Velký Freud nám dal nejen koncept nevědomí, přenosu, psychologické obrany, ale také fascinující Princip slasti. Zdravá osobnost je podle Freuda člověk, který přináší společnosti prospěch, člověk, který je schopen přijímat a prožívat potěšení. A neurotici mají potíže s požitky. Neurotik stojí vedle dveří, na kterých je velkými písmeny napsáno „Pleasure“, ale dovnitř nevstoupí. Jestli se bojí, stydí nebo něco jiného – kdo ví. Neurotik se začíná ospravedlňovat přitaženými sémantickými konstrukcemi, od pojmu hříchu až po identifikaci vlastností své osobnosti. Ale nechce z toho méně radosti a štěstí. Když byl Freud dotázán, co si myslí o tom, že psychoanalytici rozvíjeli v té době pokročilý trend – hledání smyslu života, vždy se usmál a řekl, že tam, kde začíná hledání smyslu života, začíná neuróza jako první debatoval s ortodoxní psychoanalýzou na téma smyslu Viktor Frankl vstoupil do života svou logoterapií. Frankl žil dlouhý a občas nesnesitelný život. Člověk prošel koncentračními tábory, které měly pece, a tyto pece musely být krmeny. Lidé. V takových podmínkách Frankl rozvíjel své názory na život. V takových podmínkách se upevnila jeho víra v hledání smyslu života. Logoterapeuti věří, že právě hledání smyslu života nás činí šťastnými, bez těžkých psychických poruch a rizika závislosti například na alkoholu. Logoterapeuti se navíc domnívají, že hledání smyslu života snižuje procento sebevražd ve společnosti. A samozřejmě věří, že veškerý život má smysl. Jen to musíte dobře hledat O mé pozici Od mých vysokoškolských dob jsem se naučil, že existenciální terapie postuluje 4 existenciální danosti: Člověk je nucen každý den v sobě objevovat SEXUALITU. Je nevykořenitelná. Všichni zemřeme. Strach ze stárnutí je tady. Bez ohledu na to, kolik lidí vás obklopuje, pocit osamělosti a izolace o sobě dá vědět. V životě každého člověka je místo pro pocit vlastní bezvýznamnosti. Existenciální směřování se tedy neomezuje jen na zběsilé hledání smyslu, ale je něčím mnohem větším a přitažlivějším než suchý smysl ve zbytku. Pro mě je existencialismus strategický směr. Psychoanalýza je čistá taktika. Nevidím kontrast mezi tématy slasti a smyslu, ale vidím kontinuitu myšlenek. Použijme metaforu pyramidy Na obrázku jsem ukázal, že smysl života roste z potěšení. Tak to vidím já. Jen tak se význam stává vitálním a ne neurotickým. Pokud člověk hledá smysl života bez ohledu na potěšení, dostáváme se k procesu neurotizace osobnosti Když je smysl pro smysl, kde tedy žít? Navždy tvůj, Michaile Samadurove.PS K přemírě potěšení se vrátím jako neuróza. Co sis myslel;)