Jeden z nejsvětlejších okamžiků, ve kterých můžete v sobě (nebo blízkých) zachytit zbytky teenagerských reakcí zveřejnila na webu článek o psychologickém zrání, kde mluvila o tom, jakými fázemi musíme projít, než se můžeme prohlásit za skutečně moudrého dospělého člověka. Existuje mnoho známek toho, že jsme „uvízli“ v dětství nebo dospívání. Ale dnes chci upozornit na jeden z těchto příznaků, totiž strach ze ztráty Teenager (nebo dospělý v jakémkoli věku, který neprožil dospívání harmonicky a je v tomto věku emocionálně a mentálně „ustrnul“), začíná reagovat poměrně prudce. když si uvědomí, že něco důležitého ztratil, nebo alespoň na 98-99% už to ztratil, násilné reakce nemusí nutně znamenat křik nebo pláč, jde právě o to, že začne něco dělat, nějak napravovat situaci. dělat rozhodnutí Dovolte mi uvést příklad, velmi typický: studenti během sezení. Teď nemluvím o všech studentech, ale o té skupině (celkem početné), která si pamatuje, že se učila jen noc před zkouškou, žije docela bezstarostný život. Pro teenagery je to normální, protože v dospívání nás finančně podporují rodiče a můžeme si dovolit nemyslet na zítřek, jak říkala jedna reklama: „Moje matka se o mě bojí, obleče, vyřeší problémy.“ obecně: „Žiji tady a teď a můj život je úžasný, ale když přijde hodina (nebo den) „ICS“, student si najednou začne uvědomovat, že pokud neprojde, bude vyloučen.“ z ústavu, nebo že reabsolvování není levná záležitost , nebo že rodiče budou ochuzeni o dobrý dárek - každý má svou ztrátu a doslova v posledních hodinách/dnech začíná svůj problém intenzivně řešit každý ve svém vlastní cestou, někteří učí, někteří zásobují se cheaty, někteří hledají, kde a jak dát úplatek U dospělých, kteří nedozráli a nepřevzali zodpovědnost za svůj život, se to projevuje takto: - Mám právo chodit. po domě v tom, co nosím, a teprve když manžel řekne, že odchází za jinou, najednou pochopím, že jsem udělala něco špatně, a začnu situaci řešit - muž má rád ženu, nesměle se snaží soudit; ji, nebo se ani nesnaží, a teprve když řekne, že se vdává (samozřejmě s někým jiným), rozhodne se jí o svých pocitech říct - hlášení se odevzdávají poslední/předposlední den; jsou vypláceny na poslední chvíli - atd. A toto dospívání se projevuje nejen ve velkých záležitostech, je to i v maličkostech - myji nádobí před příchodem hostů, líčíme se jen podle velkých svátků, voláme instalatér, když už je zatopená půlka domu, žádáme o pomoc, když nejde opravit skoro nic atd. atd. Dal bych ještě přirovnání - zdá se, že se bojíme přistižení při něčem špatném a snažíme se napravit situaci, ukaž se v tom nejlepším světle, ne předem, ale když už to pálí, když už je pozdě řeknu hned o makeupu - myslím, že mnozí začnou namítat, že nalíčit se na dovolené je není to špatné, pokud nosíte make-up, nosíte make-up. Váš každodenní a sváteční make-up se může lišit. Pokud se ale nalíčíte jen na velkou událost, tak se zamyslete, proč si při přípravě na tuto akci najednou vzpomenete na makeup? Chci vypadat decentně, upraveně? krásná, je to tak obvyklé atd. Další otázka pak znamená, že v běžném životě nejsi krásná, neupravená a nezajímáš se o pravidla To je typické chování teenagera, pokud jsi zachytil podobné reakce v sobě (začnu něco dělat, když už všechno hoří), nebo si všimněte, že se do vás občas vkrádá tohle . Nebo to vidíte u svých blízkých Pak doporučuji zamyslet se nad tím, jak vám to vyhovuje. Pokud je to pohodlné a pokud to nenarušuje váš normální život, pak je vše v pořádku. Zatím pro vás nejsou žádné otázky ani přání. Pokud je vám již více než 20, hodně přes 20 let a máte pocit, že je to velmi?