Od autora: Navrhuji, nyní pro většinu, alternativní úhel pohledu na tuto otázku. V komentářích mě netřeba přesvědčovat. :) Fyzické nebo fyzické tresty. V poslední době se tato věta stala téměř urážlivou. Rodiče, kteří stále dodržují tuto metodu, začínají být považováni téměř za monstra. Toto označení je navíc v některých zemích podporováno na legislativní úrovni, kde je jakýkoli fyzický trest považován za trestný čin proti dítěti. V zemích, kde zákon nebyl zaveden, stále probíhá intenzivní propaganda za zrušení fyzických trestů jako formy trestu obecně. Argumenty jsou následující: - fyzické tresty jsou násilí na dítěti - fyzické tresty se mohou při zranění dítěte změnit v bití - fyzické tresty učí dítě násilí - fyzické tresty ponižují osobnost dítěte - fyzické tresty jsou neúčinné Možná něco jiného ? Zastavme se však nyní u uvedených úvah a zvažme každý zvlášť. Ale kde je hranice mezi násilím a disciplínou? Pokud svému dítěti něco nedovolím, nebo mi zakážu něco sledovat nebo číst, něco, co by mohlo poškodit jeho křehkou psychiku a zdraví, a ono s tím nesouhlasí, vzteká se a vyžaduje si své, navzdory všem argumenty, pak se v zásadě i toto ukazuje jako násilí. Nutím dítě něco dělat nebo nedělat. Sice se teď také snaží rozvinout myšlenku, že jakýkoli trest je zlý a neměl by se používat, ale to je úplný nesmysl. Nebudu se zdržovat argumenty – to je téma na samostatný článek. Samozřejmě můžete začít říkat, že se s dítětem můžete domluvit, že když nechce, tak to dělat nemusí atd. Ale to si většinou myslí lidé, kteří buď děti nemají vůbec, nebo je mají, ale vůbec se na jejich výchově nepodílejí, nebo velmi zřídka a krátkodobě (to dělají chůvy, babičky, školky atd.). .) Zkuste se dohodnout s 2-3letým dítětem, které je hysterické a vůbec vás neslyší. Nevím, kdo na čem zakládá svůj názor, ale mám 3 spolehlivé zdroje informací. První zdroj: moje nejstarší dítě, kterému je 2,5 roku. Bůh je mým svědkem, že doma před aplikací trestu někdy 2-3x vysvětluji. Někdy je to k ničemu. A podpoří mě mnoho rodičů, kteří vědí, co jsou „nesnesitelná dvouletá“, tříletá krize a další slasti těchto věků: negativismus a tvrdohlavost. Bez ohledu na to, jak správný a přesvědčivý je rodič, všechno jde stranou. Samozřejmě můžete nechat své dítě, aby získalo zkušenosti ze svého vlastního křivdy, ale bude normální rodič experimentovat například s tím, že dítě získá zkušenosti ze zásuvky? Někdy nemusíte rozbít všechno dřevo, abyste se o něčem přesvědčili. A „zkusit všechno“ není nejlepší motto. Druhým zdrojem je dvůr. Bydlím v mikroregionu, kde je hodně mladých rodin, a tím pádem i dětí různého věku. Velmi často vidím, jak matka může zavolat svému dítěti dvacetkrát domů a ono bude fňukat se slovy „udělejme to ještě trochu, tak to nechci...“ nebo matčin požadavek úplně ignoruje. Stejně tak s cizími věcmi, házením písku atd. Ano, dítě by mělo chodit, rozvíjet se, poznávat svět, ale zároveň chápat, že není samo a všechno není jen pro něj. Matka je nakonec také jedinečný člověk se svými potřebami a touhami. Může jí být zima, chce si jít na záchod nebo odpočívat; ještě dnes potřebuje uvařit večeři; možná se necítí dobře, čas procházky se chýlí ke konci a když se podívám na některé matky, které přijaly nové myšlenky na rodičovství, nechci takto vychovávat děti. Protože výsledky již vidím a vzhledem k určitým zkušenostem a odborné způsobilosti mohu předpokládat i důsledky. Třetím zdrojem jsou mé konzultace. Poskytuji konzultace v realitě i online. Velmi často maminky píší, že si s tím neví radyneposlušnost dítěte a také se pouštějí do přemlouvání a konverzace, ale teď mi píšou, že je vše k ničemu, že dítě nejenže neposlouchá, ale už je drzé, nadává