Člověk nahrazuje většinu svých vlastních emocí strachem.P. Coelho Co je to „strach“? Každý člověk zažívá ve svém životě strach, provází nás od okamžiku narození a možná i dříve, až do okamžiku smrti. Každá nová situace nás může vyděsit. A přesto, v jakých okamžicích je to skutečně strach a v jakých okamžicích jsou to jiné emoce a pocity? Klienti velmi často mluví o panických atakách, fobiích, depresích a dávají je rovnítko mezi strachy. Ano, samozřejmě, jsou propojené a strach je jakýmsi výchozím bodem, jednou z částí celku, která vedla ke složitější situaci. Co je tedy strach? Strach je objektivizovaná úzkost, tedy je to emoce, která má svého adresáta. Někdy si to plně neuvědomujeme, někdy se za strachem skrývají další emoce - bolest, vztek, vztek, zášť, což je právě ta vrstva nevědomí, která hází prach do očí, aby nebyly nikdy objeveny. Pojistný trh. Dnes je realita taková, že každým dnem přibývá strachů. Média nepřestávají strašit obyvatelstvo hrozbami teroristických útoků, násilí, vražd, loupeží atd. Literatura identifikuje značné množství druhů strachu: strach ze změny - když se držíme známého, bojíme se něco ve svém životě změnit (například strach ze změny bydliště). K tomu dochází v důsledku toho, že rodiče neinformují dítě o změnách, které probíhají, což ho vede k zamyšlení nad nebezpečím změn. Cestou z této situace je seznámit dítě s měnící se situací a získat jeho souhlas. strach ze ztráty kontroly nad blízkými – projevuje se úzkostí z nedostatku informací o blízkých (dítě např. nezvedá telefon). Někdy racionální interpretace situace pomáhá vyrovnat se s tímto typem strachu. strach z času - vyjádřený touhou vše naplánovat nebo odolat dočasným požadavkům (strach ze smrti a jiné). Jedna z mých klientek za mnou přišla se strachem ze smrti, který v ní vznikl po situaci, která se stala. Neopatrně vyslovená fráze lékaře, který stanovil diagnózu, vedla k vytvoření a kultivaci strachu ze smrti. Požádal jsem ji, aby popsala svůj strach a představila si ho jako obraz. A pro ni byl mrakem, který nad ní visel a utlačoval ji svou hrozbou a šerem. Po upřesnění jsme došli k závěru, že tento mrak byla její babička, která v dětství také stála s rukama v bok, jako by nad ní visela a kárala ji. A pro ni to byla první fáze uvědomění si a propracování svého strachu. Strach, ať už je jakýkoli, nám pomáhá, přispívá k našemu rozvoji, přehodnocování vlastních schopností, posunu na novou úroveň, po jeho prožití se stáváme silnějšími, získáváme nové zkušenosti. Utéct nebo zaútočit? Z biologického hlediska se rozlišuje několik stereotypů chování - útěk, otupělost a agresivní obrana (útok). Tyto stereotypy vedou k utváření a upevňování typu chování, které je adekvátní k přežití. Z psychologického hlediska existují i ​​určité typy chování přímo související se strachem a jím způsobené. Patří mezi ně útěk nebo jakékoli vyhýbání se kontaktu se svým strachem a „útok“ – setkání tváří v tvář. Jak se vypořádat se strachem? Jak to překonat? Nejprve identifikujte strach pro sebe, určete jeho jméno. Je také nutné se s ním setkat tváří v tvář, s podmínkou být na toto setkání připraven, samostatně nebo s pomocí druhých. V překonávání strachu nám velmi pomáhají pohádky. Učí nás na nevědomé úrovni, jak se vypořádat se strachem. Jedním z účinných způsobů je nakreslit svůj strach. Když je strach vyjádřen na papíře, už to nepůsobí tak děsivě. Dalším krokem by mohla být změna této kresby, možná přidání prvků karikatury, které ji posunou na úroveň smíchu, a tedy i kontrolu nad ní. A v situacích jeho výskytu, vědomé paměti».