Tato otázka mě začala zajímat už docela dávno, dávno předtím, než jsem měla dítě. Faktem je, že prvním vzděláním jsem psychiatr a na psychiatrii se mnou, myslím, kolegové budou souhlasit, osobnost rodiče, zejména matka, hraje obrovskou roli ve vývoji a formování člověka, jeho duševního zdraví. Tento článek jsem chtěla napsat už velmi dlouho; je to jakési shrnutí mých osobních zkušeností s komunikací s dítětem, informací z knih o dětské psychologii a výsledků psychoterapeutické práce. Myslím, že je nepravděpodobné, že by vás každý konkrétní bod mohl překvapit, samozřejmě, to všechno víte, žádný „objev“ zde není, ale možná někomu tento článek pomůže podívat se na své dítě z trochu jiného úhlu, i když bude být jen jedním člověkem, bude to prostě úžasné! 1. Na děti nepoužívejte fyzickou sílu. To je za prvé pro dítě velmi ponižující a za druhé to rozhodně nepřispívá k vytváření pevných, upřímných přátelství! Velmi často slýcháme, že by se dítě mělo bát, a tedy respektovat. Ale zkuste se vžít do kůže dítěte, je nepravděpodobné, že budete skutečně respektovat například šéfa, který vám vyhrožuje vyhozením nebo chuligány na dvoře. Strach ano, ale stěží respekt. Přesně stejný vztah je typický pro vztah mezi dítětem a dospělým, dítě se bude bát a pravděpodobně dosáhnete i pro sebe přijatelného chování, ale pro dítě to nikdy neprojde beze stopy. Víte, nejhorší na tom je, že když mám v terapii klienty, kteří byli v dětství tak či onak svými rodiči fyzicky trestáni, považují to za přijatelné výchovné opatření a dost často to na svých dětech praktikují v domnění, že od r. vyrostli a stali se normálními lidmi, pak to neublíží jejich vlastním dětem! A teď něco málo o tom, jak se vyrovnat sami se sebou, když děti „běhají po stropě“ a vaše trpělivost je na prasknutí. Nejprve byste měli přesvědčivě požádat dítě, aby se přestalo rozmazlovat, a uvést argumenty, které jsou pro dítě závažné. Náš rodičovský argument: „Dost“ nebo „Přestaň“ je pro zlobivé dítě stěží dostatečně přesvědčivý. Pokud jsou všechny argumenty vyčerpány a dům je stále vzhůru nohama, vyzvěte dítě, aby zůstalo v pokoji samo a neodcházelo, dokud se neuklidní. Tohle je rozhodně potřeba říct! Všimněte si, že to není trest, když zavřete své dítě! Děti nesnášejí samotu dobře a s největší pravděpodobností za pár minut vaše dítě přijde k rozumu.2. Snažte se s dítětem komunikovat klidně, bez zvyšování hlasu, na stejné úrovni. Dítě dokáže pochopit mnohem víc, než si někdy myslíme. Pokud něco zakážete, nezapomeňte vysvětlit proč. A hlavně buďte důslední. Pokud je něco nemožné, pak je to vždy nemožné. A požádejte všechny členy rodiny, aby zákaz dodržovali. Ach, kolik úsilí jsem sám vynaložil na přesvědčování svých prarodičů, všechny knihy, které jsem citoval! Věřte, že je to ještě větší práce, než o něčem přesvědčovat dítě! A zdá se mi, že dítěti by se vždy měla říkat pravda, není třeba „slazovat pilulku“, podvod se jistě odhalí a dětská důvěra je dost křehká věc. Nebuďte mazaní, pokud vaše dítě potřebuje injekci nebo očkování, pokud potřebujete vzít léky, pokud je čas opustit hřiště, pravda je lepší, dokonce i s dětskými slzami, ale pravda je lepší než podvod! Dítě tuto vlastnost ocení o něco později. To je důležité, když si je dítě jisté, že se může spolehnout na pravdu.3. Vždy dodržujte své sliby. Pokud jste z nějakého důvodu nuceni to porušit, najděte sílu se svému dítěti omluvit a najděte kompromis. Zde je obecně vše jednoduché. To je pro dítě dobré poučení do budoucna i pocit vnitřní důvěry, kterou dostává v rodině.4. Respektujte názor svého dítěte. To platí i pro výběr oblíbených a neoblíbených jídel, hraček, oblečení, kamarádů. Ano, občas chceme nakrmit něčím zdravějším, tepleji se obléknout a tenhle kluk na zahradě je velmi čilý... Ale musíme dítěti dovolit!