mu a bije rodiče. Ptal jsem se jedné maminky tříleté dcerky, jak bylo dítě trestáno, zda vůbec bylo trestáno. V důsledku toho matka napsala, že se snaží dát dítěti více svobody a mluvit. Máma! tohle už nefunguje dobře! Možná příliš mluvíte a dáváte příliš mnoho svobody? A tak ve většině případů všech problémů. Ignorování, mluvení, uplácení, někdy dokonce „kouty“ a deprivace nepřinášejí výsledky Přesněji řečeno, existují: výstřední, drzé dítě a vyčerpaný rodič. Tímto tempem nebudete chtít mít děti vůbec. Skoro každý druhý mi ale píše, že výprask je násilí nebo neúčinné. Pokud je tedy fyzický trest násilím, dospělí nakonec zůstanou morálně znásilněni. Ale kde je násilí ve 2-3 srozumitelných výprascích? Kdyby bylo dítě varováno, kdyby vědělo, co je špatně, jestli to dělá ze zášti? Ale nejsou tak dospělí vychováváni k trestům a pokutám? A ti naprosto neukáznění – s vězením, a ti, co to vůbec nechápou – s gumovým obuškem, viděli jste někdy dav běsnících fotbalových fanoušků? Zůstaňte poblíž a snažte se komunikovat. Z nějakého důvodu i v Evropě, kde jsou všichni nejvíce závislí na hyperhumánních postojích, takové davy rozhánějí zdraví muži v helmách s obušky a slzným plynem? Co to má společného s dětmi? Ale nepotřebují z nich vyrůst lidé, kteří i jako dospělí chápou všechno jen přes hůl. Pokud rodič dítě nenaplácá, najde se později někdo jiný, kdo to udělá. Násilí a disciplína jsou dvě různé věci. Násilí a trest není totéž. Tělesné tresty nejsou násilí. Jedná se o výchovné opatření, které se používá v reakci na neposlušnost, kdy se fyzické tresty mohou změnit v bití, když je dítě zraněno. Fyzické tresty a bití jsou dvě různé věci! Typicky jsou uvedeny příklady příběhů o tom, jak bylo dítě zraněno nebo dokonce zabito, když bylo bito rodiči. Každý případ je ale individuální a osobně znám více lidí, kteří fyzické tresty praktikují a své děti nebijí až do ublížení na zdraví, o extrémních případech slýchám jen z médií. A pokud jste opatrní, můžete si všimnout dvou téměř neustále se vyskytujících důvodů. První důvod: dítě zbil rodič. Ne výprask. Zmlácený. Údery do hlavy, břicha, pohmožděniny na končetinách. Rodiče na svou obranu říkají, že výchovu nezvládli, dítě se stalo neovladatelným. Nechci nikoho soudit a ani nikoho podporovat. Mohu říci jednu věc: pokud rodič včas přestane s neposlušností, udělá to klidně s láskou, ale ne bez přísnosti, pak ani on, ani dítě nedosáhnou bodu, kdy nikdo nemůže ovládat ani sebe, ani situaci. Tělesné tresty mají svá vlastní pravidla aplikace a algoritmus jednání. A aby to bylo užitečné, musí se tato pravidla a algoritmus dodržovat. Souhlasím, je tu rozdíl: vezměte si jednu tabletu aspirinu nebo balení. Když rodič do posledního toleruje špatné chování dítěte, může se dostat do bodu varu, ztratit nervy a už dítě netrestat, ale bít. Druhým důvodem je, když rodiče v podstatě nemají rozum. Jsou to alkoholici, narkomani nebo duševně nemocní. Mají právo, morální normy, zdravý rozum – nic je nezastaví. Zde je ale třeba problém vyřešit nikoli zákazem tělesných trestů, ale prací s touto kategorií populace. Tělesné tresty jsou tedy tělesnými tresty. Jedná se o tradiční výprask po zadku. Bití je druh násilí, který je nebezpečný pro osobu jakéhokoli věku. Fyzické tresty učí dítě násilí. Naše děti se násilí učí tím, co sledují v televizi a na internetu. V dnešní době je dokonce nebezpečné sledovat karikatury, nemluvě o filmech a televizních pořadech. Vím, že lidstvo má špatnou paměť, ale připomeňme si alespoň generaci našich dědů. Kde byla míra sebevražd mezi teenagery vyšší? Jejich nebo naše? jehož rodiče se báliposlat dítě do školy ve strachu, že jeho dítě někdo ve škole nebo cestou do školy