Od autora: Původní článek vyšel na mém blogu Stáhněte si naše knihy o psychoterapii zdarma zde: Svět se mění a my se měníme s ním. Ještě nikdy v historii lidstva nebyla společnost tak propletená. Hlavním rysem rychle provázané společnosti je její kulturní rozmanitost. K těmto změnám jistě přispívá rostoucí otevřenost společnosti, mezietnická manželství, migrace uprchlíků, mizení geografických vzdáleností a snadnější cestování za hranice vlastní země a mnoho dalších faktorů. Z toho vyplývá, že transkulturní téma – v soukromém životě, v práci i v politice – je dnes stále důležitější. A v současné situaci lze očekávat, že se stane jedním z významných úkolů do budoucna. Rostoucí kulturní diverzita představuje pro psychoterapii velkou výzvu k přesměrování její činnosti novým směrem s přihlédnutím k etnokulturním aspektům tak, aby odpovídala požadavkům dnešní doby. Zohlednění kulturních faktorů v medicíně a psychoterapii není snadný úkol. Vyžaduje to samozřejmě přehodnocení a přechod od monokulturního k multikulturnímu přístupu. Rámec, v němž dochází k „terapeutickému setkání“ mezi psychoterapeutem a pacientem, se změnil, takže dnes můžeme hovořit o úpadku éry monokulturní psychoterapie (H. Pezeshkian 1998). Nedostatek „kulturní citlivosti“ (Kleinmann, 1996) kdysi vedl nejen k nesprávné diagnóze u etnických menšin, ale také k volání po kulturně citlivé psychoterapii a psychiatrii. Od prvních studií provedl Emil Kraepelin v roce 1904 na ostrově. Java o problematice „srovnávací psychiatrie“ se v psychiatrii a psychoterapii začal pomalu rozvíjet směr, který se zabývá kulturními aspekty vzniku, zvláštností, formami a léčbou duševních chorob v různých kulturách (N. Pezeshkian, 1991; Pfeiffer, 1994 Triadnis, 1995) Ve Spojených státech se od počátku 90. let objevilo hnutí, jehož představitelé se hlásí k názoru, že spolu se třemi hlavními směry – psychoanalýzou, behaviorismem a humanistickou psychoterapií – je třeba uvažovat o multikulturní psychoterapii; jako „čtvrtá síla“ v psychoterapii a psychologii. Pojem „transkulturní psychiatrie“ zavedl v roce 1965 ED Wittkower a je obecně přijímán jak v publikacích, tak v činnosti profesních organizací. Podle EDWittkowera je transkulturní psychiatrie odvětvím sociální psychiatrie, které se zabývá kulturními aspekty vzniku, zejména forem a léčby duševních poruch v různých kulturách. Předpona „trans“ (latinsky: trans, přes, za) označuje kulturně determinovaný úhel pohledu, i když v první řadě je důležité porozumět pacientovi a jeho obrazu nemoci na základě jeho vlastní kultury. V angličtině se používá hlavně pojem „cross-cultural“, což je ve skutečnosti synonymum. V tomto ohledu byly diskutovány pojmy „etnopsychiatrie“, „kulturní psychiatrie“, „kulturně podmíněná nebo kulturně orientovaná psychiatrie“ a „antropologická psychiatrie“. Američtí psychologové také představili koncept „multikulturního poradenství“, který zahrnuje poradenství prováděné mezi jednotlivci z různých kulturních skupin nebo s nimi. V psychoterapii vědci jako N. Peseschkian (1974) a někteří další používali a šířili koncept „transkulturní psychoterapie“. V podstatě tento pojem popisuje pozorování, rozpoznávání, uvědomování si a aplikaci významu a vlivu kulturních faktorů v širokém slova smyslu na vztah pacienta, psychoterapeuta a psychoterapeuta. Pozitivní psychoterapie je transkulturní psychoterapeutická metoda s humanistickým pohledem na člověka, analyticko-dynamickým základem a praktickým využitím technik a prvků chování.psychoterapie. CENAPozitivní psychoterapie proto samostatně posuzuje