TEORIE PŘIPOJENÍ Připoutanost je zvláštní typ chování, které zajišťuje blízkost a kontakt mezi dítětem a matkou, přičemž tento typ chování se neomezuje pouze na uspokojování fyziologických potřeb dítěte (jídlo, zvedání , koupání atd.). Jinými slovy, běžná péče o dítě neposkytuje spolehlivý typ vazby; důležitá je citová složka, která určuje aktivitu dítěte ve vztahu k dospělému, a podle Bowlbyho (zakladatele teorie připoutání), prochází 4 fázemi: 1. Předpřipoutanost (od narození do 6. týdne) nebo fáze nevybíravé komunikace. V této fázi dítě postrádá uznání své matky (nebo pečovatelky), ale na určité signály reaguje pozitivně, bez ohledu na to, od koho přicházejí. Ve skutečnosti v této fázi miminko matku nijak zvlášť nevnímá, ačkoliv její hlas a čich poznává.2. Příloha v akci (2-7 měsíců) nebo fáze srozumitelné komunikace. V této fázi již dítě odlišuje svou matku od ostatních dospělých a samozřejmě na ni reaguje jinak než na lidi, které nezná. V této fázi má již miminko určitá očekávání, jak by matka měla reagovat na ten či onen jeho signál.3. Jasná vazba (7-24 měsíců) nebo fáze hledání intimity. V této fázi již dítě začíná využívat svou matku jako jakousi „spolehlivou základnu“ při objevování světa. Toto je fáze utváření skutečného připoutání, kdy dítě, zkoumající svět, v případě strachu nebo smutku hledá útěchu a bezpečí v rukou matky (nebo opatrovníka). Obvykle v této fázi dítě v neznámém prostředí ostře protestuje proti odloučení od matky (a ne proto, že ho matka naučila držet se za ruce).4. Fáze účelového partnerství (po dvou letech) nebo recipročního vztahu. Ve věku 1,5 roku postupně ubývají protesty proti odloučení od matky. Dítě již vstupuje do nové fáze vztahu se svým blízkým dospělým a Bowlby nazývá tuto fázi cílovým partnerstvím, protože jeden partner může splnit cíle druhého (pokud má dítě cíl jíst, matka může dosáhnout cíle a krmivo). Dítě usiluje o nezávislost, čímž si potvrzuje, že je stále závislé na rodiči. Připoutanost k matce je tedy jak aktivním chováním dítěte, tak emocionálním spojením s ní. Tito. když miminko trpí odloučením od matky, souvisí to přímo s tím, že v jeho připoutacím chování mizí podněty, které mu zaručují bezpečí, jak často jste slyšeli věty „Dítě lpí na matce“, „Máš naučil ho držet se za ruce“? Ztráta podnětu připoutání vysvětluje náhlé hledání matky, touhu a slzy po ní, stejně jako nechuť ji pustit, ale většina lidí, kteří tyto nuance neznali, je zvyklá věřit, že matka prostě není správně vychovávat dítě. Děkujeme za podporu tohoto článku