zmrzačí? Střílelo se ve školách? Když mladí učitelé utekli ze škol a starší generace zůstala pracovat, protože nebyl nikdo jiný? Jsou to vojenská generace, vychovaná v nejpřísnější disciplíně, s pásem na zdi, ale myšlenky nacismu a fašismu se začaly oživovat právě v naší generaci. Moje babička neznala slovo „skinhead“ až do svých 60 let. Ne proto, že by měla problémy s angličtinou, ale proto, že v mládí se s takovým problémem nesetkala a nikoho podobného neznala. A mimochodem moje babička je představitelkou generace vychované u prutu. V jejich rodině bylo 9 dětí a každé dítě znalo „topol“. Ani jeden nevyrostl ve zločince. Každý má vzdělání. Jsou mezi nimi lékař, učitel, umělec a inženýři. Svou matku milovali a stále milují Nikdy jsem neslyšela, že by babička vzpomínala na matku s pohrdáním nebo odporem, stejně jako všech 9 dětí. Ani je nenapadlo nazývat matku bláznem. A oni ji oslovili tobě. co máme teď? Někdy rodiče děsí představa, že když budou bít své děti, pak začnou bít je. Ale osobně jsem častěji slýchal příběhy o dětech, které zvedly ruku proti rodičům, když ony samy nikdy žádnou nedostaly. To znamená, že jedno na druhém nezávisí a skrývají se zde úplně jiné důvody. Bojí se také, že si dítě zvykne, že starší bije mladšího. Zase možná někoho zklamu, ale děti na to většinou přijdou bez cizí pomoci. Jedno mohu říci s jistotou: dítě, které není naučené chovat se doma a respektovat druhé, v každém případě zvedne ruku proti druhému. Fyzické tresty ponižují osobnost dítěte. V tomto případě není ponižující to, co děláte, ale jak to děláte. I odmítnutí může „ponížit“ dítě, které je příliš zranitelné a výstřední. Tak teď dej všechno, nebo co? Nejprve začněme od začátku. Osobnost dítěte. Školu jsem ukončila před 7 lety a před 7 lety jsem nastoupila na sociálně psychologickou fakultu, ale dodnes si pamatuji hodiny společenských věd a obecné psychologie. Řekli nám, že člověk, pozornost, se nerodí - stává se člověkem. Dítě je člověk... Abych byl upřímný, obecně mi zde chybí mezislovo. Je to jako s teenagery, už se nezdají být dětmi, ale ani se jim nedá říkat dospělí. Tak je to i s povahou dítěte. Řekl bych, že dítě je individualita. A právě s tím je potřeba počítat. Ale na druhou stranu, pokud je osobnost dítěte teprve ve fázi formování, nemůže a nechce se rozhodnout něco jako dospělý nebo reagovat stejným způsobem. Pokud dítě dostane představu, že by například mělo reagovat na stejný fyzický trest jako násilí a protiprávní jednání, velmi snadno tuto myšlenku pochytí. Děti jsou totiž velmi sugestibilní. Mimochodem, sugestibilita není rysem zralé osobnosti. A pokud je dítě nuceno si myslet, že je pupkem země a každý by ho měl brát v úvahu, ale nemusí respektovat každého, protože jeho práva jsou vyšší, co pak dostaneme? Předběžně dostaneme postavu z pohádky „12 měsíců“ - malou královnu, která si vzala do hlavy, aby měla v lednu košík sněženek. A to je ten nejlepší případ. Takže jsme seřadili osobnosti. Ponižuje trest dítě? Obvykle je to postoj, který ponižuje. Můžete také podávat šálek kávy, abyste ji nechtěli pít. Ale tělesné tresty mají pravidla a ta se musí dodržovat. Pokud vím, že je zakázáno překročit dvojitou plnou čáru, ale udělám to, tak mě pokuta a trest rozčílí, ale neponíží, co s tím má společného ponížení? Je to moje vina. Pokud dítě ví, za co dostává, není šťastné, ale učí se spravedlnosti. Pokud rodič před výpraskem oznámil rozsudek a po výprasku si ho posadil na kolena a v klidu vysvětlil, proč by se to nemělo dělat, že rodič dítě miluje a chce, aby z něj vyrostlo slušné, laskavé, vychované a proto zastaví nesprávné jednání dítěte, co pak může dělat? Ve skutečnosti děti na tento algoritmus akcí reagují velmi pozitivně. Pokud mi nevěříte, podívejte se.Fyzické tresty jsou neúčinné. Efektivní. Je to účinné, když se to udělá tak, jak jsem psal v odstavci výše. Je neúčinné, když rodič v návalu vzteku vtrhne za roh s vítězným výkřikem „Varoval jsem tě!