Ne já sám. Jsem stejný jako ty Marina, 3 roky Konečně jsou tvému ​​dítěti přesně tři. Už je téměř samostatný: chodí, běhá a mluví... Sám mu můžete spoustu věcí věřit. Vaše nároky se nedobrovolně zvyšují. Snaží se vám ve všem pomoci. A najednou... najednou... S vaším mazlíčkem se něco stane. Mění se přímo před našima očima. A hlavně – k horšímu. Je to, jako by někdo nahradil dítě a místo poddajného, ​​měkkého a poddajného človíčka, jako je plastelína, ti podal škodlivé, svéhlavé, tvrdohlavé, vrtošivé stvoření „Marinočko, prosím, přines knihu,“ ptá se láskyplně matka nepřinese,“ odpoví pevně Marinka „Dej mi, vnučku, pomůžu ti,“ nabídne babička „Ne, já sama,“ namítne vnučka tvrdošíjně. "Nepůjdu." "Nechci." "Poslouchejme pohádku - nebudu... A tak celý den, týden, měsíc." a někdy rok, každou minutu, každou vteřinu... Jako by už v domě nebylo miminko, ale jakési „nervy“. Vzdá se toho, co měl vždy rád. Dělá vše, aby všem vzdoroval, ve všem projevuje neposlušnost, dokonce i na úkor svých vlastních zájmů. A jak je uražen, když jsou jeho žerty zastaveny... Kontroluje všechny zákazy. Buď začne uvažovat, pak přestane mluvit úplně... Najednou odmítne používat nočník... jako robot, naprogramovaný, aniž by poslouchal otázky a prosby, všem odpovídá: „ne“, „nemůžu ““, „Nechci“, „Nechci“ „ „Kdy tato překvapení konečně skončí? – ptají se znovu rodiče. - Co s ním dělat? Neovladatelný, sobecký, tvrdohlavý... Všechno chce sám, ale pořád neví jak.“ "Máma a táta nechápou, že nepotřebuji jejich pomoc?" - myslí si dítě a tvrdí své "já". „Copak nevidí, jak jsem chytrý, jak jsem hezký! Jsem nejlepší!" - dítě se obdivuje v období „první lásky“ k sobě samému a zažívá nový závratný pocit - „Jsem sám sebou!“ Mezi mnoha lidmi kolem sebe se identifikoval jako „já“ a postavil se proti nim. Chce zdůraznit svou odlišnost od nich - "Já sám!" - "Já sám".. A toto prohlášení "já-systému" je základem osobnosti na konci raného dětství. Skok od realisty ke snílkovi končí „věkem tvrdohlavosti“. Tvrdohlavostí dokážete proměnit své fantazie ve skutečnost a obhájit je. Ve třech letech již děti očekávají uznání nezávislosti a nezávislosti od své rodiny. Dítě chce, aby se ho zeptalo na jeho názor, aby se s ním poradilo. Kromě pomalých změn jsou charakteristické i prudké přechody a krize. Místo postupného hromadění změn v osobnosti dítěte dochází k násilným změnám – vývoj přece nelze zvrátit. Představte si kuře, které se ještě nevylíhlo z vajíčka. Jak je tam v bezpečí. A přesto, byť instinktivně, zničí skořápku, aby se dostal ven. Jinak by se pod ní prostě udusil. Naše péče o dítě je jako ulita. Je teplý, pohodlný a bezpečný být pod ní. V určitém okamžiku ji potřebuje. Ale naše miminko roste, mění se zevnitř a najednou přijde čas, kdy si uvědomí, že mu skořápka překáží v růstu. I když je růst bolestivý... a přesto dítě již ne instinktivně, ale vědomě rozbíjí „skořápku“, aby zažilo peripetie osudu, naučilo se nepoznané, prožilo nepoznané. A hlavním objevem je objevení sebe sama. Je samostatný, dokáže cokoliv. Jenže... miminko se vzhledem ke svému věku bez maminky neobejde. A on se na ni za to zlobí a „mstí se“ slzami, námitkami a rozmary. Svou krizi nedokáže skrýt, trčí jako jehly ježka a je namířena jen proti dospělým, kteří jsou neustále vedle něj, hlídají ho, brání všem jeho touhám, aniž by si toho všimli a nechápali, už umí vše udělat sám. Dítě ani nebude v konfliktu s ostatními dospělými, vrstevníky, bratry a sestrami. Podle psychologů zažívá dítě ve věku tří let jednu z krizí, na jejímž konci je nová