Je velmi krásná. Muži se před ní vytahují a snaží se vypadat chytřeji a zajímavěji. Ale ona ví o záhybech na břiše a celulitidě na zadku („když se postavíš takhle je to vidět“), a proto pozornost mužů pokaždé způsobí zmatek a strach, že pochopí, že ve skutečnosti není nijak zvlášť krásná. Má několik vyšších vzdělání, prestižní práci a velký plat Její vedení si jí váží a neustále o tom mluví, ale bojí se, že to jednou pochopí: není vůbec tak chytrá a profesionální, jak si myslí bombardováni komplimenty, věnují jí pozornost, ale ona si to všechno na zlomek vteřiny užívá a pak se znovu bojí: co když uvidí, že je obyčejná, obyčejná a nehodná takové pozornosti, a budou zklamáni. určitě budou zklamaní, a pak nebude nic, žádné komplimenty, žádný obdiv, žádná láska Ona to nechápe: její přátelé jsou tak chytří, tak bystrí, všechny „hvězdy“, no, co v tom našli její? Ví, že taková není. Je na sobě nejobyčejnější a „nic zvláštního“. Desítky lidí jí mohou říct, jak je dobrá. Nebude tomu věřit. Mohou jí říci: „Podívejte se na realitu, můžete udělat jednu, dvě, tři, máte obrovské zkušenosti ve čtyřech, pěti, šesti, dosáhli jste sedm, osm, devět, patnáct, sto dvacet pět.“ Řekne: "Tak co, co je na tom špatného?" Nemůže si užívat pozornosti, nemůže si užívat úspěchů. No a co kdyby jí včera dvacet lidí řeklo, že je krásná. Dnes opět není dostatečně atraktivní. No a co kdyby včera obhájila doktorát. Dnes zase není dost chytrá. Nedostatek. Ta je vždy „nedostatečná“. Můžeš být lepší. Krásnější, chytřejší, úspěšnější. Ale ať se snaží jak chce, připomíná to sisyfovskou práci. Bez ohledu na to, jak vysoko dnes odvalí kámen, zítra je opět na úpatí hory, opět „nedostatečná“. Co by měla dělat, ptáte se? Víte, tento článek nebude dostatečně užitečný, nebude tam žádný recept. Protože neexistuje žádný recept, jak v sobě objevit ten hlas, který říká všemu: „Tak co, tohle nestačí, na tom není nic zvláštního.“ Neexistuje recept na to, jak se cítit unaveně a smutně, protože na svých vítězstvích nelze nic poznat, nelze se z něčeho radovat a být na něco hrdý. Neexistuje žádný recept, jak se rozzlobit a říct: "Nechci splnit tyhle šílené, nereálné požadavky!" Neexistuje recept, jak přijmout, že někdo může být zklamaný, ale já na to neumřu, i když to může bolet. Nemám odpověď na to, jak si začít všímat a vážit si toho, co je, čeho se dosahuje, čeho bylo dosaženo a prožito. Jak rozpoznat svá omezení, svou obyčejnost, svůj stud a svou slabost. Jak začít lidem se strachem prezentovat své nedokonalosti. Čili vím, že to vše se může stát v procesu psychoterapie, v procesu poznávání a poznávání sebe sama. Osobně neznám žádné jiné způsoby (neznamená to, že neexistují). A tato cesta je dlouhá, bolestivá a drahá. Ale v určitém bodě na této cestě se můžete setkat s nedokonalým, ale „dostatečným“. A dokonce se na sebe dívejte vřele. A toto je velmi dojemné setkání.