Dovoluješ si být slabý? Nebo muži nepláčou? Nebo jsou psychologové vždy silní, laskaví, chápaví a silní? (I když se dívám na své učitele, které obdivuji a myslím si o nich přesně tohle...) Nebo jiná možnost, kdy dospělé ženy říkají, že všechno je v pořádku, je střecha nad hlavou, všeho je dost , Vaši blízcí jsou zdraví, proč plakat? Ale děje se to v duši tak akorát, aby to kňučelo... I vytí... Ne nadarmo se říká „I když vlk vyje...“ Co v takových situacích děláte? Zadržujete tuto neznámou věc v sobě, nebo ji pouštíte ven? A dost často odpověď na tuto otázku zní: „Je opravdu možné tohle ze sebe vypustit Oceány slz zaplaví všechno kolem a hněv zničí celý svět.“ Ano, je to právě tato síla cítění a stavu, kterou v sobě nosíme. A nějak to zvládáme. Nebo si nevíme rady - pak je to mrtvice, infarkt nebo psychiatrie (možné jsou možnosti, někdy to vyústí v jinou psychosomatiku). Ale ne nadarmo je na světě tolik psychologů. Pravděpodobně existují také možnosti, jak se udržet ve zdravém a silném stavu? Rozhodně!!! Bez psychologa to samozřejmě jde. Jeden silný muž, vůdce, když bylo velké horko, sedl si k vlčí kůži na zdi a pět až deset minut vyl. Pak se nadechněte a vydechněte a pak Žijte!!! Když jsem byl mladý, měl jsem štěstí na starší ženy, měl jsem komu fňukat. Moc to pomohlo))) díky nim. A před rokem jsem byl v tak hluboké depresi, že se zdálo nemožné najít sílu něco změnit. (Po Covidu - to se stává, to se také stává ještě těžší, ale, fuj - fuj - fuj, to není můj případ.) Ne nadarmo jsem tolik studoval, šel jsem dělat interní práci! Můj vnitřní stav byl takový, že se zdálo, že mi nemůže pomoci ani jeden člověk. Co nebo kdo je na světě silnější a větší než člověk? Příroda. Řeka snese mé skučení a stížnosti. A začala vystupovat na břeh a dovolit si být malá, slabá a bolavá. Stačilo pár minut, upřímně. Možná proto, že Ommsk je stále místem moci a Irtysh není taková řeka, cítím se lépe! Ještě jednou díky mamince a tetám, hodně jsme si zazpívali, pak přišla na mysl píseň „Fast, Rocky River“. Proč píšu tolik o fňukání? Ano, takto se projevuje naše vnitřní dítě. "No, smiluj se nade mnou..." Tak se smiluj! Obejmout, zabalit do deky, nabídnout voňavou buchtu s mlékem. Dovolte si být dítětem, slabým, jemným. A pak se dostaví radost. Vždyť upřímné city a emoce jsou naše děti!!! Pokud to sami nezvládnete, můžete si vybrat psychologa podle svých představ, buď za poplatek, nebo v ukázce. Pomáhá!!! Přeji vše nejlepší! A užívat si života!!! V dubnu bude lekce oduševnělého zpěvu. Jen o slzách. Přijít!