“ Když se trest změní v chaotickou facku s výkřiky rozzlobeného rodiče a vyděšeného dítěte. Je také neúčinný, když se lidé bojí s pásem. Dítě se bude do poslední chvíle chovat špatně, dokud neuslyší právě tu frázi. Chování se tím nezlepší, protože dítě ví, že mu pokaždé zbývají 2-3 minuty a poté se nic nezmění, protože se začalo chovat slušně. Je také neúčinné, když je nekonzistentní Buď se nic nestalo, nebo bylo vloženo první číslo, ačkoli v obou případech dítě zákaz porušilo. Tato možnost je stejně účinná jako hubnutí v pondělí. Je neúčinné čekat, až dítě vyroste. Pokud dítě zákaz poruší, musí to být okamžitě zastaveno. A ne tak, že nejdřív odpoutáme pozornost, pak přemlouváme a do 5 let jsme přesvědčeni, že nic nepomáhá, chytneme pás. Jedna maminka mi psala na fóru, že její dítě začalo mít krizi ve 3 letech a došlo jí, že je čas své dítě potrestat. "Dobré ráno!" Ještě dva roky a přišla by úplně pozdě. Faktem je, že dítě před dosažením dvou let se učí postoji k moci. A první lidé, které se musí naučit poslouchat, jsou jeho rodiče. Řeknou mi, že i rodiče mohou dělat chyby! Oni mohou. Ale když je věkový rozdíl mezi rodičem a dítětem 2, nebo dokonce 10krát, pak má pravdu ten zkušenější, navíc lidé zapomínají, že existují absolutní principy, na kterých by měl každý stavět své chápání dobra a zla. Pak si každý bude moci ověřit, nakolik je ten směrodatnější správně nebo špatně. Děti, které se jasně naučily, že rodiče musí být poslušni, nevyrostou v následovníky, na to mají vliv další okolnosti. S takovými dětmi nejsou ve škole žádné problémy, takové děti nemají problémy se zákonem. Pravidla by samozřejmě neměla být vnucována hrubou silou, ale opět platí, že tělesné tresty a násilí nejsou rovnocenné věci, pokud je vše děláno správně. Tento život je strukturován tak, že vše má svá vlastní pravidla, své vlastní zákony. Totéž platí pro výchovu a tresty. „Hádky“ byly vyřešeny. A nyní bych se rád zamyslel nad skutečnou 100% účinností tělesných trestů. Ale co jiné metody výchovy a trestání?!! Ne vždy fungují, nefungují u všech dětí a mají vedlejší účinky. Například úhel. Jeden z mých přátel spal v rohu nebo si začal hrát sám se sebou. Některé děti se tam cítí odmítnuty a šíleně křičí, některé stávkují a odcházejí. Musíme prodloužit dobu „stání“. A když je dítě hodně tvrdohlavé, jak dlouho tam zůstane? Co když je čas, aby matka a toto dítě šli ven? Deprivace opravdu častěji připomíná vydírání, nejprve ze strany rodiče: „Když to uděláš, sněz to atd., tak já ti dám a pak se to rozvine ve vydírání ze strany dítěte: „Pokud ty to dáš, já to udělám.“ No, kdo koho oklamal? O srozumitelných rozhovorech jsem již psal. Samozřejmě musíme vysvětlit. Pokud je to ale ze strany rodiče pouze řeč, pak na ni děti nereagují. Opět případ z našeho dvora. Za staršími kluky vyběhlo z hřiště asi 2leté dítě. Matka na něj zavolala přesně třikrát. Ale zdá se, že mu to jen dodalo sílu zrychlit. V důsledku toho se za ním matka sama rozběhla. Jednoduše ho vrátila na místo. No a co? A to, že dítěti chyběly dvě věci. Ano, existují omezení, ale jejich porušení nenese žádné důsledky. Matka ho ale vrátila, nikdy tam nezůstal! Ano, ale stále navštěvoval, kam chtěl „Jeden den v Benátkách mi stačí, nebudu tam bydlet,“ a když bude chtít zase příště, aby se maminka tak rychle nevrátila. , může běžet rychleji. A nakonec ji běhání omrzí a já, dítě, dostanu, co chci. Druhá věc, kterou se dítě naučilo, je, že slova