Tento článek vznikl díky mé vlastní zkušenosti s účastí na supervizi jako terapeut i jako supervizor. Co je tedy supervize? Co rozumím pod tímto pojmem, abych se vyhnul záměně pojmů, konfliktům v ideologii a přístupech různých modalit? Jedná se o proces hodnocení práce terapeuta při jeho přímé práci s klientem se zpětnou vazbou; objasnění určitých záležitostí od terapeuta klientovi atd. atd. A pravděpodobně každý terapeut, který tak či onak pracoval pod supervizí, si při konzultaci všiml, že jeho stav je odlišný od obvyklého stavu. Zpravidla mizí ten pocit lehkosti a vzletnosti, svobody a kreativity. Při práci pod supervizí má terapeut pocit, že je sám pod „kopulí“ hodnocení. A co se pak stane s jeho Osobností? Začíná se v něm objevovat dětská část terapeuta a v tomto stavu ho napadají myšlenky: "Neměl bych odsud utéct?", "Kdy klient sám všechno pochopí?" atd. Obecně jsou myšlenky, pocity a pocity charakteristické pro stav dítěte. Co se stane s dospělou částí terapeuta? Je v práci, je s klientem a zpravidla klienta nosí na sobě. A je dobré, když si terapeut prošel vlastní terapií a vysledoval v sobě podobnou dynamiku, dokázal v sobě skloubit dětskou i dospělou část a v klidu dovedl práci s klientem do logického konce. Ale představme si, že to tak nefungovalo, že v určité fázi došlo k selhání a buď se ukázalo, že terapeut není vyvinutý, nebo bylo více supervizorů, než terapeut mohl zvládnout. Ale po dokončení práce a propuštění klienta zůstává terapeut sám se svým nadřízeným a plynule vklouzne do pozice klienta. Tady přichází na řadu zábava. Vzhledem k tomu, že supervizor, pozorující z pozice dospělého, posoudil práci přesně jako dospělý terapeut a hodnotí dospělou část terapeuta. Ale je tu jedno ALE! Není pravda, že terapeut je v pozici dospělého, zvláště při přímé zpětné vazbě. Spíše to bude Dětská poloha! Ukazuje se tedy, že vzniká určitý jev. Supervizor poskytuje zpětnou vazbu dospělé části terapeuta, ale terapeut naslouchá supervizorovi z dětské části, což ji může traumatizovat. A je dobré, když si to terapeut uvědomí, pak tato situace může klidně skončit, ale pokud toto terapeut nepochopí, pak se v něm aktivují skutečně dětské pocity a tyto zážitky, srovnatelné s těmi, které měl každý z nás v hlubokém dětství terapeut v traumatických pocitech a zážitcích pro něj. A pak je velmi důležité toto ukázat terapeutovi. V tomto případě si terapeut bude moci uvědomit své pocity ze supervize a pokračovat ve své praxi. Tímto článkem se nezavazuji pokrýt celou škálu úskalí supervizní práce, ale pouze ukázat fenomenologii terapeutových vnitřních zkušeností a toho. pohled supervizora na proces práce pod supervizí Byl bych vděčný za připomínky.