Od autora: Téma lásky je nevyčerpatelné. Pro ty, kteří přemýšleli o vlastním chápání tohoto fenoménu, je tu další pohled na něj Pravděpodobně od počátku věků lidé byli přitahováni k lásce - hledají ji, sní o ní, touží bez ní. Je to jedna z obecně uznávaných lidských hodnot. A není se čemu divit. Koneckonců, vlastnosti lásky - zahřát, zachovat, zažít potěšení z druhého - jsou nezbytné pro narození a vývoj člověka. Bez lásky není začátek. Toto poznání se odráží i v kulturních archetypech. Počátek světa byl tedy podle slovanských mýtů dán Láskou (Lada). Ukazuje se, že jde o základní složku duševní pohody. Tak proč je tak těžké najít ve svém životě lásku? Navíc, jak se zdá, jeho přítomnost často nedělá radost V tomto článku vás zvu k spekulacím na toto téma, začnu tedy megapopulární otázkou (kterou si dříve nebo později asi každý myslí osoba se zeptala: "Co je láska?" Co odlišuje lásku od jiných zážitků, které jsou jí velmi podobné? Ti, kteří to prožívají, říkáme: „Miluji ho (ji)“? Zpravidla je to zkušenost s hodnotou předmětu, připoutanost k němu a touha jej vlastnit. Když totiž milujeme, znamená to, že si toho vážíme, jsme připoutaní a chceme být se svým milovaným. Proč se tedy stává, že pocity, kterým dáváme stejná jména, podporují vztahy různé kvality? V jednom případě ty, ve kterých oba partneři zažívají pohodlí a rozvíjejí se, zatímco jiní jsou vyčerpaní a zničení? A jak potom pochopíte, která láska je „správná“ a která ne? Obecně je nyní téma vztahů s opačným pohlavím velmi populární. Bylo napsáno mnoho textů, proběhlo mnoho přednášek, vzniklo mnoho školení, jak správně jednat, abychom partnera zaujali, a pak jak se k němu správně chovat (jinými slovy milovat), abychom si ho udrželi. Chci říct, že „naučit se milovat“ je pro dnešek relevantní požadavek. A podle mých pozorování může být význam tohoto školení často vyjádřen frází: „jak se stát tak pohodlným pro partnera, že chce být se mnou a dává mi to, co potřebuji“. V souvislosti s tímto postřehem se mi zdá, že stojí za to začít pochopením toho, co je láska. Dovolte mi začít tím, že podle mého názoru neexistuje správná nebo špatná láska. A existují různé úrovně zralosti tohoto pocitu. Existuje dětská potřeba lásky, potřeba vyplnit vnitřní deficit. Sem zařadím i druhý pól lásky – nekonečné dávání (taková masochistická, nenahraditelná oběť). A je tu láska – ochota a schopnost cítit druhého ne jako funkci, ale jako samostatnou osobnost, hodnotnou a zajímavou pro svou jedinečnost. Odvaha dát vyvolenému místo ve svém srdci bez podmínek a záruk. Odvaha přijmout svobodu svého partnera žít svůj život vedle vás a žít svůj vlastní. Pokud se pokusíte porovnat dvě formy lásky, můžete v prvním případě cítit prázdnotu a strach a ve druhém stabilitu a harmonii. Ve stejné době, kdy „ochutnáváte“ druhý popis, můžete také s úzkostí reagovat na rizika svobody vašeho partnera. Pak se stane zřejmá závislá povaha lásky, která ještě nedozrála. A díky tomu působí spolehlivěji. A je velmi hřejivé myslet si, že existují jisté spolehlivé způsoby, jak zaručit, že k vám bude váš partner připoután. Většina z nás sní o tom, že budeme milovat a být milováni. V podstatě sní o emocionální závislosti. Koneckonců, je to láska, a ne vášnivá potřeba druhého, kterou člověk musí ještě ustát. Jsou na to všichni připraveni? Myslím, že ne... Jak často lidé vegetují v neperspektivních vztazích, nebo když si našli své jediné, čas od času je z menších důvodů ztrácejí, nebo se tam časem nemohou dostat z bludného kruhu osamělosti je touha přijít na to, v čem spočívá tajemství štěstí. Jaké by měly být vztahy a jak správně jednat a cítit. Tato touha vás vybízí k tomu, abyste se rozhlíželi kolem sebe, hledali orientační body a vstřebávali zkušenosti ostatních – těch, kteří vědí. Ale ne vždy je možné odpovědi, které dostanete, aplikovat na sebe. NA