jeho matky nemají žádný význam. Může své dítě volat po celém dvoře, jak se jí zlíbí, ale dítěje čas uspokojit váš zájem. Můžete se utěšovat myšlenkou, že nerozumné dítě jednou přijde k rozumu a pochopí, proč ho matka nějak omezuje, ale to se stává velmi zřídka a ve věku, kdy se jim již rodí vlastní děti. A život velmi často nečeká. Co když se dítě vrhlo pod sklápěč?!! Ve skutečnosti je velmi užitečná vlastnost zastavit, když vám někdo zavolá. Pokud se dítě naučí brzdit okamžitě na místě, je to pro jeho dobro. Pravda, velmi často musíte tento efekt upevnit na úrovni svalové paměti. Děti jsou experimentátoři. Nevezmou tě ​​za slovo. Zkontrolují vše a dokonce více než jednou. Jak tedy používat tělesné tresty? Před týdnem jsem v obchodě narazil na knihu Jamieho Pritchetta "Spanking with Love". Nedělám reklamu, ale kniha mě opravdu moc bavila. Vše je velmi jednoduché, pokud vše od začátku děláte důsledně a správně. Tělesné tresty by měly být použity v následujících případech:• Porušování rodinných a domácích pravidel!!• Naprostá neposlušnost!!• Lži!!• Klamání!!• Krádež!!• Nadávky!!• Drzost a neúcta v rodině a vůči cizincům Autor nabízí jednoduchý vzorec pro páchání fyzických trestů: tělesné tresty + jemné poučení Například v naší rodině, když jsem přešel na praxi, jsem si všiml, jak se vše ztišilo a zklidnilo. Nemusím 2-3krát opakovat a zvyšovat hlas. I přes trest se rozcházíme přátelsky. Dítě není izolováno, není uraženo. Maminka přece trestala z nějakého důvodu, ale za neposlušnost. Proč matka potřebuje poslušné dítě? Protože takové dítě vyrůstá klidné, zdvořilé, ovládá se a respektuje ostatní. Pro takové dítě bude život jednodušší. Nevím, ale zjevně je lidské tělo navrženo tak, že mezi zadkem a hlavou existuje nějaké fantastické spojení. Naši vzdálení předkové to instinktivně uhodli. Přemýšlejte sami, jaké jiné způsoby trestu by Eva nemohla vydírat své potomky zrušením sladkostí k čaji? Neměla marshmallow ani lízátka. Jak můžete hádat, počítače a televize také. Neměla čas zjistit, zda dítě stojí v rohu nebo se dál bouří. V některých případech bylo ponechání dítěte mimo dohled zcela nebezpečné. Výprask je tradiční metoda výchovy. Stejně tradiční jako kojení, výchova dětí doma a existence jasné hierarchie v rodině. Ano, nevidím nic špatného na některých nápadech na stavbu domu. Slyšel jsem, že se děti změnily. Ale ne, my, dospělí, jsme se změnili a změnili jsme všechno kolem sebe Takže, co mohly dělat děti? Když se vrátíme ke kojení, připomeňme si, co měl za následek kdysi rozšířený přechod maminek na umělou výživu? Snížená imunita, inteligence, nedostatek psychického spojení mezi matkou a dítětem. Nyní se ale znovu mluví o tom, jak důležité je vrátit se k dlouhodobému kojení. Bylo ale nutné se dostat do problémů, aby se něco potvrdilo Chytrý člověk se učí na chybách druhých a kdo se učí na vlastních? Návrat k tělesným trestům. Ve Spojeném království vážně přemýšlejí o zavedení tělesných trestů zpět do škol. Důvodem byly nepokoje v zemi. Není tedy jednodušší vše ještě zjednodušit – vrátit rodičům právo vychovávat své dítě starým a osvědčeným způsobem? Pokud se rodiče vážně zapojí do výuky kázně svého dítěte od raného dětství, pak už to ve škole nebudou muset řešit. Pokud se začalo mluvit o návratu tělesných trestů v místech, kde byly zakázány, tak proč se v Rusku lavinovitě šíří představa, že tělesné tresty jsou násilím? Obecně platí, že otestovat účinnost něčeho nebo zrušení něčeho trvá tři generace. Ti, kteří začali uplatňovat nějaký způsob výchovy nebo nějaký způsob zrušili, druhá generace, která již vyrostla v nových podmínkách a třetí, která byla ovlivněna novou generací a novými podmínkami. Osobně nechci.