S dětmi to není těžké. To je špatně. Je to těžké a někdy nesnesitelně bolestivé. Proč si potom do našich životů přivádíme děti? Fyzicky to bolí, když kojíte na samém začátku, v prvních pár týdnech. Je těžké, když houpete své dítě celou noc, protože má bolesti, koliku nebo tisíc jiných důvodů. A pláče a pro mámu je to těžké. Protože nahromaděná únava, nedostatek spánku a všechno je těžké. A vedle vás je vaše dítě a závisí na vás 100%. A někdy se zlobíte na sebe, někdy na dítě. Někdy si položíte otázku, proč to přišlo do vašeho života? A pak, ve třech letech, toto úžasné dítě prohlásí, že ho jeho matka netěší. A někdy dělá nejrůznější fyzicky velmi nepříjemné věci. A máma opět prožívá tyto pocity - lásku a zároveň vztek, nepochopení, jak je to možné. Se mnou, mami. Pak přichází období předškolního a základního školství, kdy děti méně často způsobují fyzickou bolest, ale přichází období, kdy říkají: „Malé děti jsou malé potíže...“. Je těžké přijmout, že si děti rozvíjejí svůj vlastní vnitřní svět, objevují se nové autority a idoly a děti se oddělují. Stává se to bolestivé kvůli tomu, jak se vyjadřují ve společnosti a doma, se svými příbuznými, protože nerozumíme tomu, jak ovlivnit, jak vyjednávat. Naše děti se od nás stále více vzdalují. A je to pro nás těžké. A pak přijde puberta. A pak to rodiče tak bolí, že je to roztrhá, a bohužel, tohle už není fyzická bolest. Na jednu stranu je to vaše dítě, nedávno bylo v jiném těle, s jinou postavou, byla tam roztomilá objetí a okouzlující řemesla z lekcí techniky a vy ho máte moc, moc rádi. Na druhou stranu jde o drzého cizince, který občas dělá takové věci, že z očí létají jiskry a výbušná směs bolesti, zoufalství, nenávisti a přitom lásky v duši. Jak se říká, na dospívání je jen jeden lék – přežít ho. A ano, v každém případě se od nás oddělí. A s jakými ztrátami a zisky, to také do značné míry závisí na nás, dospělých. Ale jak je to nesnesitelně těžké... V dnešní době dospívání výrazně omládlo. Od 9. roku věku začíná tzv. mladší období dospívání. Takové rané fyzické a psychické dozrávání je ovlivněno naší snadno dostupnou informační realitou, výživou hormony, které se tak či onak do těla dostávají, a mnoha a mnoha dalšími faktory. Obecně se svět zrychlil a s ním i vývoj našich dětí. Ano, na pubertu je potřeba se připravit. Aby byly „malé potíže“. Je to mnoho malých krůčků, které pak přerostou v adekvátní prožití náctileté bouře. To je vzájemná úcta mezi rodiči, to je rozvoj empatie a soucitu s bližním, to je povinný systém vybudovaných hranic v rodině, rodinných a společenských pravidel a hodnot, které budou v životě předepisovány a implementovány průběžně. Základem je vytváření těch velmi důvěryhodných vztahů, vzájemná podpora a dovednost se vypořádají s vašimi emocemi a to vše je vhodné realizovat do 8 let... To je ta maličkost, která vám pomůže se připravit. Někdy se nám zdá, že je vše jasné a jednoduché. A teď se při čtení těchto slov obraťte na sebe a poctivě si projděte tento seznam, dejte + a -, co už ve vašem životě je a co je potřeba zavést a procvičit. A to je opravdu důležité cvičení. Toto je zhruba ten druh systému, který buduje autoritativní a podpůrné vztahy. A nejsou to prázdná slova. Pod každou frází se skrývá dlouhá, pečlivá práce, která vám i vašim dětem po 11 letech rozhodně poskytne oporu. Pak se stane něco jiného a také to bude těžké. Ale je tak úžasné, že s dětmi procházíme těmi důležitými životními úkoly, které bychom bez dětí rozhodně neprošli. Jeden psycholog měl nedávno průzkum v kanálu TG: proč jste přivedli děti na tento svět? Existuje mnoho odpovědí o plození. A několik dalších různých možností. A spousta odpovědí o lásce. Abychom pochopili a pocítili samotnou lásku, kterou nám život dává, jen když se objeví děti. A tyhle pocity opravdu stojí za to