transkulturní metodu, protože transkulturní hledisko poskytuje materiál pro pochopení jednotlivých konfliktů. Základem transkulturního přístupu v pozitivní psychoterapii je odpověď na otázku: Co mají všichni lidé společného a v čem se liší? Zahrnuje jak mentalitu různých lidí a jejich kulturu, tak i jejich jedinečnost, jak jsou stejné konflikty a problémy vnímány a posuzovány v různých kulturách? - to vše je potřeba transkulturní práce. Transkulturní přístup se obecně scvrkává na následující dvě ustanovení, která mají praktický význam. Rozdíly v kulturách mohou vést k nepochopení, frustraci, strachu, agresi a konfliktům. Rozdíly v kulturách mohou být vnímány jako vzájemně se doplňující, rovnocenné úhly pohledu. V tomto případě je obrovská příležitost k vzájemnému učení a rozšiřování znalostí a vzorců chování. Je třeba poznamenat, že „jinou kulturu“ lze nalézt i ve vlastní zemi, existuje v každé rodině a dokonce i v každém člověku. ve skutečnosti představuje samostatnou kulturu. Člověk není jen stvoření, ale také tvůrce. V tomto ohledu jsou výsledky lidské tvorby kulturně determinovány. K základním vlastnostem lidské přirozenosti patří skutečnost, že lidské jednání a motivy k tomuto jednání nejsou určeny realitou samotnou, ale představami o této realitě, které daný člověk má. Proto i přes objektivní pravdivost tvrzení, že každý člověk má vnitřní, inherentní hodnotu, lidé, kteří si tuto skutečnost dostatečně hluboce neuvědomují, jednají, jako by tuto hodnotu neměli. Aniž by člověk viděl kulturní podmíněnost forem vyjadřování pocitů a vztahů, má sklon připisovat rozdíly v nich charakteristikám těchto pocitů a vztahů samotných, což vede k disharmonii a konfliktům v mezilidských vztazích. Díky přístupu, který je dynamický i obsahový, je pozitivní psychoterapie schopna prozkoumat transkulturní problémy, které se vymykají čistě dynamicky orientovanému studiu. Strukturální rysy, jako jsou vzorce učení a psychodynamika, jsou doplněny standardy skupinových a individuálních specifických postojů k sociokulturním normám. Transkulturní problémy v rámci konkrétní společnosti se obecně promítají do vztahů sociálních vrstev a tříd. Bez upřednostňování konkrétních hodnocení, která odpovídají primárně názorům dominantní sociální vrstvy, může pozitivní psychoterapie pomoci všem pacientům, bez ohledu na jejich sociální třídu, vědomí, že stejné chování v jiné kulturní tradici nebo v jiných obdobích může být hodnoceno odlišně standardů je považováno za nevyhnutelné nebo dokonce žádoucí, dochází k rozšiřování obzorů posuzování. Lidé přestávají na toto chování uplatňovat pouze obvyklou stupnici hodnot, ale porovnávají ho s jinými koncepty. Pro mezilidské vztahy to znamená následující: díky uznání relativity hodnotových systémů dochází k revizi předsudků, ničení fixací a odstraňování komunikačních překážek, což vede k odstranění „neurotického zúžení“ a zároveň k rozšíření repertoáru způsobů reakce. Řešením elementárních lidských schopností dokáže transkulturní psychoterapie oslovit lidi všech jazyků a sociálních vrstev a efektivně zpracovat transkulturní problémy. Z obsahové stránky se tedy konkretizují takové dynamické pojmy jako: ztráta objektu, regrese, sublimace, strach z odloučení, narcismus. K nejmarkantnější epigenetické připravenosti na konflikty a struktury prožitků se přidává smysluplný aspekt, jehož prostřednictvím se k psychoterapii přidávají sociálně-psychologické, sociální a kulturní faktory. Na základě těchto transkulturních reflexí a myšlenky, že v mnoha různých individuálních představách);