovni zvířete. Egoista se tedy začne přizpůsobovat, krásně lhát a uhýbat, vytvářet zdání práce, péče atd. dostat své. S tímto jevem se setkáváme všude: doma i v práci, v rodině i ve společnosti. Sebeláska zde zcela chybí. Člověk, který se miluje, tohle nikdy nedělá. Je vždy upřímný ke svým touhám a ke svému okolí. Pokud něco nechce dát, přímo řekne: promiň, příteli, tuhle věc ti nedám. Ani nevysvětlí proč, protože má plné právo to přijmout...