etapa dětství –předškolní dětství. Krize jsou nutné. Jsou hybnou silou vývoje, jeho původních kroků, fází změn ve vedoucí činnosti dítěte. Ve třech letech se hraní rolí stává hlavní činností. Dítě si začíná hrát a napodobovat dospělé. Nepříznivým důsledkem krizí je zvýšená citlivost mozku na vlivy prostředí, zranitelnost centrálního nervového systému v důsledku odchylek v restrukturalizaci endokrinního systému a metabolismu. Jinými slovy, vrcholným momentem krize je jak progresivní, kvalitativně nový evoluční skok, tak funkční nerovnováha nepříznivá pro zdraví dítěte. Funkční nerovnováha je také podporována rychlým růstem dětského těla a nárůstem jeho vnitřních orgánů. Snižují se adaptační a kompenzační schopnosti dětského organismu, děti jsou náchylnější k nemocem, zejména neuropsychickým. Zatímco fyziologické a biologické změny krize ne vždy přitahují pozornost, změny v chování a povaze miminka jsou patrné všem, JAK BY SE MĚLI chovat rodiče během krize tříletého dítěte Kdo krize a tříleté dítě je zaměřeno na, lze posoudit jeho náklonnosti. V centru dění je zpravidla matka. A hlavní odpovědnost za správné východisko z této krize spočívá na ní. Pamatujte, že krizí trpí i miminko samo. Ale krize tří let je důležitou etapou v psychickém vývoji dítěte, která značí přechod do nové etapy dětství. Pokud tedy vidíte, že se váš mazlíček změnil velmi dramaticky a ne k lepšímu, snažte se vyvinout správnou linii chování, staňte se flexibilnějšími ve vzdělávacích aktivitách, rozšiřte práva a povinnosti dítěte a v rozumných mezích mu dejte ochutnal nezávislost, aby si ji užil. Vězte, že dítě s vámi nejen nesouhlasí, ale testuje vaši povahu a nachází v ní slabá místa, aby je ovlivnil a bránilo svou nezávislost. Několikrát denně vás kontroluje, zda to, co mu zakážete, je skutečně zakázáno, nebo je to možná možné. A pokud existuje i ta nejmenší možnost „je to možné“, dítě dosáhne svého cíle ne s vámi, ale s tátou, s prarodiči. Nezlobte se za to na něj. Ještě lépe, správně vyvažte odměny a tresty. Náklonnost a přísnost, aniž bychom zapomněli, že „sobectví“ dítěte je naivní. Koneckonců jsme to byli my a nikdo jiný, kdo ho naučil, že každé jeho přání je rozkaz. A najednou je z nějakého důvodu něco nemožné, něco zakázané, něco je mu odepřeno. Změnili jsme systém požadavků a pro dítě je těžké pochopit proč. A jako odvetu vám zopakuje „ne“. Nenechte se za to urazit. Koneckonců, toto je vaše obvyklé slovo, když ho vychováváte. A on, protože se považuje za nezávislého, vás napodobuje. Když tedy touhy dítěte daleko převyšují skutečné možnosti, najděte východisko v hraní rolí, které se od tří let stává vůdčí činností dítěte. Vaše dítě například nechce jíst, ačkoli má hlad. Nepros ho. Prostřete stůl a položte medvěda na židli. Předstírejte, že medvěd přišel na oběd a žádá miminko, jako dospělý, aby zkusilo zjistit, zda není polévka příliš horká, a pokud možno ho nakrmit. Dítě si jako velké sedne k hračce a nepozorovaně samo při hře sní celý oběd společně s medvědem. Ve třech letech dítěti lichotí sebevědomí, když mu zavoláte osobně po telefonu, pošlete mu dopisy z jiného města, požádáte ho o radu nebo mu dáte nějaký „dospělý“ dárek, jako je propiska. Pro normální vývoj dítěte je žádoucí, aby během krize tří let mělo dítě pocit, že dospělí v domě vědí, že vedle nich není miminko, ale rovnocenný kamarád a kamarád. JAK se jako rodiče nechovat v krizi tříletého dítěte Neustále dítě napomínat a trestat za všechny projevy jeho samostatnosti, které jsou vám nepříjemné, neříkejte „ano“..