styďte se! Je škoda být sám sebou. A je to špatné, nebýt sám sebou, ale být tím, kým tě chtějí mít. Pohodlné, ovladatelné, předvídatelné, poslušné, poddajné, nekonfliktní, výkonné atd. Jak můžete nechtít být takový?! Podívejte, on se rozešel, nechce. Kolikrát říkám - nechci slovo, potřebuji slovo! Tak se rychle opravte, co tím myslíte, když jste udělali chybu? Co děláš?! Nikdo se nikdy nemýlí. A ty... Měl bys se stydět. Oh, jak trapné před lidmi, rychle se schovejme. Kde, kde, za základní deskou. Na co čekáš, běž! neměl čas? Tak tedy za oponou. Závěs by měl být rozhodně cenově dostupnější. Proč tam tak nahlas stojíš? dýcháš? Pojď! Udělejme to ještě jednou. Jinak si toho všimnou! Nebude žádná ostuda. Takže, co jste právě teď udělali - vyjádřete svůj názor?! To je arogance. Jsi opravdu nesmrtelný, vidím. Má svůj názor. Jste malí a hloupí a všichni kolem vás jsou velcí a chytří. Kolik je Vám let? Třicet let. Oh, tak co. Ještě jsem nevyrostl, abych mohl mluvit s dospělými. Teď musíte rychle někam jít. Ano, pospěšte si, proč se zdržujete? A je to. neměl čas. Teď na tebe budou všichni zírat a myslet na tebe. Ne, nebudou vás bít, kopat ani zesměšňovat. Udělají to nejhorší – budu na tebe myslet! A promluvil jsem. Nyní se otočte, jak chcete. Ať jste kdekoli, snažte se zabírat co nejméně místa. Schovej se do akordeonu nebo zmiz, je to, co chceš. Ale neobtěžujte lidi. Nemáš právo! I ve svém vlastním prostoru. I když je lepší se opřít o zeď a splynout s ní. Pohybuje se přitom pomalu a neznatelně. Podél zdi, podél zdi... Eh, zase rušíš lidi. Proč jsi tak a tak, ani nemůžeš být normálně směšný. Táta by to uměl, máma to uměla, děda a babička obecně mlčí, ale ty... Je pravda, že v rodině je černá skvrna. Tak pojďme na strop. Jak nemůžeš? Učit se. Jinak budou znovu zírat. Co jsi řekl? Rozhodl jsem se tam něco zkusit. Rozhodl se, podívej. Jaký povýšenec. Hned je jasné, že neuspějete. Jen rozesměješ lidi, každý nosí v kapse shnilé rajče. A jakmile si uděláte ostudu (a ani o tom nepochybujte!), všichni to hodí přímo na vás. Ne, ale co? Jsou stále ve střehu a čekají na vaši hanbu. Ale neuhnete ani rajčeti. Budete vlastníkem čestného titulu „Target for Rotten Tomatoes“. A zase to bude ostuda. Takže je lepší sedět a držet hlavu skloněnou, pochybujete o svém právu na existenci. No, konečně se vám alespoň něco užitečného usadilo v hlavě. Tisíckrát to řekli, nebuď sám sebou, nebuď sám sebou. A teprve teď jste se to naučili. Proč proč? Ano, protože jsi hrozný. Jakmile vás lidé poznají, utečou. Hledejte sami sebe: existujete; ty mluvíš; máte svůj vlastní názor a osobní hranice, vážíte si sebe sama, používejte svá práva a další ošklivé věci. A jak se vám to všechno líbí? Tak říkám, Chikatilo odpočívá. Tak pojď... vzdej to všeho. Buď normální. Jinak stále musíme hledat někoho tak hrozného, ​​jako jsi ty, jsi tak odlišný od ostatních, že je lepší, aby o tom nikdo nevěděl. Koneckonců takoví nejsou: ničeho se nebojí, nikdy se netrápí, nedostávají se do nepříjemných situací, nepochybují, všechno dají napoprvé správně, nedělají chyby, nemají problémy, vždy všechno vědí a mají právo být ! Ale ty ne. *** Monolog vnitřního kritika je založen na vzkazech rodičů a nářcích jiných předků nebo významných osobností. Za což jim odtud, z kobky, kde jsem hanbou upadl, děkuji! Ať si nedělají starosti, nebudou se za mě stydět, bezpečně jsem uvízl tady. Přečtěte si také mé články: 3 fungující způsoby, jak bránit své hranice Mluvte v nápovědách Postarejte se o sebe